Osvícený

Na rovinu. Průměrňákovi se v našich zeměpisných šířkách netěší valné oblibě, a to, že jdou na Prima Comedy central je takové malé plus. Faktem ale zůstává, že sitcom, který není podporován zvukovou stopou reakcí diváků a stejně se u něj lidé smějí, musí logicky mít něco do sebe. Já, i s půlkou rodiny však Průměrňáky fakt žeru. Jejich kvalita mi přijde v porovnání s třeba Modern Family, která sama o sobě vypadá, jako by si štáb nemohl dovolit kvalitní stativ, řádově vyšší. Děti opravdu působí trochu retardovaně, což byl evidentně záměr, ale opravdu skvělý je Atticus Shaffer, zvlášť pokud vezmeme v potaz to, že hraje člověka tak o 8 let mladšího.

Škoda hudby od Hanse Zimmera...

Málo která filmová, či seriálová adaptace literárního díla, která se od předlohy nějakým způsobem odchílí, když se snaží být originální, bývá úspěšná. Tato grandiózní, ztřeštěná BBC jízda s jako vždy skvělým Benedickem Cumberbatchem, a neméně dobrým Martinem Freemanem nám dokazuje, že jsou i výjimky. Velká hra byl první díl, který jsem viděl. Moje sestra a otec říkali, že mi to musí pustit, že se mi to bude líbit, zatímco na sebe spiklenecky pomrkávali. A pak již obrazovku obsadil Sherlock, opravujíce odsouzence, od nespisovné výslovnosti, a ujišťujíce ho, že dostane oprátku. Já samozřejmě bez meškání zhlédnul celé první dvě série. A nejlepší epizoda? Za mě bezkonkurenčně Scandal in Belgravia. Další dvě řady pro jistotu neberu ani na vědomí. (ano, viděl jsem je, a je to fakt zlý) Vlastně, jediný světlý okamžik třetí a čtvrté řady je ten, když se Sherlock ukáže Johnovi. Fakt vtipné je to, že pokaždé, když John Sherlockovi vrazí, tak se ocitnou v nějakém o něco horším Fast foodu.

Já, stejně jako další desetitisíce lidí mám Doctora Who velmi rád. Viděl jsem série do konce DavidaTennanta, a možná pár dalších dílů, ale ty už mě naprosto nebavily, takže jsem s tím přestal. Sice jsem jako první viděl druhý díl, ale návykovost na mě okamžitě zapůsobila. První Doktor dobrý, Davidu Tennantovi nesahá ani po kotníky, ale i tak fajn. Ale Rose je prostě skvělá! K seriálu jako takovému snad nemusím nic dodávat. Ale můžu. Rád bych zde zmínil pár výhod, které Doctor who má. Zaprvé: Nikdo u Doctora Who nemůže nadávat na klišé, neboť je na nich založen. Zadruhé: Neexistují u něj průměrné díly. Naprostá většina je nadprůměrných, a pouze opravdu špatně díly se blíží k horní hranici průměrnosti. Zatřetí: Jeho levnost je zdaleka vykoupena originalitou, a nápaditostí. No nic, už nevím co říct, takže tady vypíchnu ty díly, které se mi zaryly do paměti tak, že jsem si je pustil vícekrát. (bohužel si naprosto nepamatuji jejich názvy, tak se je pokusím stručně popsat) Díl, ve kterém Doktor a Rose potkají královnu Viktorii a Vlkodlaka; Díl, ve kterém jsou Doktor a Donna v knihovně s pár neškodnými mini broučky; Díl, ve kterém je na Londýn schozena atomová bomba, a z Donny i s její rodinou se stanou takřka bezdomovci.

Mám za to, že v dnešní Hollywoodsko-Marvelovskou akcí prosáklé kinematografii postrádá smysl, snažit se objektivně zhodnotit tuto jednu z nejstarších a nejlepších Bondovek, přesto si však i dnes své fanoušky rozhodně najde. Můj problém byl ten, že jsem už před zhlédnutím Goldfingera měl hlavu plnou Craigovek, takže jsem nebyl s to najít v něm zalíbení. Pravdou je, že popcorn konzumující divák se na něj dnes dívá s úsměvem, ať už posměšným, či nostalgickým. Já, coby příslušník generace jedenadvacátého století z něj úplně nestříkám, ale uznávám, že velmi předběhl svou dobu, už kvůli Seanu Connerymu bych ho nemohl nemít rád, a snažím se dokonce nedělat do toho, že když šikmooký bouchač házel svůj kobouk na sochu v golfovém parku, bylo jasně vidět že hlava sochy byla už předtím oddělená, a ani do toho, že když letadla spouštěla plyn na vojáky, tak ti se položili na zem, jako na lusknutí prstů.

