marvan

Nebýt několika trefných poznámek o rasismu, ani by mě nenapadlo, že tohle je Fullerův film. Po technické stránce docela odbytý, hrané sekvence jsou v závěru sestříhány s nekvalitními archívními materiály. Je zaměnitelný s mnoha jinými válečnými snímky, od někoho kdo sám prošel obdobnou zkušeností bych logicky čekal mnohem víc.

Na Spoluautorovi je pozoruhodný fakt, že médium divadla nejen tematizuje, ale i výstavba scénáře je taková, že by vynikl spíš na divadelních prknech, než na filmovém plátně.

Obtížně zařaditelný film, černobílým provedením a poetikou vzdáleně připomíná filmy nové vlny. Bohužel prvoplánové vtípky a pitvoření vyznívají především křečovitě, jen málokdy zábavně.

Film zachycuje proces kultivace dětské duše, kde žijí andělé i démoni vedle sebe. Tenhle druh filmů nezestárne, vypovídají o duševní prehistorii každého z nás, do které se máme potřebu neustále vracet. Základní pravdy si musíme objevovat každý znovu a sám.

Hanekenovský snímek o tom, co z běžného vnímání obvykle vytlačujeme, o narušené intimitě v éře vypjatého individualismu. Neschopnost hrdinky navázat vztah s okolím a zároveň přirozená potřeba intimity ústí v navazování patologických vztahů s umírajícími pacienty a v ponižující sexuální vztah s dalším narušeným jedincem.

Restaurátor funguje jen díky uzavřenosti do svého fiktivního uměleckého světa. Je to realita vymyšlená od psacího stolu, bez opravdového vztahu ke světu běžného smrtelníka.

Neviditelná patří do okruhu filmů tematizujících vznik uměleckého díla a zkoumajících hranici mezi uměleckým dílem a životem. V tomto případě se jedná o divadelní hru a zdrojem dramatického konfliktu je vztah mezi režisérem a hlavní postavou hry, debutující studentkou herectví. Snad díky tomu, že scénář vznikal ve dvou lidech (režisér jej napsal se svou matkou) a během dlouhého období pěti let, je film zatížený zbytečným množstvím tematických rovin, aniž by jedinou z nich dokázal výrazněji rozvinout. Snímek sice neurazí, ale ve srovnání s obdobnými filmy ani nevyniká, s výjimkou hereckého výkonu Stine Fischer Christensen.

Snímek představuje téma sexuálního zneužívání na modelovém příběhu, neukazuje víc než je nutné a pracuje především s náznaky. Trochu mi vadilo, že film je až příliš podřízený svému didaktickému záměru.

Fakt, že jde o němý film je v tomto případě jen křečovitou snahou zaujmout za každou cenu. Samotnému příběhu to nijak neprospělo.

Dialogy šustí papírem.