Lanark

Hodně silné melodie zahalené ve špinavých uličkách Paříže. O co špinavější prostředí, o to čistčí emoce..vášeň, tichá radost, bouřlivá zasmušilost. Jojo, tyhle modrý nálady nechoděj na pozvaní... a tahle je tak podivně, nově, jinak hořkosladká... Poválená na patře a plivnutá mezi kapky deště, který společně bubnují na parapet melodii, kterou jsem kdysi znal a která bolela a teď už prostě jen tak rozeznívá ozvěnu toho co bylo.. nebo toho co teprve bude...kdo ví, půlnoc už je dávno za mnou, ale novej den ještě neukázal svoji barvu...

Pusté řezy žiletkou. Z každého řezu teče krev, ale dohromady jsou to jen povrchová zranění. Topol (ne)hraje a Hrubešová má krásný vlasy a prsa..a taky občas mluví sprostě. Mladej Hanák, kterej má rád život a mladá Pergerová, která má ráda... Žiletky jsou snem, ze kterého se stokrát za noc probudíte. Žiletky jsou vypitým rumem na ex, kdy jednotlivé doušky chutnají každý jinak, ale sladce, jenže když položíte prázdnou flašku na stůl, jen to s váma šlehne. Pez pocitu, bez výčitek. Žiletky sami sebe usvědčují, že se bojí výšek a jen ve chvíli, kdy nemají co ztratit, vyšvihnou se do takové výše, kam žádný jiný český film nemá koule na to se dostat. Žiletky jsou klip bez písně. Žiletky kloužou po těle a bohužel jen jedinej pohled z výše komína do hvězd je dokáže zatnout dostatečně hluboko do srdce. Žiletky jsou nedokončená pirueta baletky, která ví jak, ale ještě to neumí. Přijde vám tenhle koment nesrozumitelnej, roztříštěnej a zmatenej? To mě bohužel Žiletky taky... Přesto je to jeden z nejosobitějších počinů porevoluční éry a za to si zaslouží když ne chválu, tak aspoň pozornost.

Takové pokání Vojtěcha Jasného. Ač se na povrchu film jeví jako obžaloba a téměř dokumentární svědectví doby, pod povrchem je cítit především nesmírná duchovní výpověď. Ne bezdůvodně k první vyhrocené situaci, kdy se vesnice semkne proti nové vládě, dochází ve chvíli, kdy je zatčen farář. Stejně tak v okamžiku své smrti se tu postavy stávají téměř mučedníky, kteří zemřeli za naše hříchy. Smrt se stává vysvobozením z marastu soukolí dějin, které slovy (svatého) Františka...drtí a drtí. Jen Bůh může soudit naše skutky a tak ani tento film nemohl skončit jinak než smířlivě a neJasně.

Báro, vážně to bylo vtipný mělo být! :) Já se omlouvám, že tento styl schopnej docenit jsem, ale tak napůl. Film, který stojí a padá na charisma..dá se říct herců? Proto jen ty 3*..ono totiž né každýmu to 1:1 sedne.

"Zápletku ponechává otevřenou různým interpretacím." Aneb odnikud nikam. Folman moralisticky kritizuje současnou podobu konzumního světa, přeplácaného vizuálními podněty a symboly, kterým ale byl odňat jakýkoliv hlubší smysl. Ve skutečnosti, ale on sám ve Futurologickém kongresu nenabízí nic jiného. Překolorovaný svět, přeplněný detaily a odkazy, které mají působit oduševněle, ve skutečnosti jsou pouhým pozlátkem, které má upoutat vaši pozornost a nedat vaší mysli dostatek času na přemýšlení. Jinak by vám mohlo dojít, jak prázdný svět máte před očima. Závěrečnou "Wake up" chůzi davem ala Valčík s Bašírem, si Folman nasypal sám popel na hlavu, jelikož zde se v , asi nechtěné, konfrontaci s Valčíkem prázdnota snímku ukazuje nebrutálněji. Wright mě neoslovila, jediná zapamatovatelná scéna je tak ta skenovací, ve které exceluje Harvey Keitel. A autistický synáček aspiruje na jednu z nejnesnesitelnějších a nejnesympatičtějších postav, kterou jsem kdy ve filmu viděl.

