Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenze (86)

plakát

TACHO (2010) odpad!

Jsem toho názoru, že lidé by měli dělat to, co jim jde nejlépe a čemu opravdu rozumí. V případě Dana Landy je to pobíhaní po ulicích v bomberu a kanadách a pořvávání "Nic, než národ!" nebo nějaké podobné cypoviny. V ničem jiném se už tak dobře nevyzná a podle toho to taky vypadá...

plakát

Hranice nemožného (2008) (seriál) 

Musím se přiznat, že ze seriálu jsem byl poměrně na rozpacích. Všude jsem slyšel, o jak parádního nástupce Akt X se jedná, ale, po pravdě, já jsem moc společných rysů s Carterovou legendární sérií neobjevil. Po několika prvních dílech se pak i vytratily všechny známky napětí. Člověku velmi brzy dojde, že v jednotlivých dílech se díky přítomnému vševědovi nebudeme ani tak zabývat tím, co se vlastně stalo (tady se vytrácí tajemno), nebo jak to napravit (mizí napětí), ale budeme pouze sledovat, jak se hrdinům povede úspěšně vyřešit další případ. Pozadí seriálu je pak o něco zajímavější, ale ne zas natolik, aby vyvážilo nudu, kterou jsem pociťoval na začátku každého dílu, kdy mi byl představován nový případ a já už v prvních minutách věděl, že až přijde na scénu otec jedné z hlavních postav, podá téměř encyklopedické vysvětlení toho, k čemu došlo. Ach jo... Ale i přesto hodnotím poměrně vysoko, a to zejména kvůli technické stránce, která je na vysoké úrovni. Ale nová X-Files? Ani náhodou. I X-Filovská bokovka Lone Gunmen je u mě minimálně o třídu výše...

plakát

Skála (1996) 

Parádní podívaná, která ani po 15 letech nenudí. Myslím, že právě díky těmto filmům se žánr akčního filmu transformoval z "hrouda svalů proti všem" do "běžná postava proti všem" (nic proti Rambům a Komandům, na kterých jsem vyrostl). Do dnešních dnů si zde bere inspiraci řada tvůrců včetně videoherního průmyslu (nezapomenutelná mise ve sprchách z Modern Warfare 2). Skála nepostrádá vtip, vrchovatou dávku akce, herecké výkony, které se dle jmen zúčastněných dají očekávat, ani nějakou tu romantiku. Zkrátka zábava, kterou si kdykoliv rád zopakuji.

plakát

Kameňák (2003) odpad!

Panečku, to je řachanda! Pravá lidová taškařice ušitá na míru širokým masám, kterou horkou jehlou spíchl sám démon Troška. Jeho dekadentní představa o zábavě plebsu patří mezi to nejodpornější, co jsem měl na filmovém plátně, potažmo televizní obrazovce, možnost vidět. Ano, byly okamžiky, kdy mi při sledování "snímku" krvácely oči a měl jsem nutkavou potřebu vrazit si pletací jehlici po babičce do pravého ucha. Jen souhrou šťastných náhod jsem tu přehlídku trapných gagů vycházejících z profláklých a dávno zapomenutých vtipů vyprávěných v zakouřených výčepech hospod IV. cenové přestál bez vážnější újmy. Ve skrytu duše doufám, že naše společnost ve skutečnosti není taková, jakou ji svým pokřiveným pohledem vidí Troška. Dle zdejšího hodnocení snad ještě existuje malá naděje, že se mýlí...

plakát

Pavouci z vesmíru (2010) 

Není to tak špatné, jak jsem si myslel dle zdejších komentářů a hodnocení. Ba naopak, u filmu jsem se celkem bavil, hluchých míst bylo minimum, bylo tu několik poměrně podařených scén leteckých soubojů a je jen ke škodě věci, že to, co nám nastínili autoři v závěru snímku, nepřišlo už někdy v polovině. Mohl z toho být film, který by se zdařile tvářil jako komiksová adaptace, ačkoli, pokud vím, dle žádného komixu nevzikl.

plakát

Resident Evil: Afterlife (2010) 

