Aiax

V tomhle muzikálu nebyl jediný herec, který by uměl zpívat, můj oblíbený Depp mi tentokrát navzdory všeobecnému nadšení moc neseděl, písničky byly sice moc fajn (hlavně texty), ale zrežírované byly takňák mdle a ona vlastně celá ta Burtonova rádoby makabrózní a úchylná stylizace na mě příliš nezapůsobila, tentokrát jsme si zkrátka s Timem nepadli do noty, to se holt stává. Slyšel jsem záznam broadwayského muzikálového představení, a i když to bylo jen audio na mp3, mělo to třikrát větší šťávu, energii a jiskru než tenhle poněkud těžkopádný a nepovedený Burtonův výtvor.

Velice povedené drama z druhosvětového Holandska, kterému vévodí absolutisticky a rukou něžně pevnou úžasná Carice van Houten. Díky ní jsem nejen přetrpěl mdlý začátek, ale zvýšil hodnocení na plných pět.

Řemeslně možná nejlepší akční film své kategorie, jaký byl kdy natočen, s prakticky neexistující zápletkou. Jako třetí díl série lehce zbytečný, jako samostatný film naprosto nesvéprávný. Pro mě osobně obrovské zklamání, myslelo se tady na všechno, na ničem se nešetřilo, jen ta dramatická struktura se asi v tom všem shonu za dokonalostí poněkud upozadila. Napětí už plyne jen z dílčích akčních scén, ale celkový děj je téměř až neuvěřitelně zanedbaný - všechno se prakticky vyřešilo už v druhém díle, takže tady je od počátku jasné, kdo Bourne je, odkud se vzal, kam má namířeno a kam také nakonec dojde. Není tu snad jediný dějový zvrat, přímočařejší a předvídatelnější je v tomhle ohledu už snad jen porno. Největším odhalením je prozrazení pravého Bourneova jména. Každopádně vyložená nuda se samozřejmě nekoná a to, vzhledem k hodnocení, asi leckomu stačí.

Zpočátku nadějná čtyřhvězdičková pocitovka začala po chvíli připomínat slabý odvar Krále rybáře, v dosud jinak pohodovém scénáři se začaly množit "chybné sektory" (papírové dialogy, klišé, laciná sentimentalita) a nakonec jedinými devizami tohoto dobře míněného filmu zbyli opět podivínský a opět skvělý Adam Sandler a ještě lepší Don Cheadle. Možná se pletu, ale připadalo mi, jako by se původně chytrý a vtipný scénář Volání o pomoc dostal do rukou nějakému Výboru pro dozor nad korektností uměleckého ztvárnění čehokoli byť i vzdáleně souvisejícího s 9/11, který mu udělal takovou lehčí lobotomii. Ale dívat se na to dá, Cheadle, Sandler a Shadow of Colossus to jakž takž utáhnou.

Zdravím kolegy z fanouškovského tábora Mela Gibsona, vidím, že jste se zde sešli v hojném počtu, abyste počastovali nejnovější roli svého idolu převážně pěti hvězdičkami. Mám pro vás pochopení, sám patřím do fantábora Arnolda Schwarzeneggera a vím, že není snadné žít se slabostí pro obskurní céčkové akce, jejichž zápletka se svou inteligencí a složitostí řadí někde mezi kliku od dveří a tyč na záclony. Společnost nás nechápe. Leč vaše nadšení konkrétně nad tímto filmem a tímto hercem bohužel sdílet nemohu, modré Melovy oči mne nechávají chladným, třebaže uznávám, že vyloženě špatný drsňák to není (Arnold by si jej samozřejmě dal k lehké poobědní svačince, ale to jen tak na okraj, no flame pleaze :)) a sám za sebe si jednu hvězdičku rozhodně zaslouží. Oceňuji rovněž snahu o noirové vyznění, teda alespoň hádám, že se o to režisér snažil, z těch asi dvou nesmělých náznaků, které jsem během té půl hodiny, co jsem se na tohle vydržel koukat, zaznamenal. Ovšem jinak už tenhle film svou dějovou demencí, průměrnými herci a stupidními dialogy nijak z řady nevybočuje.

