Zik2

Je možné, že to je tím, že jsem nedávno viděl Kód Enigmy, nicméně Čistá duše mi přijde jako sice výborně provedený, ale zcela šablonovitý holywoodský film. Odhalování Nashovy schizofrenie v první části, v níž se sám nepoučený divák stává spoluobětí Nashovým bludů, je nápaditá, ale tím originalita končí. Máme tu potrhlého, leč velmi pohledného génia, který nakonec ke štěstí přišel, a to hlavně díky velmi pohledné manželce, máme tu sériové milostné, akční i komediální scény, máme tu konec, který vše napraví... . Dokonce lze místy předvídat i chování postav - když některý z nich dostane do ruky zajímavý vědecký materiál, nejdřív ho nedůvěřivě, ale soustředně prohlíží (samozřejmě příliš rychle na to, aby z něj něco vyčetla, ale beru filmařskou licenci), potom se podívá na autora přes brýle, usměje se a prohodí nějakou pochvalu...to se na začátku filmu stane s Nashem v roli autora práce a na konci s jejího hodnotitele... . Bavil jsem se, něco jsem se dozvěděl, takže hodnotím kladně, ale rozhodně to není film, který by mi něco zásadního dal a byl v něčem nový a převratný, takže zároveň hodnotím na spodní hranici „kladnosti“.

Dobré pro středoškoláky nebo pro cizince, člověku, který se trochu zajímá o politiku a moderní dějiny, to dá jen velmi málo (pár zajímavých fotografií). Dobré komentáře: Matty, Radek99.

Dal bych nižší hodnocení, kdybych si neuvědomoval kontext doby a necenil si odvahy některých vtipů. Jako satira dobré - jako komedie slabé a jako antiutopie, proroctví? Podle mě poněkud slabomyslná agitka tradicionalismu. Totalitní režim dávno předtím geniálně popsal třeba Orwell, ale i Kafka (Proces) a další - v čem je přidaná hodnota Sexmise? Ve ztotožnění totalitarismu s feminismem. Opravdu chtějí feministky omezovat svobodu, nebo naopak za ni bojují? Vezměme si příklad scény, kde se hlavní hrdina sápe na hlavní hrdinku, tehdy ještě oddanou služebnici režimu, a dojde mezi nimi k následující slovní výměně: „Jakým právem na mě saháte?“ „Odvěkým právem přírody, holčičko!“. Vzhledem k celkovému vyznění filmu a vývoje, jímž hlavní hrdinka projde, lze celkem legitimně dospět k názoru, že tento hrdinčin postoj považují tvůrci za fanatický / nepřirozený / pomýlení / škodlivý. Není to dost špatné, nebezpečné sdělení? Tento postoj tvůrců pak prolíná celým filmem - vždyť feministky jsou jen zhrzené ženy, pro něž je politická organizovanost a snaha o úspěch sublimací neuspokojené touhy po muži a snaha se mužům pomstít (ve filmu přímo ženy polykají pilulky, které mění sexuální energii na pracovní). Feminismus chce nastolit totalitární společnost - na straně konzervatismu je sama příroda, jíž se hlavní hrdinové neustále zaklínají (docela ironické - ve skutečnost se totalitární režimy tak přírodou zaklínaly, pro nacismus je to naprosto typické). A pro případ, že by však brnkání na struny mužského šovinismu nestačilo (šovinismus je vlastně nejistota - film má muže ujistit, že jsou bez nich ženy naprosto ztracené), tak nastupuje nálož prsou a chlupatých klínů - nic proti nahotě, nic proti erotice, ale v tomto filmu mi vyloženě přišly jako podbízení se mužského publiku. Takže jako každý sexismus Sexmise uráží obě pohlaví zároveň...

Velmi zajímavé téma, ale šlo udělat trochu srozumitelněji (v té síti postav a jejich problémů, které si jako rodilý Evropan naštěstí nedokážu představit, jsem se dost ztrácel) a trochu míň rozplizle.

Zajímavý dokument, díky kterému budete zase jednou rádi, že žijete v prokmotrovaném Česku, kde ovšem holohlaví sympaťáci s osmdesátosmičkou na šíji pochodují po ulicích v desítkách, maximálně stovkách, ne v tisících či desetitisících (Maďarská garda). Rovněž ne každý český soudce je novodobým Všehrdem, ovšem trestní proces obvykle vypadá jinak, než před rokem 1848 (pan krajský budapešťský soudce je opravdu miláček, na svědky a znalce řve jako pominutá učitelka v mateřské školce, méně častěji si to dovolí na obžalované nácky; ale pravda je, že verdikty vynesl správné). Souhlasím ovšem s kolegou Dadelem, že je divák přeci jenom zmaten. Občasný komtenář, alespoň textový, by neuškodil. Maďarští tvůrci pak samozřejmě nemůžou za rozházené české titulky, navíc někdy nepřesné (ne, neumím maďarsky, srovnávám s anglickými titulky, ze kterých patrně předkladatel vycházel).

Bál jsem se, že to bude stejná píčovina jako Gladiátor. Naštěstí je to někde úplně jinde.

Italské Babovřesky.

Chleba a hry! Tohle jsou ty hry.

České století má kolísavou úroveň. Někdy je dost melodramatické a nepravděpodobné (je až komické, jakou jasnozřivostí nadali tvůrci Beneše), jindy přiměřené. Některé dialogy jsou šílené (například když Edvard Beneš v září 1938 sděluje své manželce, kolik má sourozenců a že stále žijí na vesnici - to mi připomnělu jednu scénu z Plešaté zpěvačky), některé velmi podnětné. Některé postavy jsou velmi věrné (Kopecký, Zápotocký, Slánský, Gottwaldová), některé ujdou (Beneš, Moravec - Landa sice jako Moravec vypadá a vůbec mu člověk tu roli věří, ale není mu rozumět), některé jsou slabé. Například čtvrtý díl o roku 1948 nebyl nijak úžasný, ten další o letech 1950-1952 vynikající. Celkově kladné hodnocení. // Doplnění po odvysílání všech dílů: perfektní byly i díly z let 1989 a 1992, zvláště úvahy Oskara Krejčího byly velmi zajímavé.

Švejka téměř nelze převést do filmu, protože podle mě to nejlepší na knize není situační komika, ale rozsáhlé intelektuální monology vypravěče, které Švejka zasazují do politického kontextu - do kontextu levice a anarchismu, kteréžto jsou od Haška neoddělitelné. Na druhou stranu se kniha, která se stala manifestem českého myšlení o společnosti a politice, prostě filmovému zpracování vyhnout nemohla, a v rámci výše definovaných výhrad to verze z konce 50. let zvládla dosti slušně. Technika je na tu dobu vynikající, většina herců taktéž skvělá, i když třeba Brettschneider a Palivec jsou spíše zklamáním. Nad pozdějšími pokusy (například tím ukrajinským) tento nepochybně ční. Ale trvám na tom, kdo nečetl knižní verzi a jen viděl film, pouze ke Švejkovi přičuchnul.