Začátek připomínal Resident Evil, prostřední část Left 4 Dead a konec opět Resident Evil. Mrzí mě, že ani jeden z dílů série se nedrží více herní předlohy, která skýtá mnoho příležitostí nejen k vytvoření efektní akční podívané, ale i scénáře, který je propracovaný, plný intrik a dějových zvratů. Pominu-li ale klasickou jednoduchost zápletky a mnoho nelogičností (tak typických pro videohry, které nejsou přímo symulátory), tak mi zbývá velmi zábavná podívaná, u které se dobře pojídají chipsy a člověk si u ní odpočine. Z tohoto pohledu hodnotím vysoko. Kdybych měl hodnotit obsah jako takový, tak bych musel minimálně 2 hvězdičky ubrat. Ale je zřejmé, že tvůrcům šlo především o to pobavit diváka, nikoliv přinutit jeho mozek k přemýšlení.

plakát

Noční můra v Elm Street (2010) 

Pokud má i Freddy někdy noční můry, pak zcela jistě vypadají nějak takhle. Celý film je až neuvěřitelně nekonzistentní, přeskakuje od jedné postavy ke druhé a celé to působí jako kolekce krátkých scének poslepovaných více méně nahodile k sobě. To se pochopitelně negativně projevuje i na atmosféře celého filmu. Originál těžil z toho, že přechody mezi realitou a pokřiveným královstvím Freddyho Kruegera byly takřka nepozorovatelné, což dodávalo předloze temnou a mnohdy až mystickou atmosféru. To v tomto remaku neplatí a každá návštěva snového světa je jako rána palicí do hlavy. Vždy na vteřinu přesně určíte, kdy si jeden z hrdinů dal šlofíka. O samotném Freddym je už vůbec škoda mluvit, jednak vypadá, že ho chudáka za dobu, co jsme ho neviděli, postihla mrtvička a jednak z hláškujícího záporáka, který si dobře uvědomuje svoji převahu a nezranitelnost se stal patetický strejda, kterého snad ani moc nebaví to, co dělá. Kde jsou ty časy, kdy svoji nebohou oběť dokázal proměnit v kreslenou komiksovou postavičku a jediným máchnutím svojí ruky ji pak roztrhat na cáry papíru. Ty remaky by měl už někdo zakázat...

plakát

Machete (2010) 

Výborný. Úplně na mně dýchlo to kouzlo osmdesátkových véháeskových rubanic, kde scénář byl až na posledním místě. Danny je borec a platim mu pomyslnýho panáka tequily (tu láhev ve tvaru pistole musím mít!), Michelle je fakt kus a Steven je záporák jak má být. Ze závěrečný řežby mi přecházely oči a chvílemi jsem si připadal jak v kreslenym filmu, kde se při nějaký mele objevují ty nejabsurdnější postavičky a předměty, který by tam nikdo nečekal. Letošní rok je oproti poměrně chudýmu loňsku na podobný filmy, co maj koule, mnohem vydařenější. Po Expendables, A-Team, Predators a Inception (který do výčtu trochu nezapadá) je Machete další jasná trefa do černýho. P.S.: Už vím, proč Danny dělal reklamu Mountfieldu...

plakát

Saltová (2010) 

Líbilo se mi to. A to z několika důvodů. Na Angelinu se stále hezky kouká. Děj filmu měl spád a o akci nebyla nouze. A podobné "špionážní" filmy mám rád. Ano, téma už možná není tak aktuální a místy to bylo řekněme trochu překombinované. Ale důležité je, že jsem se bavil. A víc od podobných filmů neočekávám.

plakát

Expendables: Postradatelní (2010) 

Byl jsem maximálně spokojený. Dostal jsem všechno, co očekávám od akčního filmu: jednoduchý, nepřekombinovaný příběh, který odsejpá, slušný množství přestřelek a bitek v podání legend žánru, cameo Bruce a Arnolda, na který jsem se těšil a který nezklamalo, spoustu bad-ass hlášek, u kterých jsem se smál víc, než u leckterý komedie (chybělo snad jen Arnoldovo I'll be back) a navrch nepřeberné množství odkazů na filmy z dob, kdy byly akční filmy akčními a ne trikovými (nic proti trikům, jenom trocha nostalgie). Pasáž ve sklepení pevnosti jsem viděl 3x a Crewsův nástup mně pokaždý rozsekal stejně, jako ty nebožáky, co tam postávali. Další film, u kterýho nebudu litovat peněz za originální nosič...