Vila_Malvina

Nádherná, úžasná záležitost, ve které se snoubí realita všedního života s magickou rovinou starých mýtů a pověstí. Pro mě nesmírně poutavý, inspirativní, důmyslný a krásný příběh, který mě dojal do hloubi duše. Nemluvě o božské hudbě J. Howarda, která jej dokresluje... Jedním slovem: bravo!

Nádherné, okouzlující, dojemné, přesvědčivé...! Tento film jsem viděla již několikrát a užívám si jej stále více ;) Jsem dosti překvapená, jak chabé hodnocení obdržel. Dětští herci skvělí, zlá Bílá čarodějka perfektní, Aslan nádherně trikově udělán a ona plejáda bájných a pohádkových bytostí jedna radost! Tento film má nadto i docela velký duchovní přesah, ale to tam asi uvidí jen ten, kdo ví.. ;) Zkrátka mě osobně pohladil na srdci velice. A mimochodem: hudba tam je opravdu nádherná. A moje nejoblíbenější a nejkouzelnější část z celého filmu: první setkání malé Lucy s faunem pod starou hořící lampou, jejíž oheň krásně kontrastuje s okolním tiše se snášejícím sněhem... a vzápětí její návštěva v jeho fauním příbytku :D

Opravdu docela dosti zajímavý film! Je v něm hluboké poselství, které už mnoho z nás tuší, o metafyzickém boji dobra a zla, který se odehrává v srdcí jeden každého z nás. A též o možnosti cestovat kamkoliv do Vesmíru skrze 4. dimenzi (odkazy na hyperkrychli a červí díry, opravdu fascinující!) Konečně i Hollywood začíná ukazovat lidem, jak to tady celé funguje, že k mezigalaktickému cestování není potřeba vymýšlet a zlepšovat nějaké technologie a fyzické přístroje (to je slepá ulička, ale většina vědců v reálném světě jde bohužel stále touto materiálně-kvantitativní cestou), ale že stačí jen naladění mysli a správná frekvence (frekvence lásky) a mohou se dít zázraky i ve fyzickém světě! Forma filmu je bohužel dělaná na míru pro americké teenagery (vč. líbivé a jednoduché pop hudby a trochu kýčovitých kostýmů) + film je poplatný stávajícímu trendu, kdy "musí" být zastoupeny všechny rasy, a tudíž nejvyšší zástupkyně světla je černoška.. Ale celkově jsem fakt nadšená, že se takovéto filmy točí. Něco se opravdu na světě mění z hlediska duchovního rozvoje lidstva, a takovéto filmy jsou toho důkazem! (Viz i teď Aquaman či dříve Atlas mraků nebo Avatar aj.) I když na 2.str. je podle stávajícího dost žalostného hodnocení vidět, že běžný uživatel holdující masové kultuře na něco takového ještě není zcela připraven.

Opravdu velké zklamání... nejraději bych filmu dala jen 2 hvězdičky, ale zachraňuje ho skvělá hudba a pár překrásných vizuálních scén (lesní nymfa probudivší se ve kmeni stromu aj.) Můj celkový dojem: plytkost, žádná hloubka ani poselství, naopak, tento film pojímá noblesního krále Artuše jako floutka, který neumí dostát slovu (v jedné scéně např. trvá na tom, že nebude s protivníkem bojovat, a pak na něj zákeřně a nečekaně zaútočí...) a který si neváží legendárního meče Excaliburu, který byl tehdy jako i nyní naprostou ikonou. Celkově dosti žalostné pojetí i zpracování této jedné z nejmagičtějších, nejpůsobivějších a nejpůvabnějších legend, jimiž jako západní civilizace disponujeme...

Překrásná něžná i syrová filmová báseň o temné vášni, která hoří kdesi v hloubi duše hlavní hrdinky, a která jí propůjčuje neskutečnou vnitřní sílu, jež z ní vyzařuje, přesto, že je němá – její řečí je její hra na klavír, je to řeč její duše. Skvostná klavírní hudba, okouzlující vizuální pojetí tohoto filmu, skvělé herecké výkony (mezi nimiž vyniká velmi mladá Anna Paquin) a celkový náboj filmu založený na spalující vášni, lásce i nenávisti, pro mě tento film staví mezi nejlepší filmy, které kdy byly natočeny.

Navzdory poněkud žalostnému hodnocení, které tu obdržel, mi tento film přijde dobrý s přesvědčivými hereckými výkony, skvělou volbou herců (osobitá hlavní hrdinka a temně šarmantní antagonista, který je do ní zamilovaný) a působivou atmosférou tajemného prostředí malebného, trochu omšelého zámku, který pod záštitou univerzity budí dojem sanatoria. A v neposlední řadě film oslovuje svým netradičním pojetím věčné nezlomné lásky padlého anděla a pozemské dívky, kteří bok po boku procházejí mnoho životů a nic, zlo, dobro ani samotná smrt je nedokáže rozdělit. Jejich láska stojí mimo Dobro a Zlo, Boha a Ďábla, sféru andělskou a pekelnou, mimo jejich věčný boj; a co víc, stojí dokonce nad oběma stranami (obvykle se totiž láska automaticky spojuje s Dobrem a Bohem). Ve filmu je též ukázáno, že i na straně Dobra se může projevit fanatismus a že i s dobrými úmysly se nakonec může páchat zlo.

Pro mě kultovní film, jímž se jako červená nit táhne téma Tance smrti, do něhož celý film nakonec ústí. Ona finální vize tohoto „tance“, který je v podstatě průvodem mrtvých vedeným Smrťákem samotným, se divákovi hluboce vypálí do duše. A stejně tak i ústřední téma filmu, kdy středověký rytíř hraje šach se Smrtí o svůj život – film je jednou velkou alegorií o životě a smrti, jejich vzájemném úzkém propojení, jejich neoddělitelnosti, jejich vzájemném tanci.

Film je strhujícím příběhem o věčné (a nešťastné) lásce mezi démonem (který na sebe vezme podobu ženy) a pozemským mužem. Tato láska jde napříč věky a je od začátku ocejchována puncem temnoty (co se dá taky od zamilovaného démona čekat?), neb si ji oba vykupují nepravostmi a pácháním bezpráví na komkoliv, kdo se jim připlete do cesty. Jsou tedy stiženi trestem: Démonka bude lapena v cyklu nekonečných inkarnací, kdy si bude přesně pamatovat kým je, její milý zase bude stižen nesmrtelností a odsouzen k věčnému putování po zemi v marné snaze nalézt ji. Vše vrcholí v moderní době, kdy se oba nešťastní milenci po eónech věků opět setkávají… v patách jim ale stále jde neúprosná vyšší spravedlnost, která dohlíží na přirozený řád věcí…

Děsivá, monstrózní a přitom zvráceně fascinující vize toho, co dokáže napáchat jedna chorobná a fanatická lidská mysl. Film je pro mě jedním z nejpůsobivějších v celých dějinách české kinematografie, s neskutečně působivou zlověstnou atmosférou strachu, v níž se počáteční poklidná idyla všedního života normálních lidí postupně zvrtne v nekonečnou noční můru. Moc inkvizice, která vzklíčila zcela nenápadně, se začíná šířit jako choroba, jako nákaza, jež nakonec klátí lidské životy po desítkách. Konečného válcujícího účinku na diváka je též dosaženo mistrnými hereckými výkony, brilantními fanatickými „vstupy" Václava Lohniského, jakož i titulní písní, která skvěle uvede do atmosféry zmaru a hrůzy, vznášejících se nad celým filmem „jak černý mrak".