progression

Velice působivý film z pera Roberta Rosselliniho s vynikající (obzvláště v druhé polovině) Ingrid Bergman v hlavní roli i sopkou Stromboli v roli nejenom vedlejší. Dechberoucí drama cizinky, která se z jednoho vězení (internační tábor) dostává do vězení druhého (díky nevydařenému vztahu i nesnadnému soužití se zbytky populace na skoro opuštěném ostrově) a když se do toho všeho významným způsobem zapojí aktivita Stromboli, je opravdu na co koukat, ale především přemýšlet o osudu hlavní hrdinky ,která se dostala do odlišné kultury a své "místo" zde si "musí vybojovat" bez ohledu na to, jak to může všechno dopadnout a s ohromným hendikepem, že je na to všechno sama (tedy pominu - li její víru).

Působivý dokument První dámy našeho šansonu poutavou formou shrnuje podstatné mezníky kariéry Hany Hegerové od herecké kariéry přes semaforské období, sólovou kariéru, mezinárodní úspěchy, "její" textaře, soužití s Jánem Roháčem (svými originálními TV písničkami v osobitém pojetí notně předběhl dobu, pojem "klip" byl tehdy ještě minimálně deset let "na houbách") i kariéru poslední v kruhu skvělé mladé doprovodné kapely. Všechny "mluvící hlavy" o ní mluví vesměs v superlativech, ona sama komentuje svoje výběry písní i tvorbu a vznik jejích do detailu vyladěných písní přesněji řečeno písňových příběhů, v jejichž interpretaci je (i díky maximálnímu důrazu na upřímnost a absenci jakéhokoliv předstírání a přetvářky) absolutně nepřekonatelná. Je ohromná škoda, že nejlepší léta své kariéry "trávila za železnou oponou". Jsem přesvědčen o tom, že nebýt toho, nebyla by hvězdou československou, ale dost pravděpodobně celosvětovou a jazykový handicap by určitě neměla. Její procítěná interpretace nejznámějších písní je opravdu působivá a pro vnímavější posluchače je nezapomenutelným zážitkem. Ona je opravdu jedinečná a její mladší potenciální nástupkyně mají laťku nastavenou zatraceně vysoko. Slušně "našlápnuto" má Radúza, která nemusí být závislá na autorech i textařích a své písně i texty si píše (a velice kvalitně) v naprosté většině případů sama. Ale při vší úctě a obdivu k její tvorbě i interpretaci , Hana Hegerová je opravdu jen jedna - životem vybroušený drahokam.

Geniální a nesmrtelná komedie Oldřicha Lipského s neuvěřitelnou spoustou "hlášek", které zlidověly i špičkovými herci z let sedmdesátých, kteři si určitě tehdy filmování náramně užívali. Nezapomenutelný profesor Hrbolek v podání Františka Kováříka, Plha v podání Josefa Kemra ("Já když kouřím, tak zvracím"), dvojice Schmitzerů v ústředních rolích, Svěrák se Smoljakem si tu první lavici ve škole také náramně užívají a mnoho dalších. Myslím, že na tuto komedii a její hlášky se jen tak nezapomene. Leda snad, že by se Hliník přistěhoval zpátky z Humpolce, ten bývalý nejvyšší a "nejchytřejší" našel špetku smyslu pro humor a vzal tuto komedii na milost, anebo že by všichni Hujeři ve společnosti vyhynuli. Ale vzhledem k tomu, že asi ani jedna z těchto možností nehrozí, tak asi nehrozí ani zapomenutí této nadčasové komedie. Ale ani já vás nepotěším, vše o filmu i hláškách už bylo mnohokrát a lépe citováno, takže už dále prudit nebudu. Navíc se trošku ochladilo a asi mne ještě čeká "závodní rada" i když v mém věku už to dávno není "metelesku blesku" ...

Tak jsem si po letech zase "oprášil" dojmy z mého v mládí velice oblíbeného filmu a musím říci, že tento film i po letech neztratil nic ze své působivosti, ba právě naopak. Skutečný příběh o dostihové legendě Phar Lapovi - koni s ohromým srdcem (jak jeho bojovností, tak i fyzickou velikostí), jehož dostihové úspěchy v té době sledovala celá Australie i Nový Zéland. Je veřejným tajemstvím, že v době trvání nejslavnějšího australského dostihu Melbourne Cup se víceméně "zastaví život" v celé Australii a průběh dostihu je to momentálně nejdůležitější. Ale tento film nemapuje pouze osudy této koňské legendy, ale velice výstižně i osudy a vlastnosti "lidí okolo". Těch, kteří dostihové (nejenom) koně milují a obětují jim mnoho je naštěstí pořád dost, jinak už bychom tato zvířata možná neznali ani ze ZOO. Kromě nich je samozřejmě také velké množství koňských fanoušků, kteří koně "milují" také pokud jim z toho něco kápne a bohužel jsou také ti, kteří jsou schopni opravdu všeho, pokud by jim cokoliv kazilo jejich úmysly a záměry, vždyť o peníze jde vždy až v první řadě (a neplatí to zdaleka jen v této oblasti). A i o tom všem výstižně vypráví tento film. Od životního příběhu Phar Lapa už uplynulo skoro celé století, později přišly i další významné koňské dostihové legendy, jejichž příběhy byly zfilmovány (namátkou "Secretariat", "Seabiscuit", "Ruffian" atd.). U mne v oblibě (těsně o koňskou hlavu) asi vede "Seabiscuit", ale všechny výše zmiňované jsou velice dobré a "dostihovou realitu" (nejenom) mapují hodně věrohodně. Malý dostihový dodatek : je to přesně týden co "náš" dostihový kůň Nagano Gold (jak výstižné jméno pro našeho fanouška) dosáhnul vynikajícího mezinárodního úspěchu, který měl mimořádný ohlas v celém dostihovém světě (napříč kontinenty). Pevně věřím, že to nebyl zdaleka jeho mezinárodní úspěch poslední. A pokud zůstane zdravý, jeho progres bude pokračovat, tak s trochou nezbytného štěstíčka se může stát další "koňskou legendou" a třeba nejenom v té naší malé české kotlině. A pokud se v blízké budoucnosti opravdu "zadaří", kdo ví, zda jeho příběh neosloví nějakého scénaristu se zájmem o dostihové příběhy. Dost pravděpodobně je to hodně utopická představa, ale uvidíme ...