Poněkud upachtěný pokus Gregoryho Hoblita o zopakování životního úspěchu s Prvotním strachem, který mu ovšem vyšel hlavně díky Gereovi, Nortonovi a scénáři. Scénář Fracture je ovšem těžce průměrný, Gosling je sice skvělý, ale takovou roli, ve které by se mohl naplno předvést, jako kdysi Norton, tady nedostal a Hopkins už má všechno na háku a dojíždí na neutrál.

Gregorymu Hoblitovi se tady sešel zázračný mix v podání povedené předlohy, výborného scénáře, fantastických mladých talentů Edwarda Nortona a Laury Linney a také úžasně pohodového, uvolněného a přesného Richarda Gerea (minimálně dva filmy dokazují, že Gere JE výborný herec, a tím druhým je Chicago). Gregory už vlastně jen seděl a snažil se všem těmto lidem nic nepokazit. A povedlo se mu to! Primal Fear je jedním z nejlepších soudních thrillerů své doby a Hoblit si díky němu získal reputaci, kterou si, jak ukázaly jeho další projekty, asi nezasloužil.

Není nejmenšího divu, že Ben Affleck působí na většinu diváků jako čínská vlajka na býka. Vrozený puberťácky ofrněný výraz a poněkud dřevěné herectví vstupenkou do Klubu všemi milovaných rozhodně nejsou. Kdo však nad Affleckem nezlomil hůl, sotva jej poprvé uviděl, a zkusil si o něm něco přečíst a poslechnout - rozhovory, výpovědi přátel a známých atd. - určitě zjistil, že má co do činění s mimořádně inteligentním a nadaným sympaťákem. Prvním náznakem toho, že "něco" je jinak, byl Oscar, který spolu s Mattem Damonem získal za scénář k jednomu z nejlepších a nejoblíbenějších filmů 90. let - Dobrý Will Hunting. A to, že se bez něj ve svých filmech neobejde bůh filmové legrace Kevin Smith, taky mohlo leckoho trknout. Ale svým režijním debutem s konečnou platností potvrdil, že herectví je snad jedinou filmovou profesí, v níž nevyniká. Protože Gone Baby Gone je nejen jedním z nejlepších, nejchytřejších a myšlenkově nejpodnětnějších kriminálních dramat všech dob, ale také jedním z nejlepších filmů minulého roku vůbec, a možná že nejen minulého. Funguje zde úplně všechno, není tu snad jediná nepovedená věc (ok, Michelle Monaghan není zrovna nejcharismatičtější, nejtalentovanější ani nejkrásnější herečka, jakou znám, a ten konec taky nemusel mít IQ o několik řádů menší než zbytek filmu, ale jinak bez výhrad). Casey Affleck hraje úplně jinou hereckou ligu než jeho brácha na režisérské stoličce, Morgan Freeman je zkrátka Morgan Freeman a Ed Harris tady podal jeden ze svých nejlepších výkonů a to už je co říct. Největší hvězdou je ovšem famózní Amy Ryan, která si za svou feťáckou matku s íkvé tykve nominaci na Oscara rozhodně zaslouží. Dokonalým zklamáním je pro mě ovšem fakt, že v nominacích na nejlepší film a režii Afflecka předběhli jednak Coenovi s další ze svých formálně dokonalých, ale jinak prázdných filmových exhibicí, a jednak P. T. Anderson, pro kterého platí vlastně totéž, akorát dvojnásob. Jó křivda holt světem vládne, ale i když jsou kousky Coenovců i Andersona zdaleka nejpřeceňovanějšími filmy loňského roku, alespoň lze narozdíl od řady minulých vítězů a nominovaných chápat, proč tomu tak je. Ale já se o Afflecka - coby režiséra a scénáristu, aby bylo jasno - rozhodně nebojím, Good Will Hunting a Gone Baby Gone určitě nebyly náhody, a jestli se nedá na drogy nebo chlast, určitě na toho plešouna jednou dosáhne.

