Damiel

58 % - Celkově ve mně převažuje spíš zklamání. První polovička filmu mě bavila, Kirsten hrála nepřetvařující se MA na dvoře plném přetvařujících se figurek perfektně a střet těchto světů mě bavil. Po zplození prvního potomka to ale začalo upadat, příběh ztratil veškerou sevřenost a kontinuitu (románek s vojákem) a doplazil se ke konci. No, ono to vlastně neskončilo, ale najednou přestalo...

90 % - Syrový příběh z reality, ze kterého mě mrazilo po těle. Výborně vystavěný scénář s výborně udělaným závěrem - jak matka Miriam zvedne už po stmívačce dlouze zvonící telefon a řekne jen "Prosím?", to je geniální. Amíci by se v tom jistě ještě deset minut nimrali a rozšlapali by veškerý pocit, který v divákovi nazrál. (Febiofest 2007)

81 % - Katastrofická sci-fi, která se úplně vymyká klasické hollywoodské šabloně. Ti Britové se ale vytáhli! Místo prázdných efektů na nic spíše psychologická rozprávka o jedincích zahnaných do kouta dilematu, jestli zachraňovat lidstvo nebo sami sebe. Krásné vizuálně, ta lavička s výhledem na Slunce mi úplně naháněla husí kůži...

53 % - O tom, že postava Mr. Beana nejlíp funguje v televizních skečích, přesvědčil už první film. Jejich pospojováním vzniká cosi, kde příběh nefunguje a kouzlo scének se rozmělňuje. Prázdniny jsou jen opakováním toho, co už všichni znají právě z TV příhod, zasazené do trochu jiného kontextu, navěšené na toporný děj. Lepší by bylo natočit pár nových příhod, protože jinak skvělá figurka Mr. Beana na plátně moc nefunguje.

72 % - Herecký koncert Judi Dench. Utáhla to tahle dáma, Cate Blanchett jí jen jaksi sekundovala. Příběh je vytušitelný, ale Dench to zvedla o třídu výš.

70 % - Rozhodně lepší půlka "iwo jimského" dvojfilmu. Ale i tak to má dost přepálenou stopáž na to, že ve filmu se pořád dokola opakuje jedna a tatáž myšlenka.

100 % - Kim Ki-duk je pro mě mistr. Vykouzlit tak úžasnou atmosféru ve světě, kde hlavní hrdinové nepotřebují promluvit ani slova, mnoho dalších nedokáže.

60 % - Člověk od toho dostane přesně to, co čeká, lehkou, vtipnou jednohubku, která se dobře stráví a druhý den se už neví, že byla pozřena. Vytušitelná šablona, která jede na zřetězení vtipných situací. Co na tom, že to jede stále ve stejných kolejích? Marná sláva, Francouzi tenhle žánr umějí. Fotbalovým fanouškům přijde k duhu minirole Djibrila Cissého :-)

41 % - Stokrát omílaná důležitost rodiny z toho kape jako ze špatně seřízeného kohoutku. Toho rodinného sentimentu je tady tolik, že jsem na to byl po chvíli už hodně alergický. Američany to možná rozněžní, protože ti mají ty rodinné hodnoty ve filmech velmi rádi, ale mně to jako náplň celovečerního animáku připadá dost málo. Fóry vesměs žádné, nebo respektive ne takové, kterým by se dalo smát. A naprosto přihloulé nelogičnosti spojené s cestováním v čase. Korunuje to ta finální se zaťukáním na dveře sirotčince (který mimochodem vypadá jako honosný dům zámožné rodiny).

55 % - Vesměs průměrná romantická komedie, která má "své" chvíle, ale vedle nich i řadu takových, které měl střihač bez milosti poslat k zemi střižny. Jenže pak by z toho byl krátkometrážní film :-) Už od počátku je jasné, jak jsou rozdané karty a podle jaké šablony že to pojede. Ano, slizká hvězda versus sympatické netáhlo, pak přijde krasavice, netáhlo se začne snažit, po chvíli mu padají klacky pod nohy, které on chrabrým stylem překonává. Pak je tu samozřejmě velký třesk, rozkol rýsujících se holubiček, aby se to v závěruvšechno slepilo dohromady. Zaměstnanci okolo Zacka a Vince jsou klasická komediální průřezovka bizarních týpků, samozřejmě tradičně přitažená za vlasy: přisleplý asexuál, charakterní Hispánec, připosraný manager, despotický liliputánský majitel... A na tuhletu obehranou šablonku jsou navěšeny fórky, které to celou táhnou kupředu. Občas jsem se zasmál, občas jsou zvedal oči v sloup, jako u každé hollywoodské instantní polévky.