Lanark

Povedený mind-fuck. Tentokrát musím lehce spoilerovat. (Ne)Překvapivě jsem si u Trans nejvíce zavzpomínal na Trainspotting. Upřený pohled Rembranta z obrazu, který tak navazuje kontakt s divákem a snaží se ho vtáhnout na rozkývanou bárku uprostřed bouře versus upřené pohledy herců do kamery, které se snaží o totéž, avšak něco malého schází, aby bouře nabrala stejných rozměrů. Možná malá vzpomínka navíc, dokreslit jednu scénu, nebo jinou lehce přemalovat. Boyle občas ohromí vizuálem i velmi naturalisticky podaným násilím (mluvicí ustřelená hlava v pohodě, dívka v kufru už ne!). Jinak však vrstvíme přes sebe dějové linie rychleji než Pollock barvy, abychom nakonec došli k lehce očekávánému twistu: zlo je dobro - dobro je zlo. I tak mě hlavní herecké trio, soundtrack a kamera dostali do celkem hlubokého transu a já si ho se vší parádou užil!

Nadmíru povedené konverzační drama. Plíživý rozpad jednoho manželství jakoby jen drží nosnou příběhovou linii při režisérově snaze vykreslit současnou íranskou společnost. V Íranu jsem nikdy nebyl, žádného Írance neznám a tak se mi těžko soudí, nakolik je snímek fikcí, či ústupkem k dosažení mezinárodního uznání. Nezbývá mi, než věřit režisérovi, že si realitu pro své vyprávění neohýbá tak, jak to činí jeho postavy příběhu. Konečně je také muslimská víra vykreslena, ne jako zneužíváná idea pro extremismus, ale jako důležitá autorita v životě běžných věřících, pro které představuje morální kodex, který ovlivňuje jejich životy se všemi klady i zápory, stejně tak jako to dělá kterákoliv jiná víra. Samotný příběh rozpadu manželství Nadera a Simin by byl aktuální, ať by byl natočený kdekoliv. Režisér cílí na komplikované dlouhodobé lidské soužití, které se nejvíce projevuje v zájemné komunikaci. Ví co chce říct a na co poukázat, aniž by odsuzoval či moralizoval. Nakonec je tedy na každém, aby si společně s Termeh vybral, na kterou stranu se přikloní. Hodně silné 4*.

Nemyslím si, že Benh koncipoval svůj film jako enviro nebo civilizační agitku. Minimálně jeho balada o oceánu o tom nevypovídá. Divoká stvoření jsou prostě divoká. Důležité je, že jim tluče srdce stejně jako mě.

Barevné a hravé. Občas možná trochu rozvleklé a přeplněné. Jeden z těch filmů, kde mne mrzí, že to nebylo lepší, ale zároveň stále odcházím z kina s pocitem, že jsem moc rád, že jste do kina šel. Ale hlavně v záplavě zelených stěn a triků "koukejcovšechnoumímůjnovejpočítač" osvěžující a příjemné. A z negativních komentářů co tu čtu, opět vystupuje pouhé: "Kniha se mi líbila víc. Kdo nečetl knihu nepochopí. Kniha je blbá = film je blbý." Prostě klasické - negativní hodnocení se vztahují pouze k tomu, jaký je/není rozdíl mezi knihou a filmem a ne k tomu, jaký film je/není sám o sobě. A uživatel Vančura se mýlí..já z Pěny dní radost mám.

Není to slečno Zoe trochu moc? Psát o sobě, jak o mě někdo píše, že mě ovládá? Malou Miss Sunshine jsem neviděl, ale zato jsem viděl Horší už to nebude. Proto mi nepřijde námět tak originální, avšak nutno říct, že o to bylo sledování Ruby zábavnější. Dokonce si myslím, že by si Calvin zasloužil více pedagoga literatury než psychiatra. :) A možná by si ho zasloužila ještě více slečna Zoe, která by pak pochopila, že nemusí opakovat typická schémata žánru, aby dosáhla svého cíle. A že pro jednou bez happy endu by to teprve byla romantika! Ach, kdyby Ruby zůstala svobodná...ach..ale to jsou už jen mé kdyby. :)

Pubertální konspirační vtip...nic víc, nic míň.