Poslední Coenovic film obsahuje určitě nejlepší hlášku, jakou jsem slyšel za hodně dlouhou dobu: - Kdybych se nevrátil, vyřiď mojí mámě, že ji mám rád. - Llewelyne, tvoje máma je mrtvá. - No jo. Tak jí to řeknu sám. Jenže hlášku, která tenhle film vystihuje daleko líp, pronese o něco později Tommy Lee Jones: - Šerife, proč mi to vlastně povídáte? - Ani nevim. Jen se tak v duchu toulám... Coenovi se v No Country For Old Men taky jen tak filmařsky toulají. A mně připadá, že stejný neduh je trápí už dobrých deset let. Už od geniálního Farga jsou všechny jejich kousky sice v detailech nabité nevídanou filmovou magií, kterou snad dokáží vykouzlit jen oni, jenže v celku tak nějak bezcílné, nesoustředěné, bez většího smyslu, pointy či směru. Totéž platí i o Zemi pro starý, která připomíná neforemný slepenec skvělých nápadů a parádně realizovaných režisérských vychytávek, které jsou ovšem pospojovány tlustými vrstvami lepidla bez barvy, chuti či zápachu. Jistě, uvědomuju si, že všechno, co Coenům vyčítám - neuvěřitelné chování postav, plandavá zápletka, jistá neskutečnost, jako kdyby se jejich filmy odehrávaly na jiné, paralelní Zemi - je záměrná stylizace, můj problém je ovšem v tom, že stejně stylizované byly i jejich předchozí filmy od Zbytečné krutosti po Fargo, a přesto byly nekonečně zábavnější, sevřenější a vůbec lepší. S Mužem který nebyl jako by se Coenovci začali propadat do bahna vyčpělosti a tvůrčí bezradnosti. Ale komu nic z toho nevadí, určitě si královsky užije vypečené hlášky, typickou coenovskou atmosféru, scény, při kterých napětím nejde ani dýchat, a hlavně herecké výkony. Protože to, co předvádí především démonický Javier Bardem (okamžitě se vyhoupl do mé top 5 nejlepších záporáků všech dob) a životem unavený šerif ze staré školy Tommy Lee Jones, se vážně jen tak nevidí, a film hlavně díky nim a také ostatním postavičkám v podání Joshe Brolina, Woody Harrelsona nebo Barryho Corbina přispívá k tomu, že se divák navzdory zmiňovaným nedostatkům nudí jen minimálně.

Kdyby to byl fiktivní příběh, asi bych Washingtonovi vyčetl opravdu těžce oldschoolové pojetí, minimální originalitu a slušnou dávku klišé. Podobných exemplářů spadajících do podžánru "inspirující učitel a jeho třída, která to díky němu dotáhne daleko" jsme už viděli opravdu mnoho. Jenže stejně jako v případě nedávného bratránka Debatérů, filmu Mezi řádky s Hillary Swank, zvyšuji ze solidních čtyř hvězdiček na opravdu dobrých pět díky tomu, že jak LaGravenese, tak Washington natočili příběh podle skutečných událostí, což jejich snímkům dodává jiný rozměr, protože je jasné, že v takovém případě nemají filmaři takový tvůrčí prostor, což znamená práci. O to víc Washingtona ctí, že se s poněkud provařeným tématem afroamerické emancipace vypořádal s takovou elegancí a profesionalitou. Poděkovat může i hereckému ansáblu, sám předvedl další bezchybný výkon, stejně jako můj oblíbenec Forest Whitaker a všichni diskutéři (snad kromě Whitakerova syna, ten mi byl od počátku do konce krajně nesympatický).