Výborný dokument o skvělé "folkové" zpěvačce, ale především o vyjímečné osobnosti Zuzaně Navarové. Tomáš Váňa dokument natočil opravdu podařenou formou, shrnul to nejpodstatnější z jejího neobyčejně a naplno prožitého života. Ale nemohl samozřejmě zdokumentovat všecko, protože Zuzana se sice celý život "rozdávala" pro všechny , ale na druhou stranu asi málokoho (pokud vůbec někoho) včetně svých nejbližších "pustila" do svého vnitřního světa i srdce naplno. Docela by mne zajímalo jak "blízko" k sobě pustila Radúzu (myslím, že byly velké přítelkyně a v něčem i dost podobné), ale to už nám Zuzana prozradit nemůže a Radúza (podle jejího písemného vyjádření) z asi pochopitelných důvodů "nedokáže". Každopádně Zuzana Navarová nám schází neuvěřitelně moc a je opravdu ohromná škoda, že nás (nejenom) svými "barvami všemi" nemohla obdarovávat i nadále.

Howardova variace na "Bílou velrybu". Příběh podle skutečnosti zajímavě ztvárněný i zahraný, hodně zajímavá hudba i kamera, "padnouci" filmové obsazení, výborně se na to koukalo, ale nemohu si pomoci - od Rona Howarda jsem čekal o dost více a ta dost přemrštěná stopáž filmu také moc neprospěla. Přesto nadprůměrný film, který si asi rád ještě jednou zopakuji. Možná, že malinkým zádrhelem je také to, že "Bílou velrybu" jsem viděl (i četl) předtím a opakovaně. Jak bych hodnotil v případě opačného pořadí shlédnutí je jen spekulace - každopádně Melvillův román neměl chybu.

Výborný dokument o vynikajícím italském režisérovi Franco Zeffirellim, který ve zkratce zahrnuje jak ukázky z jeho nejslavnějších děl (filmových, divadelních i operních), tak i zajímavosti z jeho života i vzpomínky pamětníků. Všichni se shodují v tom, že jeho vizuální ztvárnění adaptací (nejenom) klasických předloh, perfektní "sladění" hudby i obrazu a v neposlední řadě i "geniální čuch" na herecké obsazení bylo a je nadčasové a mnoho jeho významných děl patří zcela oprávněně do "Síně slávy".

Působivý dokument o výborném skladateli a zpívajícím klavíristovi Sir Elton Johnovi, jehož hudební kariéra obsahující spoustu nezapomenutelných písní už před nějakou dobou oslavila "abrahámoviny". Dokument střídá části koncertu, biografické ukázky ze života i vzpomínky pamětníků a hudebních soukmenovců. Závěrečný duet s Rodem Stewartem je už jen tou příjemnou třešničkou na dortu.

Film podle skutečné události, který názorně předvádí "mediální masáž" a o ty velryby jde (bohužel) až v poslední řadě. Pestré panoptikum novinářů a "novinářů", reportérů a "reportérů", ekologů a "ekologů" i politiků a "politiků". Jak už to tak ve skutečnosti bývá, těch "úvozovkových" je samozřejmě podstatně více. Jaký kontrast proti původním domorodcům (Inuitům), kteří (alespoň u těch starších) ještě úplně neztratli schopnost "zdravého soužití s přírodou" ani úctu k přírodě a celé planetě. Zajímavé role pro Drew Barrymore, Johna Krasinski i Kristen Bell a každopádně film, který stojí za shlédnutí a samozřejmě také za zamyšlení "kam jdeme ...".

Kombinace Marin Hollý ml. Jiří Křižan málokdy sklame. Nenápadné drama nejenom o lidských a morálních hodnotách, přátelství chirurga s patologem odehrávající se většinou v prostředí nemocničním a méně, ale nikoliv nepodstatně také v autoservisu spolu s výbornými hereckými výkony (Dočolomanský, Kratina, Kvietik, Muller, Filčík a další) popisuje velice zajímavě "střet" dvou světů i různých morálních hodnot a dává divákovi nemálo podnětů k zamyšlení. "Vzdálenost resp. nekompatibilita dvou různých světů" se nejvíc projevuje v situacích mezních a parafrází hlášky "nevracej úplatky, nevracej úplatky, nevracej úplatky nebo ..." nakonec dospěje až k šokujícímu závěru. Komentář "Udělal jsi, co jsi musel, on ostatně též" vystihuje všechno. Ani po více než třiceti letech tento mimořádný film neztratil nic ze své působivosti, jen se za ta léta "zase trošku" obměnila (čti degenerovala) ta lidská a morální pravidla v současné společnosti ...