somnar

Tak blbé, šroubované a uměle vykonstruované, až je to vlastně totálně nepředvídatelné... I to se ale počítá. 50%

Jásám nad příslušností k žánru feel-good komedií, roztávám u rebelující Ellen Page, mému oku lahodí stylizace do časů dávno minulých – přesto nejsem u vytržení. Sílu těchto aspektů totiž v případě Whip It cosi tupí. Že by samotné bruslení, které mě prostě a jednoduše nebavilo? S nejvyšší pravděpodobností ano, scénky s konzervativní, maloměšťáckou, ne-zas-tak-nereálnou matkou (znovu geniální Marcia Gay Harden) totiž fungují dokonale. Pamatovat si budu nejspíše i podvodní rande, bitku v bistru a oční linky Kristen Wiig. Ty zejména. 70%

Sázka na jistotu. Dramatický potenciál byl cítit už z traileru, ten samý potenciál evidentně využil i dánský originál (neviděl jsem, nemůžu srovnávat) a ani Brothers Jima Sheridana nestojí pozadu a z divácky vděčného tématu ždímou očekávané emoce. Očekávané, to je to slovo. Zejména v první polovině Bratři skutečně nepřekvapí a člověk by je (i kvůli zaměnitelnému režijnímu stylu Sheridana) málem zaškatulkoval jako "standardní, lehce předvídatelné rodinné drama", herecké mistrovství ústředního trojúhelníku a množství ukázkově mrazivých scén (psychopatický Tobey, korzující po domě s kvérem, přerovnávající skleničky nebo zuřící u večeře) ale Bratry katapultují do výšin nadprůměru. Aspirují na Oscara, v hereckých kategoriích určitě. 85%

Ano, toto JE realita. 80%

Nedotčen knihou, nýbrž trailerem velícím očekávat líbivou, sterilní, nekonfliktní a laskavou komedii (fuj!) jsem Mikulášovým patáliím vůbec nevěřil, v kině mě ale nečekalo nic jiného než nadmíru příjemný šok. Ta nepolevující kanonáda Mikulášových dobrodružství totiž netriumfuje jen neodolatelným a nenuceným vtipem (že by dědictví předlohy?), ale i stylem a přístupností odrostlejším divákům. Zjištění, že se to nijak nepodbízí batolatům (ta se v sále moc nesmála, smích marně skrývali spíš ti starší) a fakt, že Laurent Tirard drží režijní otěže pevně v rukou (zápletka skvěle graduje) Mikulášovým patáliím pět hvězd bez problémů zajistí. Takových komedií vážně moc není. 90%

Zkušenosti s (nejen) českým soudnictvím ten film neskutečně kvantifikují, pod čtyři hvězdy tudíž jít nemůžu, ani když tempo a drajv občas vypadávají a konec vyšumí tak trochu do ztracena. Jo, a český plakát je nesmírně odporný. 75%

Přiznávám, že osmdesátkové horory v malíku zrovna nemám, pokud ale děsí a napínají tak jako The House of the Devil, vzdělání si s chutí doplním. Ti West dosahuje minimem prostředků (jeden dům, jedna dívka, mrtvolné ticho) maximálního efektu - atmosféra houstne každou minutou, každým dalším otevřeným pokojem, každým rozsvíceným světlem a pak se nikdo nemůže divit, že u obyčejného zazvonění telefonu leknutím nadskočíte. Závěrečná desetiminutovka se nese v trochu jiném duchu (nebudu spoilerovat), výsledku ovšem na působivosti neubírá. Spíš naopak. 80%

Moc jsem nepobíral, co se právě děje a proč se tak děje - skutečnost akceptovatelná možná u děl Davida Lynche, nikoliv u lehké francouzské komedie. Uhozené/bláznivé/geniální vtipy a scénky všeho druhu (fingovaný převoz na letiště) potěší, pobaví a občas i tu salvu smíchu spustí, nic je ovšem nespojuje, proto jsem v době, kdy se na plátně zrovna nepředváděla udělátka z odpadků jen nechápavě a nevěřícně zíral. A z toho nikdy nemám dobrý pocit. 50% (FFF 2009)

I když Boris Yellnikoff hned na začátku varuje, že Užívej si, co to jde nebude žádným stupidním feel-good filmem, Woody Allen mu za pravdu nedává a koncipuje svoje nové dílko přesně podle této šablony. Whatever Works tak neskutečně příjemně glosuje vztahy, současnou Ameriku, rozpad Vesmíru nebo překonávání stereotypů, přičemž všemu cynickou rukou kraluje génius Boris, mezi jehož osobní kvality se počítá i nadávání mladým neschopným šachistům. VCB měla ve výsledku větší sílu, tuhle nezávaznou, nijak zvlášť originální newyorskou etudu ale není třeba zatracovat – je vtipnější, chytřejší a zábavnější než většina letošních hollywoodských romantik dohromady. A to se počítá. 85%

Tahle hříčka je bezesporu důkazem, že invence v animácích ještě nevymřela. Jenom se nemůžu ubránit pocitu, že atmosféra půlnočního, přeplněného Velkého sálu Thermalu by Panice v městečku přidala na působivosti měrou více než vrchovatou. V takřka prázdném českobudějovickém kině to taky funguje, jen ta hluchá místa jsou poněkud zřetelnější. K většině gagů ale nepatří jiné přívlastky než šílené a geniální! 80% (FFF 2009)