Pokud byste se pokoušeli najít lepší fantasy, neuspěli byste. Úchvatné kulisy i novozélandské exteriéry, bojové scény i příběh a emoce. Nevím, co bych ještě vychválil

Hodně dobrý mezičlánek v kultovní sérii Star Wars. Trochu mě naštvalo, že zde nebyly klasické počáteční titulky, bez nich to není moc Star Wars. Hlavní holka je o hodně sympatičtější, než strašná Rey, pilot fajn, Donnie Yen je hlavním akčně-humorně-filozofickým tahounem filmu, bez něj by to asi opravdu moc nefungovalo. Imperiální boss je skvělý, to zadostiučinění, když mu natrhnou zadek se dostavilo. Pár postav tu z vizuální stránky ne zrovna funguje, konkrétně dvě. Asi víte, které mám na mysli. Ohledně zasazení do příběhu, vlastně nemám, co dodat. Kostýmy v pohodě, stejně tak akce. Příběh není učebnicový, impérium jí zabilo rodiče a ona teď proti němu bojuje, no, možnost vymyslet originální minulost hlavní postavy asi není neomezená. Celkově je to hodně dobré, mě to překvapilo, protože po Force awakens jsem byl dost skeptický, stejně, jako jsem nyní vůči The Last Jedi.

Povinností snad každého uživatele je někdy o nějakém tvůrci napsat, že je "Pan herec", nebo "Pan režisér". Já si jí odbudu již zde, u samého pramene mého filmového vkusu. Christopher Nolan je Pan režisér. Otěže spolupráce kamery, herců a nesmírně inteligentního scénáře drží po celičkou dobu vzniku jeho snímků pevně v rukou, tudíž pod jeho dohledem neunikne v žádném z nich ani myška. Počátek je filmem novátorským, téměř vizionářským. Dominuje mu hlavně ladivě konzistentní, do hloubky sahající poetičnost (nefyzické ohýbání myšlenek, předmětů, celých prostor a snů a zdánlivě výhradně profesní pohled samotného Cobba na jeho poslední práci) v kombinaci s nefyzickou akcí, neobyčejný, leč pro Nolana typický smysl pro osudovost vyprávěného dění a nepopiratelný umělecko-filosofický podtext. To celé je harmonicky prodchnuto dojemným příběhem o Moll a Cobbovi, korespondujícím se záležitostí v rodině magnátů. Už bych skoro řekl, že pomyslnou třešničku na dortu je Zimmerova hudba, ovšem po snad čtvrtém zhlédnutí mi přilnula k srdci natolik, že vidět Počátek bez hudby, raději bych se na něj nekoukal vůbec. Počátek též patří k filmům, které zrají s každým dalším zhlédnutím ,neb je pokaždé možné si všimnout dalších a dalších detailů a maličkostí, dotvářejících obraz čtyřrozměrného lešení příběhu. Příkladem, Arthur stojí v Saitově bytě u okna. Pojednou se ze snu probudí, Cobb se ohlédna k oknu, kde Arthur již není. Nebo, Cobb a Mol klečí na pláži v limbu. Odhrnou jednu budovu z písku a za nimi se zhroutí budova "opravdová". V souvislosti s tím mě nenapadá jiný oslavný výraz, než neverbální vyprávění.

Ze začátku jsem se na to nechtěl podívat, neboť nemám rád horrory, ale když jsem se odvážil...sakra jsem nelitoval! Zde se tedy Tím Burton s Johny Deppem předvedli více, než ve Střihorukém Edwardovi (odpad!). Už od první scény přetrvává krvavé, temné napětí, mírně rozbíjené racionálním pohledem naprosto skvěle zahraného konstábla. Je trochu škoda, že za dějiště nebyla zvolena Viktoriánská Anglie, ale americká kolonialistická osada je též dobrý nápad. Christina Ricci nepatří k hlavním přednostem filmu, ale po několikátém zhlédnutí jsem si na ní již zvykl. Ta historie Hessenského žoldáka je trošičku ohraná a klišovitá, ale vzhledem k tomu, že je to film z roku 1999, tak spíše ostatní filmy kopírují od něj. Ono občas nějaké to klišé neuškodí. :-) Celý scénář grandiózním způsobem graduje a atmosféra houstne, až se dostáváme k ladnému závěru s nápaditou honičkou. Po děsivém vyvrcholení jsem měl vcelku velký problém vstát z křesla.

Film ve všech směrech opěvovaný, umístění na žebříčcích mluví za vše, ale mě z nějakého důvodu kule úplně neurval. Na začátku je opakování dne sice vtipný scénáristický postup, ale pak to začne být nuda. Bylo by dobré, kdyby třeba řekli, že se to může zopakovat dejme tomu jen padesátkrát. Ke konci by již odpočítávali, jak málo pokusů jim zbývá...to by bylo o dost lepší a napínavější. Ten děj mě opravdu neuchvátil a nepřekvapil. Konec nechápu, jakto že se probudil zase o několik dní zpátky. Nic moc.