Recenze (545)
Other Voices: Damien Rice (2010) (TV film)
Ten "obsah" je dost matoucí... Tohohle "barda" mám moc rád. A skoro nejvíce tyhle dvě písně, obzvláště "Slona" :-) https://www.youtube.com/watch?v=bx7rSstPqc8
Damien Rice – I Don’t Want To Change You (2014) (hudební videoklip)
Tohohle "barda" mám moc rád. A skoro nejvíce tyhle dvě písně, obzvláště "Slona" :-) https://www.youtube.com/watch?v=bx7rSstPqc8
Lech Walesa (2016)
Působivý životní dokument o Lechu Walesovi, z pera/kamery francouzských filmařů. Životní příběh elektrikáře z Gdaňsku, který se oprávněně stal jednou z legendárních osobností konce dvacátého století. Trochu neoprávněně je u většiny snímků vyzdvihován pouze on, ale jeho manželka, která po celé období "stála po jeho boku a za ním" musela být neméně silná osobnost, na což by se nemělo zapomínat. Kdo ví, zda by toho Lech dokázal tolik nebýt "jejího zázemí" .
Útěk v řetězech (1958)
Rád jsem si zase po letech připomněl tento výborný film, který ani po šedesáti letech neztratil víceméně nic ze svých nesporných kvalit. Velice působivé drama nejenom o dvou trestancích na jednom řetězu, lidských charakterech v mezních situacích, rasových předsudcích i fanatičnosti zmanipulovaného davu natočil Stanley Kramer opravdu nezapomenutelnou formou. Vynikající herecké výkony zejména hlavních představitelů Tonyho Curtise a Sidney Poitiera (v jedné z prvních rolí, ale současně i jedné z nejlepších, i když spousta dalších významných rolí ho teprve čekala). Velice sugestivní film s velkým množstvím nezapomenutelných scén i skvěle vylíčeným vývojem vzájemného vztahu mezi oběma ústředními hrdiny patří oprávněně mezi filmové klenoty a v kategorii vězeňských/útěkářských filmů k těm nezapomenutelným a nejlepším.
Bitva o Hill 60 (2010)
Přiznám se, že tento film mne velice příjemně překvapil. Filmy podle skutečných událostí jsou (také) mým šálkem čaje a o podzemní válce v této podobě jsem neslyšel. Zrovna tak o přítomnosti důlních expertů z Austrálie. Podstatnou roli v příběhu má i "válka odposlechová" - s ohledem na dobu samozřejmě s jinými metodami a technickými prostředky. Příběh situovaný na francouzskou část fronty se sice rozjíždí trošku pozvolna, ale divák se vůbec nenudí. Postupně "přituhuje" a finále je opravdu velkolepé.
Hráči z Indiany (1986)
Výborný film z basketbalového prostředí podle skutečného příběhu. Výborný Gene Hackman v roli trenéra, zajímavé role pro Dennise Hoppera i Barbaru Hershey, uvěřitelní studentští představitelé i většina basketbalových scén, jen jsem si při novém shlédnutí filmu (a s novým "dabingem") opravdu ale opravdu nemohl zvyknout na pokyn "Pauza !". To jsem si vždycky musel na vydejchání dát time-out :-)
O myších a lidech (1992)
Výborné filmové zpracování Steinbeckovy klasiky se skvělým Johnem Malkovichem v roli Lennieho. Gary Sinise mu herecky zdatně sekunduje, ale především se zhostil výborně té role režisérské. Výborná kamera i hudba a silný příběh, který ve filmové řeči neztratil vůbec nic ze své působivosti a na dojemný, ale realistický příběh jen tak lehce nezapomenete. Na Malkoviche asi určitě ne, to je (možná) z jeho "životních" rolí ta úplně nejživotnější !
Hlava-22 (1970)
Výborné absurdní tragikomické válečné drama, které sice nedosahuje kvalit knižní předlohy, ale "zelené mozky" mapuje velice výstižně. Kvalitní herecké obsazení (Arkin, Voight, Balsam, Welles), v menší ale nikoliv nepodstatné roli Art Garfunkel (na Paula Simona už role nezbyla :-) Drsná obžaloba hrůz války podaná s ironickým nadhledem ani po skoro 50 letech neztratila nic ze své ůčinnosti.
Uprostřed běhu (2001) (pořad)
Výborný cyklus o velikánech našeho (nejenom) folku a country. Režisér Jiří Vondrák je současně skvělý autor i hudebník, je naladěn na podobnou notu a právě proto jsou jednotlivé portréty velice zajímavé a autentické. Pevně věřím, že budou po Robertovi Křesťanovi reprízovány i další díly tohoto velice působivého cyklu dokumentů. Určitě by to stálo za to.
Klec (1975)
Originální zápletka, výborná režie i kamera, dobře padnoucí hudba Philippeho Sardeho, ale především herecký koncert v podání ústřední dvojice Lino Ventura a Ingrid Thulin. U Lina mne to ani nepřekvapuje, takovéhle typy umí dokonale, ale z "bergmanovské" Ingrid Thulin jde až strach. Oč méně děje i dialogů, o to více gest, pohledů i toho "ticha" k přemýšlení i zamyšlení. Je pravda, že bych si dokázal představit i trošku jiný závěr, ale i s tímhle jde o nezapomenutelné dílo.