Amonasr

Výpravný vlastivědný kýč ve stylu starých pověstí amerických šmrncnutých romantickým vlasteneckým patosem.

Polívka i Bláhová jsou jistě vynikající herci a mimové, ale tento druh humoru jde bohužel mimo mě.

Film sice zpočátku nese znaky doby svého vzniku, tj. kýčovitého hollywoodského sentimentu, ale postupně se jich zbaví a nakonec je to poutavé životopisné drama. Nepoměrně lepší než snímek Lautrec z r. 1998.

Vynikající moderní scénografie i režie. Stačily nápadité světelné dekorace a jednoduchá scéna doplněné sugestivní pohybovou choreografií, znázorňující nejen démony noci ve stylu černého divadla. Solidní pěvecké výkony, mezi nimiž vyniká zejména Pavel Černoch podtrhují mimořádnou úroveň tohoto představení. Rovněž televizní režie a střih umocnily vyznění díla, které bylo jistě hlubokým zážitkem i přímo na litomyšlském zámku.

Sugestivní povedený filmový hold obětem obrovského důlního neštěstí, které je už dnes prehistorií a jeho pamětníci už také vymírají. Nepatřím k nim dokonce ani já, byl jsem tenkrát teprve v druhé třídě, takže tato tragédie šla mimo mě, nejspíš se to tenkrát ani moc neřešilo v médiích, jako by tomu bylo dnes. Přesto se autorům povedlo vytvořit film, který je jednak patřičně napínavý a jednak i chytne za srdce, protože zasadili tuto tragédii do košatého příběhu jedné rodiny, čímž mu přidali silný osobní rozměr. Podle závěru snímku se dá soudit, že šlendrián, který v honbě za rekordy způsobil vrcholový management dolu, zřejmě zůstal nepotrestán a byl zameten pod koberec. Což by vcelku odpovídalo tehdejší době. Ve skutečnosti ale nějaké tresty padly, nicméně je možná lepší, že to už dopovězeno nebylo a diváku zbyly otázky k přemýšlení. Pozůstalí museli žít své životy dál...

Zajímavý dokument, který docela atraktivním způsobem i skrze osobní život konkrétních policistů přibližuje rozmanitost práce u různých policejních složek. Jednak může leckoho motivovat, aby se k policii přihlásil, a jednak i přibližuje složitost policejní práce veřejnosti. Snímku bohužel ubližuje špatně synchronizovaný zvuk s obrazem, což ruší zejména při detailních záběrech na mluvící obličeje. Škoda této technické nedůslednosti.

Klasičtěji už tuto Smetanovu operu ztvárnit jako TV inscenaci snad ani nešlo. Režie ani scénografie sice nepřinášejí žádné originálnější inovativní pojetí, ovšem svou pokorou k dílu autora mu také prokazují dobrou službu. Vždyť Smetanova hudba nic ze své krásy dodnes neztratila a poněkud naivní libreto ke klasické opeře rovněž patří, divák si ho umí zasadit do dobového kontextu lehce sám a nepotřebuje, aby mu nějaký sebestředný režisér vnucoval svou násilnou pokřivenou modernizaci, jak se tomu dnes často děje ke škodě díla i nechuti diváků. A skvělé pěvecké výkony tuto inscenaci jen zdobí.

Ani vysoce postavený velitel amerických mariňáků nemá právo brát spravedlnost do vlastních rukou. Jeho vlastní ješitnost ho pak může dostat před soud a dohnat k zodpovědností i přes nedostatek důkazů. Psychologický majstrštyk mladého advokáta je stejně důležitý jako jeho vysoká právní erudice. Ostatně, jinak by ten příběh za natočení filmu s největšími hvězdami Hollywoodu ani nestál.

Po všech stránkách kvalitní převedení Smetanovy opery na filmové plátno. Pištěkovy kostýmy, nápaditá režie i choreografie a děj odehrávající se působivě v plenéru vytvářejí doslova pohádkovou atmosféru. Víc než příjemný divácký zážitek.

Zpočátku se mi nelíbilo, že je to natočeno jakýmsi sitcomovým způsobem. Postupně jsem si na to ale zvykl, zejména vzhledem k pohodové atmosféře, bizarním figurkám a romantickému přírodnímu prostředí. Inu proč ne...