Neuvěřitelně znepokojující serie, kde příšerná animace je naopak hlavní plus...a ten hlas...ten hlas...bože, spas moji duši..

Mrdka v oku zůstává, ale je třeba si nasypat trochu popel na hlavu. :) Po 50. poslechu soundtracku, který je skvělý a trochu přemýšlení poslední dobou musím přiznat, že jsem filmu trochu křivdil. Bouřlivé výšiny jsou plné emocí a tak pokud zrovna nejste empaticky naladěni na vlnu všezničujícího chtíče a "osudové" přitažlivosti, radím vám dobře..nekoukejte na to. :) Zvyšuju hodnocení na 3* jelikož mi stále určité momenty z filmu občas vytanou na mysli a protože film samotný nemůže za to, jak se chovají hlavní postavy příběhu, které...a za tím jediným si stojím, se chovají na přesdržku a bez sympatií to prostě nejde. A Arbiterovi se omlouvám, že teď jeho komentář vlastně nedává smysl. :) A Bářino kuchařské umění nesmí být opomenuto! Vlastně asi stále jedna hvězda je za něj. :)

Nenechte se zmást námětem filmu, homosexualita tu totiž jen slouží jako katalyzátor dění. Některým situacím dodává více vážnosti, jiným zase pomáhá dokreslit absurditu okamžiku. Srbové se narozdíl od nás nebojí přiznat i své stinné stránky a navíc si z nich dokáží udělat srandu. Ne však takovou, která by problém bagatelizovala, jako se to děje v českých komediích posledních let. Dragojevic umí tnout ostře do živého tak, že se vám chce brečet i smát zároveň a navíc vzadu na patře cítíte hořkou pachuť člověčenstva. Stejně tak jako to umí Kusturica. Narozdíl od něj je však Dragojevic civilnější, jeho postavy zůstávají živé a nestávají se pouhými klauny v cirkusu tohoto světa. Možná právě proto jsem se u jeho "Parády" bavil víc než u většiny "Černobílých kocourů".

Naštěstí si tvůrci nehrají na schovávanou a o jakou půjde slátaninu si můžete být jistí už s úvodními titulky. Typická ukázka Hollywoodu..když nemám co říct, aspoň to nic řeknu co nejvíc nahlas. Třeba mě pak za odměnu někdo pochválí jak jsem odvážný přiznat, že jsem úplný debil... První 3/4 hodina doopravdu fyzicky bolí...až tak, že si myslím, že i Fitzgeraldův popel řval bolestí. Prázdno, prázdno...kýč. I když proti kýči toho mám nejméně, výprava a kostýmy jsou vážně užásné a jim patří ta jedna hvězda. S příchodem Gatsbyho se situace trochu uklidní a film konečně přestane křičet a s pomalými krůčky, jak malé dítě, se snaží učit mluvit a říct, co má na srdci. Bohužel opět ve chvíli, kdy se to naučí nedokáže přestat. Místo křiku mě zaplavila doslova přílivová vlna slov, která nemá konce a kdy jsem měl naopak chuť začít křičet "už dost!" já. Přesně dle Hollywoodských zvyků je romantická linie přeslazená, zdlouhavá a tak ufňukaná, že jsem se přistihl jak se ve skrytu duše těším na tragické finále, které má následovat. Ani to mě však úplně neuspokojilo a tak doufám, že ta moje jedna hvězda bude tvůrce strašit ve spaní! Myslíte, že to je naivní? I kdepak, budu si to totiž přát tak intenzivně, a ze snu se stane posedlost, díky které zničím život sobě i všem, které mám rád...a tak se stanu tak "Velký" jako sám Gatsby a každý průměrný nýmand(aka Nick Carraway) mě bude uctívat!