Recenze (558)
Stockholmský syndrom (2020) (TV film)
Slušná práce... Rychlé a stručné vtažení do děje, i atmosféra obstojná. Škoda jen, že druhá část ke konci ztrácela dech a samotný závěr byl dost osekaný, ale jinak se mi tento dvoudílný snímek líbil.
Black and Blue (2019)
Nenáročný akčňák s typickým mustrem, kdy černoši jakožto věčně utlačovaná menšina je nucena bojovat s policií - jak jinak než zkorumpovanou. Nicméně film má od začátku slušné tempo, hlavní hrdinka je sympatická a když výkon mozku snížíte na minimum, snímek nenudí. Jedinou větší výtku mám k doprovodné hudbě - ta byla katastrofální, ale zjevně to bude způsobeno mou osobní averzí k tomuto stylu, takže se omlouvám všem, co rádi nosí rozkrok u kotníků a řetězy od kola s doláčem na krku - slušných 60%.
Togo (2019)
Neuvěřitelný příběh o ještě neuvěřitelnějším poutu člověka a psa. Navíc precizně natočený, plný emocí a ta zima byla tak hmatatelná, že jsem musel přitopit. Budu šetřit slovy, toto se prostě musí vidět...
Suburra (2015)
Velice intenzivní kousek z města všech měst!!! Opravdu výborně natočená a hlavně skvěle nazvučená mafiánská jízda, kdy vše roztočí menší přešlap a pak už to jede suveréně až do konce. Krásné děvky, cigoši, zkorumpovaní politici, mafiáni, bouchačky, podpadky a lesklé legíny - až na ten krapet otevřený konec prostě není co řešit a tuto jižanskou petelici můžu jen doporučit - 80%.
Narušitel (2019)
A sakra... Chápu, že to točil floutek, který se nedávno naučil ovládat poluci, ale pustit se do takto náročného tématu bez řádného prostudování historických souvislostí je neodpustitelné a ano, tento film mi řádně podráždil svěrač. Když přivřu obě oči, snímek celkem obstojně začíná v šedesátkách za totáče, ale v této době se zasekne až do konce. Hlavní postavy nestárnou i přes to, že uběhne 30 let, stb si to krosí pořád v tom samém vozítku a absolutní přešlap přijde v 89. roce, kdy proti narušiteli odstartuje MIG 15 Uti - jedná se o cvičný dvoumístný stroj, který brázdil oblohu v padesátých létech minulého století... Prostě k posrání a to už jsem zase u svěrače, takže jedna hvězda za ty letadla, protože ty za lidskou impotenci nemůžou - 10%.
Yesterday (2019)
Solidní poklona Beatles okořeněná morální myšlenkou, že láska je nejdůležitější věc na světě. No proč ne, bohužel pro Yesterday postrádala hlavní dvojice jakoukoliv chemii a chvílemi to vypadalo, že by si nevěděli rady ani kdyby je někdo třetí svlékl, odvedl na postel a nasměroval penis toho Mauglího směr pochva té frigidní učitelky. Jinak za mě cajk, muzika dobrá, Sheeran se tam tak často neplantal abych to musel vypnout a nakonec pravda a láska zvítězila - 60% a jdu si odplivnout...
Mary (2019)
Přesně takhle se mrhá potenciálem a přitom úspěchu hrálo vše do karet... Nádherná stará jachta, otevřené moře, sympatická rodinka a nasraná entita - nic víc nebylo třeba a o Mary by se dlouho mluvilo, bohužel je z toho další tuctový hororek, který absolutně bez lekaček doplul akorát tak do sraček - mrsknu tomu dvě hvězdy aspoň za nápad...
The Furies (2019)
Klasický deathmatch, tentokrát v podání protinožců... Pár romantických kuchnutí, sem tam nějaký řev, několik vidláků a stádo krav - nechápu, proč tam padaly jména, protože tak neosobní film jsem asi ještě neviděl. Jestli se najde někdo, kdo se nějak zosobní s některou z těch pipin, měl by vyhledat odbornou pomoc, protože má určitě šestý smysl. Mě tedy bylo upřímně jedno, kdo z těch postaviček zmateně pobíhajících po lese zdechne dřív a hledat v tom nějakou pointu je asi úplně zbytečné. Jedna hvězda za ty libůstky s očima a druhá za vidle - tento nástroj v hororu vždy ocením.
Únos (1997)
Upřímně, nebýt Kurta Russella, asi bych si tento film ani nepouštěl, ale nakonec jsem spokojen. Sice snímek nenabízí nic nového, ani překvapivého a od začátku je vše jasné jak facka, odsejpalo to pěkně v tempu a do jisté míry byla tato zápletka i realistická. Takže Kurt si za únos odnese solidní trojec.
Blok 99 (2017)
Opravdu, ale opravdu jsem nevěděl, do čeho jdu, když jsem si pouštěl akčňák v čele s komediantem Vaughnem a musím konstatovat, že Vince si s rolí drsňáka nejen poradil, ale byl tak nekompromisně vostrej, že mi spadla brada. Skvělý herecký výkon pak jenom doplňuje všemi oblíbené vězeňské prostředí, kdy hrdinou je trestanec a v řadách záporáků pak zaměstnanci nápravného zařízení, kteří pod vedením brutálního ředitele používají takové resocializační a reintegrační praktiky, že by veškeré humanistické organizace po jejich zjištění okamžitě spáchaly hromadnou sebevraždu. I přes to, že se to místy táhlo jak porodní křeče, jedná se o famózní jízdu okořeněnou závěrem, který lze označit pouze jako brutus. Doporučuji a s chutí do toho!!!