marvan

Filmový popsong o složité cestě dvou mladých lidí k pochopení vzájemného citu, který objevují dobrodružným výletem do pouště v Salt Lake. Zábavný i dojemný zároveň, absurdními sitaucemi a atmosférou v některých momentech připomíná první filmy Jima Jarmusche.

Opravdová lahůdka pro milovníky nekorektního humoru. Příběh konkurzu na nového člena maňáskového divadla pod vedením bývalé pornomodelky a objevitele dvojité penetrace staví na podobném druhu humoru jako např. Four Lions. Sunflower Hour mi přijdou o chloupek lepší, humor zde funguje jak v rovině slovní komiky, tak i ve výstavbě příběhu. Před pádem na úroveň zlomyslného pošklebování zachraňuje film fakt, že jsou nám výstřední postavy v závěru představeny jako zranitelné lidské bytosti.

Jde o mnohem víc, než jen o výstřední intelektuální zábavu. Podle Žižka každá věc definovaná vlastními pojmy skrývá určitou slabinu; je to dáno tím, že pravý smysl věci se skrývá mimo její dosah. Žižek používá pojmosloví lacanovské psychoanalýzy jako nástroje k rozklíčování jeho podstaty. A že je to nástroj účinný dokazuje především při rozboru Lynche nebo Tarkovského.

Slabiny seriálu částečně spočívají už v samotné knižní předloze, která je ne zcela organickým skloubením žánru fantasy s historickým románem. Archetypální symbolikou nabitý žánr fantasy totiž stojí na jiných vypravěčských principech než naturalismus historického románu. Rozporuplné postavy, politické intriky a cynické myšlení jsou pouze odrazem současné mentality promítané do historických kulis. Právě takto pojatá historická linie je v knize lépe zpracovaná, v seriálu bohužel jsou postavy mnohem plošší.

Artový trhriller, drama o přechodu z dětství do dospělosti.

Singer dokázal v prvních dvou dílech X-mena stvořit komiksovou alegorii o vyrovnávání se s odlišností (u Singera a McKellena šlo výslovně o zkušenost s odlišnou sexuální orientací). Je to do značné míry intelektuální dobrodružství plynoucí z vnitřního konfliktu postav. Magneto je záporná postava, ale zároveň jsou jeho motivy zcela pochopitelné, ne-li dokonce oprávněné. Vaughnova First Class je oslavována jako návrat ke kořenům a k Singerově invenci. Neprávem. Vaughn je jen elementárně schopným rutinérem, který se dokázal opřít o invenci Singerova námětu a vynikající casting. Tam kde neschopný blbec Ratner klopotně napodoboval, tam Vaughn přesvědčivě předstírá.

Úvodní záběry předvádí zkázu světa v podobě úchvatného a strhujícího klipu. Příběh Melancholie lze naproti tomu chápat jako ironický protipól tomuto kýčovitému předpokladu, že konec světa by měl být prodchnut jakousi vznešeností. "Chceš si k tomu pustit Beethovenovu Devátou a sednout si na terasu? Stejně tak to můžeme uspořádat na hajzlu."

Scénář filmu spadá do řady obdobných áčkových projektů jako Minority Report nebo Next (za podobnou story by se nemusel stydět ani Philip K. Dick), ale právě skromný rozpočet a tomu odpovídající výprava z něj udělaly vyjímečný film.

Nesnesitelná lehkost bytí, plynoucí z biologicky determinovaného žití. Nevadilo mi to, k jakému modelu soužití postavy dospěly, ale způsob jakým k němu dospěly. Nevzrušivá existence bez jakýchkoli vrcholů, která navzdory nonkorfomnímu patnerskému soužití je vlastně výsledkem pohodlného konformního chování.

Všemocný se dá číst taky jako zašifrovaná historie jedné drogové závislosti. Ne každá zkušenost s drogou musí nutně skončit didaktickým příběhem dětí ze stanice Zoo, spousta lidí se prostě naučí s drogama vycházet. Na mainstream nečekaně poctivý pohled na obvykle démonizované téma.