koza3

Výborné drama i po těch letech. Líbí se mi závěr nebo spíš závěry. Nemůžete věřit nikomu, jedině tak své zhrzené bývalé manželce. Není nad to se vzbudit bez peněz v Mexiku, úplně na dně a cestu domů si koupit na hodinky, což je to jediné co má na vás ještě nějakou cenu.

Čekal jsem, že to bude na úrovni It's Always Sunny In Philadelphia, tedy že to bude takový dark humor, který nesedne každému. Po prvních dílech jsem byl však v úžasu. Jde tam vidět pero Charlie Daye a Rob McElhenneyho (jeho Ian mi dost připomínal právě Maca) a jsou tam super zápletky nejen pro herní geeky. Příběhově se to posouvá, má to zajímavé momentky. Jako třešnička na dortu mě dostaly tři momenty: První moment je Díl A Dark Quiet Death, který by obstál jako samostatný film, možná bych si ho uměl představit i jako epizodu z Black Mirror :-) Příběh herního studia, které nedopadne nejlépe je perfektně zasazeno někam doprostřed série a dává větší vtáhnutí do děje. Navíc někde ke konci je tam na to hezká vazbička, když Ian ukazuje Poppy vyryté iniciály na zdi v kanclu. Druhý moment je vůbec první zpracování karantény v seriálu. V podstatě celý díl Quarantine se odehrává na videocallu a závěrečný multicall, byl naprosto dechberoucí. Třetí moment je pak závěrečný fight a pozitivní zakončení celé série. Pět hvězd to asi celkově nemá, ale jako humorný seriál z celkem úzkoprofilového sektoru je na špičce. Doufám, že nedopadne jako Sillicon Valley, který po prvních dvou sériích šel do kytek.

Vlastně moc nevím o čem to vlastně mělo být. Snažilo se to být všechno, ale nebylo to nic. Pokud to mělo být životopisné, tak tam chyběla řada důležitých milníků z Jobsova osobního života, větší důraz na design, kterým byl naprosto posedlý. Pokud to mělo zmapovat Apple, tak tam chyběly klíčové produkty jako iPhone. Navíc jsem tam ty produkty takřka neviděl až na úvodní iPod a první Apply. Pokud to mělo ukázat celou kariéru Jobse tam tam chyběl Pixar, průlom v hudebním průmyslu s iPodem a iTunes. No prostě na to, že to mělo dvě hodiny, tam toho bylo nějak málo. Ashton Kutcher to zahrál bravurně, ale ostatní role, snad kromě herce Mika Markully stálý za prd. Škoda, protože kniha, kterou jsem nedávno o Jobsovi četl všechno tohle měla a proto byla suprová.

Re Re byla pro mě pouze pojem. Zpěvačka...Slavná...Černoška...Jazz nebo Soul... Víc jsem toho nevěděl. Nevím, zda jsou ostatní natolik vzdělaní, že znají každou hvězdu minulé generace, ale já jsem uvítal tohle filmové shrnutí jejího života. Zažila toho dost. Už jen to, že byla ve 12 těhotná značí, že si v sobě nesla silné démony. Kontrola mužů nad její kariérou se táhne po celý její život a zlomový okamžik, kdy se konečně nas*re a vezme osud do svých rukou bude asi ten, který napumpoval její kariéru tím jejím správným směrem. Komentující tady tvrdí, že film je bez emocí a že se tam moc neděje, ale já to vnímám jako emoce skryté, zahloubané právě za maskou, která je kontrolována jejím otcem a následně manželem/manažerem. Určitě by se to dalo trošku více zdramatizovat, ale to, že samotná Aretha Franklin se podílela na scénáři a sama si vybrala herečku do hlavní role přidává punc realističnosti. Já nepotřebuju vymyšlený příběh v životopisném dramatu. I tak jsem si přelouskal wikipedii a něco je tam lehce poupraveno, ale to už tvůrcům odpustíte v zájmu dobré dramatičnosti. Výtku bych dal asi délce filmu. Dvě a půl hodiny jsou přeci jen dost, ale na druhou stranu tam nebyla jediná píseň dvakrát a pořád se něco dělo, takže i tu bolavou prdel z kina nějak přežiju.

