Cushing

Co se ukazuje, to se tu ukazuje dobře. Co se vypráví, to se tu vypráví blbě. Repetitivnost scén otravná. Těšení se, až bude konec a ta příšerná mužožena s kačeřím zobákem vysmahne do vesmíru jako vetřelec blahé paměti. Kdyby neexistovala pakárna jménem Moonraker, tato velebnost by vypadala jinak. Pokud by vůbec existovala.

Navoněné nic. Horor nadále v krizi. Neděsí.

Autoři filmu se poučili o znacích literární předlohy, zhlédli jeho dosavadní adaptace, označili si jejich znaky a pak je vyprázdnili tím, že vyrobili luhrmannovský tuning (v němž herectví nemá místo; pouze vykřečené panákovité pozérství). Nechápu, jak jsem to mohl vydržet sledovat a poslouchat 39 minut. Dietní vepřovou kotletu, chci říci DiCapriův ksicht, jsem se snažil spíše přehlížet už dřív, ale odteďka naň už opravdu nikdy ani nepohlédnu. Nikdy víc.

film člověk ortodoxní židovství společenství izrael všichni jsme to my

Nuda. Že to má být snobská nuda, se říkalo, ale že je to takhle nudné nic, to se těžko dalo předpokládat. Film bez dramatu a o ničem, co by se jen vzdáleně podobalo životu, přestože to má jaksi reálné základy. Paní Coppolová neumí dělat film, je jen dcerou filmaře. To, co bývalo Ztraceno v překladu, bezděčně dojímalo. Tady však ani není co překládat.

Studený,odcizený pokus o thriller pro intelektuály. Intelektuálové: No thanks. Get lost. Too many sideways ruin the show. We don´t want to see any full frontal, male or female, we want to see a good film, and please, no torn fingernails on the menu. Ale možná jenom stárnu. Vracím se k filmům, kde jsou postavy, o které mi jde. A erotika, jak známo, je vždycky součástí příběhu. Pokud není, je to vyžvejklá bambule. Jako tady. Tak co na tom ocenit? Aha, že nás to upozornilo na exstenci nějakýho Goyi. Což není ta agentura, co ji měl Gott s Janečkem, co dělal Kroky -- pro změnu tentokrát ne. Jo a ta metafora s vyholenou kundou, kteráť je samozřejmě lživá, neboť jsme zarostlí jako Ezau... Tak ta taky nefunguje. Anebo jo, ale v jiným filmu. Toť vše. Smutek.

Ten pan režisér umí dvoje: obdivovat a získat zajímavé herce. Ale od obdivu k mistrům (Lynch, Japonci, i Tarantino, atd) je k mistrovství dlouhá štreka. Herce má, ale neumí s nimi pracovat. Stylovka Drive nechť neopakuje se, pěkně vypadající dutost, opakovaně zkouknutelná, se tady stává karikaturou. I když může jít o záměr, to se u špatných pokusů o umění říká: ono je to blbý jaksi schválně. Člověk však chová podezření, že i kdyby o umění nepokoušeno, starej prostej thriller bez přívlastků by se nekonal. Onť těžší než umění. Pěkná fotografie. Ale to je na film málo. Jméno Refn zklamáním roku. Bublina roku: Refn. Splachuji, slyšíte to? Brr.

Chtělo by se říct, že je to tak veliké, že se to nedá hodnotit. Nějaké pofiderní hvězdičky tady nemají cenu, ostatně nemají ji nikde. Rublev je mistr přes symboly, ti bolševici tam menševiky pěkně drtěj a společně jebaj ruskej "národ", kterej jako malej mužik vždycky přijde k úhoně a v nejlepším případě skončí držkou v blátě, když páni válcujou step. Ale... Jak je to dobrý v symbolech a domýšlení a rozpohybování a zpřítomnění středověkých maleb (klišé: středověk: mučilo se, znásilňovalo a vypalovalo; tedy ne že by se to nedělo, ale středověk na to fakt neměl patent), což je velká návnada na zamyšlení se nad sebemrskačskou ruskou duší (což nevím proč zrovna my bychom měli dělat), pak je tam naznačeno to strašné myšlenkové "mlno", že Rusové (tak rád říkám Rusáci) spasí Evropu duchovně, když nám tak zpozdile zdivočela. Aj!! Což by udělali, kdyby... kdyby se nepožírali navzájem, viz Putin a jeho KGB a všecka ostatní východňárská sběř a chamraď. Ale co chci říct: se západní tradicí filmu jako zábavnostního média má Rublev společného pramálo, spíš souzní se vrací k filmu němému jako umanuté retro. A není to tak? Co je ve filmu ukázáno, je ohromné, když ohromné být chce. Co je řečeno, je nicotné. Skřeky. To jsou body k dobru pro Rubleva. Film je přece odjakživa koukačka. Tím blikotajícím fascinujícím černobílým obrazem je Rublev ikonou filmu samotného i sebe sama -- návratem k prapůvodu pohyblivých obrázků ukazovaných na poutích. Jo, akční scény jsou provedené příšerně, ale The General zřejmě nebyl Tarkovskému inspirací... Spíš koukal z velké dálky na pozdni kovbojky a občas chtěl nějakou vrazit do svého rusko-tatarského pozdního středověku, aby to nebylo tak klášterně statický a zadumaný. Budiž mu odpuštěno... Dlužno dodat, a já vím, že si poklepete na čelo, že vidět toto umění je stejně příšerné jako zhlédnout něco (cokoli) od Tarantina. Hitchi, vrať se. The Lady Vanishes -- to je FILM. Rublev je připomínka, že přes velký umění to jde taky. ... Jo, a že tvůrce při tvorbě trpí. Bez utrpení není umění. Umělci to vždycky zdůrazňují novinářům. Bude to tedy pravda.

Nic proti arthororům, ale blbý scénř v kombinaci s jednotvárným rytmem, bobtnajícím asi tak jako kvásek na starý známý alfredovský chleba, jsme tu už měli několikrát. Nadále si tedy přejeme, aby nás film postrašil. Tento nešťastný pokus s ich-formou jenom hodinu a půl připomínal, že čas se někdy nesnesitelně vleče i s našimi vnitřními bubáky... zatímco u skutečného hororu letí jako poslední vzdech (copyright Buňuel).

Americká nuda.