marvan

Rozdělení obrazu má zřejmě vyjádřit neslučitelnost světů obou hrdinů. Akceptoval bych ho u krátkého cvičení, nikoli u celovečerního filmu. Formální experiment v některých momentech funguje, ale ve spoustě dalších naopak překáží. Přesto i tam kde funguje pouze zdůrazňuje skutečnosti, které by divák pochopil i bez něj.

Oproti 13 let staršímu seriálu s Tomothy Daltonem, který šel i v české televizi, je tento ještě temnější a expresívnější. Zapadá do současného trendu seriálů poučených historií a zobrazující dobové pozadí věrné spíš právě historii než románu. Představitelka Jane, Ruth Wilsonová, je s červeným nosem a uplakanýma očima rozkošně ošklivá.

Tvůrci dali přednost vypointování jednotlivých scének na úkor budování kompaktního celku. Ve výsledku jsem vnímal film spíš jako sled skečů prodchnutých britským sarkasmem ve stylu Monty Pythonů.

Doposud nejlepší Hanekeho film. Příjemný asi jako vrtání bolavého zubu a přesto neuvěřitelně krásný. Obdobné téma zpracoval v literatuře Thomas Bernhard, který i nám připomenul, že jsme především středoevropané, na což jsme díky "národnímu obrození" a falešnému vzývání slovanských kořenů pozapoměli. Situaci na rakouském venkově tak, jak ji vidíme v Bílé stuze si můžeme vztáhnout i na naše končiny. Pro mě zážitek, který mi do jisté míry osvětlil něco podstatného z naší vlastní historie.

DOGMAtická červená knihovna. Vrcholem trapnosti je scéna, ve které umírající manžel velkoryse předává manželku svému sokovi.

Pro mě jednoznačný vítěz guilty pleasure za rok 2009, i když mě to nebavilo tolik, jako o rok starší High School Musical 3. Ale je to dáno i tím, že jsem šel na film nepolíbený kultem seriálu Hannah Montana. Je to tak nepokrytě hloupé, že jsem ani neměl potřebu, se vůči filmu jakkoli vymezovat. Osobně bych dal filmu kategorii R, protože Miley Cyrus v obtáhlém triku a džínách a rozkošně naducanými tvářičkami je vrcholně znepokojivý erotický objekt.

Forma bez obsahu. Jak píše betelgeuse - vypadá to jako reklama na adidasky.

Pollack jako režisér ani zdaleka nevyužívá všechny možnosti filmového média a klade důraz především na citlivé vedení herců. Plavci jsem se nějakou dobu vyhýbal, protože mám averzi k Burtu Lancasterovi, který ztvárnil hlavní postavu, nakonec však musím říct, že si nedokážu tenhle film bez něj představit. Jeho výkon, stejně jako na Hollywoodský mainstream nezvykle abstraktní podobenství, dělají z příběhu bilancujícího čtyřicátníka (?) nezapomenutelnou lahůdku. Lancasterův afektovaný herecký projev, pro mě obvykle iritující, v tomto případě koresponduje s postavou amerického muže, který se za všech okolností prezentuje jako úspěšný. Jeho cesta vlastní minulostí je deziluzivní konfronatcí s realitou. Takřka nahý herec, celou dobu pouze v plavkách, působí zranitelně a občas jen přihrbenými rameny a detaily ochabujícího stárnoucího těla evokuje intenzivní pocit naprostého ponížení.

Alva představuje typ povrchní krásky, u které by člověk neočekával cokoli přesahujícího projev rozkošného, sobeckého zvířátka. Zdánlivě využívá lidi kolem sebe, aby posléze vyšlo najevo, že je využívána ona. Příběh vycházející z divadelní předlohy sleduje proměnu dětinské dívky v milující ženu.

Nedokážu posoudit, nakolik záměrné bylo to divadelně toporné herectví, vzhledem k tomu, že šlo o adaptaci divadelní hry. Díky tomu však působí postavy odosobněným dojmem korespondujícím s upjatou atmosférou Viktoriánského období, do kterého je příběh situován.