Zik2

Po první sérii trochu zklamání. Nekorektní a černohumorné to je hodně, ale to samo o sobě neznamená vtipnost - tenhe seriál ne že by nebyl vtipný, ale zdaleka ne tak, jako třeba South Park nebo Family Guy. Postavy jsou vtipní outsideři, ale s výjimkou Sweet Dee si je dost těžko oblíbíte, narozdíl třeba od postav IT Crowdu. Není to úplně špatné, ale špička to není - uvidíme po druhé sérii.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. A Tereza Voříšková opravdu není Libuše Šáfránková.

Téma Hepnarová je pro svoji morbidnost dost populární a základní okolnosti toho případu jsou obecně známé. Čekal bych tedy, že pokud se filmaři jenom nechtějí na této perverzní vlně vézt, ale k nějak přispět k poučení z této tragédie, tak se pokusí nějak osvětlit Hepnarové život a osobnost, přípravu činu, soudní proces, roli politické situace, veřejného mínění atp. To se tak úplně nestalo. Na to první jmenované, život a osobnost Hepnarové, je kladen docela velký důraz, bohužel je ten film tak umělecký, že spousta věcí není vysvětlená (např. její vyhazov z práce; zato se tvůrci vyloženě vyžívali v jejím milostném životě), dialogy jsou dost nelogické (chápu, že to Hepnarová neměla v hlavě v pořádku, ale i ostatní postavy reagovaly dost nepřirozeně), převládá artové ticho, popř. čtení textů Hepnarové. Ty psychiatrické posudky jsou jenom velmi letmo zmíněné v řeči obhájce, a celý trestní proces je zachycený dost hrozně (za všechny možné připomínky jenom jednu: rozsudek opravdu nezačíná větou „Soud neshledal žádné polehčující okolnosti.“). Olszańska hraje skvěle a rád ji uvidím v nějakém méně depresivní roli, ale celkově ve mně snímek žádný velký dojem nezanechal.

Je to hezká britská pocta českému odboji, jenom škoda, že vás dneska v Anglii můžou zabít jen za to, že mluvíte česky. To asi úplně není hodnocení toho filmu, ale nemůžu si tenhle dojem odpustit.

Dost slabá komedie, jejíž děj se v podstatě nedá sledovat a která má humoru jako šafránu (světlou výjimkou je např. hláška „Viděli jsme tam spoustu šikmookých, ale to se nesmí říkat, protože jsme byli nacisti.“). Občas se ještě dá trpně zasmát některým vtipům na způsob American Pie (pingpongový míček uvízlý v dámském přirození), většina je ovšem jenom trapná. Konec pak působí dojmem, že už to bylo potřeba jenom nějak natáhnout - scéna s nápojovým automatem působí naprosto neorganicky a její smysl nechápu (má-li celý ten film nějaký jiný smysl než vydělat).

V našich končinách je neblahý zvyk spojovat IRA jenom s hanebnými útoky na civilisty v druhé polovině minulého století, ale tento film stereotypy ní rozbíjí. Ukazuje její začátky, její zcela legitimní boj proti utlačitelské vojenské síle. Neopomíná sociální aspekt celé věci. Vysvětluje také ideologické pnutí v rámci IRA (církev vs. socialismus) a proč se IRA poprvé rozštěpila (jako model to jistě poslouží i pro všechna ostatní štěpení). Rozhodně ale nejde jen o ploché oslavné dílo, film ukazuje i krutosti, která s sebou každá válka nese, neřešitelné etické problémy, do kterých se bojovníci IRA dostávali, i to, že revoluce někdy požírá vlastní děti.

Zřejmě to měl být laskavý humor z dílny ČT, okořeněný trochou té erotiky. Výsledek je, že nevěřícně koukáte na to, jak pes líže vibrátor před jeho majitelkou nebo jak dědeček kupuje slepé vnučce tanga a dlouze o tom rozprávějí. Pravda, člověka to nenudilo k smrti i díky své neuvěřitelné bizarnosti, takže hodnotím ještě poměrně slušně dvěma hvězdičkami.

Technicky skvělý film, obsahově dost plochý. Ruští vojáci nemají záporné vlastnosti, jen hrdinně bohují za vlast bez jediného citového hnutí. Dobudou dalších čtyřicet kilometrů a pak se přátelsky obejmou. Domácí partyzáni je všude vděčně vítají - o varšavském povstání, které nechal Stalin utopit v krvi, ani slovo. Ostatně sovětské armádní špičky jsou moudré a prozřetelné (především samozřejmě Stalin), klidně spolu rozprávějí, neřeknou ani slova navíc a jenom sypou z rukávu jeden geniální tah za druhým. Francouzští vojáci v Rudé armádě jsou lehkomyslní floutkové, kteří se snaží nabalovat ruské důstojnice, v boji je ale musejí Rusové zachraňovat. Churchill ze všeho nejvíc přemýšlí, jak si urvat co nejvíc vlivu v Evropě, a americký prezident jezdí na kolečkovém křesle po skleníku a rozpraví se svou manželkou o válce; divák není na pochybách, že tomu celému tak trochu přihlíží. Z nějakého důvodu jsou všechny scény s jakýmkoliv vedením armády (sovětským, německým...) nebo státu černobílé, bojové scény jsou barevné. Celé by to asi mohlo být lepší, nebýt toho STRAŠNÉHO dabingu, což taky zohledňuju a dávám o hvězdičku víc, než je to „pocitově“.

Geniální absurdní hra o tom, jak se vždy uplatňovala moc v českých zemích. Mocenský systém jen málokdy sáhnul k otevřené brutalitě, a ve škole, kde učil děti být občany, se to též projevovalo. Naopak poddaní věděli, narozdíl od poddaných ruského cara nebo pruského krále, že mají co ztratit, a to s revoltou většinou nepřeháněli. Schování třídní knihy je kousek podobného druhu, jako když nechal v roce 1871 staročech Skrejšovský natisknout císařský reskript o odmítnutí fundamentálek na „tenký a velmi jemný papír“. Učitelský sbor, kombinující pochlebování a výhrůžky, naopak připomíná Vídeň, ale později stejně dobře Prahu (pokud se zrovna nebavíme o 50. letech 20. století). Způsob, jakým se zkrachovalí pegagové pokoušejí uplatňovat exaktní systém školské hierarchie a byrokracie, je krásná ukázka toho, co se stane, když smícháte německou preciznost a slovanský fatalismus a nihilismus.

Neuvěřitelně vtipný film s božským hereckým obsazením. Jen si nejsem jistý, jestli vojna za Čepičky byla taková sranda. Takový stupeň rozkladu by si nemohl dovolit ani ten nejliberálnější stát, natožpak Československo v 50. letech.