Byl jsem dost překvapen, že kina nepraskají ve švech. Tlapková patrola je defakto kult něco jako pro mě Želvy Ninja. Každé děcko je zná a má doma hromadu merche (na což vtipně Ryder poukazuje v jedné scéně). Čekal jsem, že to nebude nic světoborného, ale zároveň jsem doufal, že se trošku přiblíží blockbusterovým animákům dnešní doby. To se tak trošku stalo. Graficky jde vidět, že do toho napumpovali nemalé peníze a ksichty jednotlivých tlapek byly moc pěkně vymodelovány. Kde jsou však na štíru je příběh. Tak nějak je jasné, že nemůžou uskočit ze své klasické rutiny a klišé, kdy tlapky zachraňují lidstvo a často od zlého starosty Hamtingera. Tady tomu není nijak, ale alespoň se tvůrci odvázali a posunuli nás z Adventure Bay do Adventure City, kde se potkáváme s novou tlapkou Liberty. Změna prostředí pomohla od průměrnosti, ale vedlejší příběhová linka s Chasem, kdy je moc smutný, že se vrací do svého starého bydliště a má jakýsi patvar syndromu vyhoření, to mi tam moc nesedělo a bylo to odfláklé. Myslím, že se mohli trošku posnažit a dát tomu scénář, který neurazí ani dospělé, protože přiznám se, po půlce jsem v kině začal zavírat oči a na chvíli si schrupnul. Dcera nebyla nijak nadšená, ale ani nebyla otrávená. Možná už je prostě těch tlapek moc, těžko říct. Každopádně z let poslední tvorby pro děti je tohle lehce nadprůměrný kino snímek.

Krása. Když jsem sousedovi říkal, že jsem na tom byl v kině, tak tehdejší dobu uzavřel slovy "buďme rádi, že máme Babiše". S tím se úplně neztotožním, ale něco na tom bude. Werich a Voskovec si zažili dvě nejutlačovanější období nedávné historie a z pozice svobodomyslných umělců to pro ně byla duševní smrt. Jak se s tím poprali a jak se snažili prosadit v USA je k nevíře. My, co známe Wericha hlavně jako krále z pohádek, je potřeba tímto edukovat, protože ne nadarmo tam jeden z vypravěčů příběhů byl Svěrák, který byl spolu se spoustou dalších pokračovatelem Werichova chytrého humoru. Možná, že celé naše české umění humoru má základ právě ve Werichovi. Byl to velikán a zaslouží si být vzpomínán nejen ve školních lavicích, ale měli bychom si pravidelně pouštět i jeho tvorbu z doby, kdy svobodně šířili svůj humor a rozdávali tak radost celým generacím.

Taková reinkarnace Smrtonosné pasti se svalnatějším Bautistou, Brosnanem hrajícím druhé housle a hromadou rusů na odstřel. Celkem dobrá jízda, ale po půlce to mělo až moc zvratů, moc míst, kdy to mělo skončit, ale z nějakého důvodu to dál pokračovalo. Každopádně jsem se celkem bavil a škoda, že ten opravdový závěr byl tak zmršený. Vždyť se přece měli ti parťáci z vysílačky osobně potkat a usmát se na sebe. Když už vykrádáš, vykrádej pořádně!

Achach mé srdce zaplesalo. Po 27 letech je to pořád dobrej časově cestovatelský film, kde máte hned dva Jeany (kde jsem to jen viděl?), podholený lebky hlavních záporáků s velkýma náušnicema prostě devadesátky na vrcholu. Prý jsme na tom byli kdysi i v kině. Čti mezi řádky!

Dali jsme si to hezky v kině, když bylo dítě na táboře. Podle osazenstva a vlastně i názvu filmu je jasné co se bude odehrávat. My jsme tak nějak věděli co čekat a že jdeme na klasickou průměrnou komedii, ale i tak jsme si to užili a našel si tam každý to svoje. Mohlo to být trošku ostřejší a škoda, že tam nedostali více prostoru pro chlapy, ale tak nebyli jsme cílovka, že jo.

Už je to nějaká doba co jsem viděl Narcos a Narcos: Mexico a tenhle film mi to všechno hezky připoměl. Jen ten Escobar měl menší panděro :-) Dneska jsme viděli finále Wimbledonu a byl se tam kouknout i Tom Cruise, tak jsem dostal chuť na jeho herecké výkony. Maverick ještě bohužel není k shlédnutí, tak jsme zkusili Valkýry, ale když žena zjistila, že je to z druhé světové, tak jsme rychle přepnuli na Barry Seal. Měl jsem prvních dvacet minut pocit, že jsem ten film už viděl, ale byly to pouze flashbacky z právě zmíněných Narcos. Hlavní tepna dealování drog do Miami pomocí malých osobních letadel byla klíčová pro pudrování nosů disco mláděže na pláži. Barry to rozjel ve velkém a převážel všechno pro všechny. Trošku se mu to vyklo z kontroly, ale to bylo od půlky celkem zjevné. Buď dostane kulku nebo zdrhne na Bahamy. Líbilo se mi to a Tom Cruise to zaválel. Moment, kdy si pro něj do hangáru příšli FBI, DEA, WTF a cosi dalšího už byl trošku přitažený za vlasy, ale celý film se tvářil uvolněně, tak mu to prostě uvěříte.