Opět se bohužel dostáváme k mému problému s mainstreamovými romantickými filmy všech dob. A to, že zkrátka nerozumím, nechápu a vnitřně se mi přící chování ústředních dvojic - trojic - trojúhelníků - kosodélníků a mám pocit, že jsem viděl i pár válců. :) Filmové zpracování podle mě velmi utrpělo snahou o kompromis s cenzurou, kdy se z kurtyzány stává jakási slečinka z vyšších společenských kruhů, o jejímž životě ale nevíme prakticky nic, krom toho že má velké dluhy a proto se vrhá do náručí jakéhosi barona. Baronův úmysl vzít si domu ženu po krk v dluzích, když všude kolem je spousta vznešených a bohatých dam, tak nedává smysl už vůbec, jelikož z jeho chování nevyplývá žádná vřelá náklonost k Marquerite. Pro člověka neznalého knižní adaptace tak postavy jednají naprosto chaoticky a nereálně. Zároveň zamlčení pravého "povolání" Marquerite zároveň ničí společenský rozměr dramatu - jelikož kurtizáně, která pocítí lásku a snaží se udělat za svou minulostí tlustou čáru a mladíkovi, který i přes neblahou pověst své vyvolené se rozhodne pro ni obětovat vše co má, se jako outsiderům fandí daleko lehčeji a přirozeněji než znuděné paničce, u které se zdá, že je její vztah se studentem založen jen na neschopnosti být sama se sebou a nesebevědomému podpantoflákovi. Pro mě tak na plátně vznikla průměrná romance s nezajímavými a plochými postavami. Avšak prostředí meziválečné smetánky, ale i scény z venkova mají svůj šmrnc a tak se nedá říct, že by to byla vysloveně tragédie. (Báro, to mě mrzí..ale neboj...žijících fešáku je přece taky ještě dost.;) )

Největší nespravedlnost v dějinách kinematografie! Herci v kostýmech Konga a T-Rexe měli být na prvních místech v titulkách..dokud se tato křivda nenapraví, nepřidám 5. hvězdu!!!

MTV meets Playboy. Korine je starej provokatér a je vidět, že ho to stále baví. Jste blázni, jestli ho berete vážně. :) Nabízí určitě pár zajímavých otázek. Je opravdu současná genereace taková? Jak je to s těma černochama v MTV, který se fotěj v neprůstřelných vestách a točí klipy za stovky tisíc dolarů? Vystačí vám prachy z ukradnutejch svačin v Mekáči na prázdniny? :) Nedivím se, že nechal "Víru" odejít jako první. Jen díky tomu baštím této baladě o loupežníkovi a divoženkách všechno. Děvčátka co stráví noc ve vazbě a díky tomu se stanou protřelejší a vostřejší než plnej barák po zuby ozbrojenejch černochů...tak určitě..:) Ale máš to všechno v takový pěkný "Harmonii" Korine, že jsem se fakt bavil. "Luuuk éét tííz šýýíét" ! :)) Franco je geniální!

Já byl teda ve 12 letech taky ve skautu, ale jedinou příhodu co mám je, jak jsme šli chytat ryby bez rybářskýho lístku a chytl nás porybný..byl z toho akorát hroznej průser. Tohle je ale jinačí situace. Skvěle odvyprávěná "outsider" komedie. Dospělí jako děti, děti jako..ehm..děti. :) A Bruce se ani jako smutnej policajt kdesi v prdelákově nakonec nevyhne tomu to všechno zachránit. A asi nejvtipnější odkaz na Shawshank, kterej jsem kdy viděl. :) Už jsem se bál, že Wes potom co sbalil učitelku ztratil humor, ale naštěstí se mu vrátil. A to ve velkém stylu! :)

Nechápu to nízké hodnocení tady, proto to své trochu přeženu. Pro mě zajímavý dokument ve kterém o Kohoutovi mluví lidé, kteří se s ním znali a setkávali. Myslím, že dokument má sloužit především jako rehabilitace Pavla Kohouta, kterého si, jak velmi trefně poznamenává Václav Havel, lidé zkroucení 40 let pod tíhou režimu vybrali za svého obětního beránka, na kterém si vybíjejí své křivdy, které jim byly napáchány, s nimiž má samotný Pavel Kohout ale málo co dočinění. Líbí se mi především vyváženost dokumentu, který poukazuje na kladné, ale i stiné stránky Kohoutovy osobnosti a pak především upřímné výpovědi osobností spisovatele Zdenka Rotrekla nebo Jana Trefulky. Každý v životě podléháme iluzím a ideálům, z nichž většinou dřív nebo později vystřízlivíme. Důležité je, co uděláme dál. Pro mě je Kohout inspirací v tom, že i přes všechny překážky a pády se vždy dokázal zvednout a opět se dostat nahoru bez toho, aby se musel plazit někomu po zádech. Že mu to lidé závidí a předhazují mu jeho minulost, aby se nad ním mohli povyšovat...to už je téma do úplně jiného dokumentu...