Leb_Halabala

Napalm Death ještě s dvouma kytarama v době kdy se vraceli z experimentálnějších a středně tempejch vod zpátky do divokých proudů běsnícího death grindu. Po zvukový stránce mi to přijde jako jejich nejlepší živák. Herrera tu blastuje obstojně. Setlist je dobrej (votvírák Lucid Fairytale je totální kopanec do břicha). Přestože tam sou tracky z alb, který moc nemusim (Diatribes třeba) tak musim říct, že tady vyzněj dost dobře. Dokonce je tu i cover od Death, kterej zní líp než originál, což se stává málokdy. Pro Napalm mám velkou slabost a ikdyž se o vizuálně nejedná o nejúchvatnější živák (od toho jsou tu Maiden) tak si myslim, že obstojně prezentuje živelnost a dravost jejich vystoupení. S Napalm Death až do hrobu.

7 minut flétnění doprovází podivné záběry na Lhotákovy obrazy. Je to takový nijaký. O Lhotákovi a jeho obrazech se toho moc nedozvíte.

Lesní Duch i Armáda Temnot jsou moc fajn podívaný, ale Smrtelný Zlo je překonává. Je značně vtipnější a krvavější než oba díly, Zároveň vládne nepříjemnou atmosférou a několika účinejma lekačkama. Prostě vyprcaná fantasmagorie se znásiluňujícíma stromama a smějícíma se lampama.

5 hvězdiček je málo. Vláčilovo veledílo smrdí, mrazí, krvácí, proklíná, bojuje a neodpouští stejně jako středověk, který zobrazuje. Film je to vskutku dlouhý a atmosférický. Není možný se na něj koukat jen tak. Je třeba se trochu připravit. Prorazit někomu leb kamenem nebo se vyválet ve sněhu v zajetí kroužkové košile. Vtahující atmosféru filmu plnou sněhu, vlků, stromů a roští doplňují výborní herci v čele s Josefem Kemrem, který exceluje v roli Kozlíka, jemuž leb srostla jen tak halabala, krásnou Magdou Vašáryovou a Františkem Veleckým v roli sveřepého, ale milostivého Mikoláše. Havranovlasá a divošská Alexandra, což je jediná role Pavly Poláškové, výborně kontrastuje s blonďatou Markétou. Miloval jsem knihu, miluji i film. Přidávám se tedy do skupiny lidí, kteří tvrdí, že se jedná o nejlepší dílo Československé kinematografíe.

Podařená gore komedie s kvalitníma hereckejma výkonama a skvělejma efektama, který to oproti průměrnýmu příběhu (kterej má ovšem dobrý zvraty!) povyšujou na ty 4 hvězdy.

HA! Jak se řiká:,,V jednoduchosti je síla'' . Dopíči Komando je úplně geniální. Upocenej Arnold aka John Matrix totálně nakope prdel každýmu, kdo se mu postaví do cesty, aby zachránil svou milovanou dceru. Cca jednou za 20 minut vyžblemtne supr čupr hlášku. Ideální akčňák, kterej měl tak půl stránkovej scénář: unesou ti dceru --> buď super drsnej. Kam se na to hrabe vyprcanej Rambo.

Podobně nepříjemně sem se cítil snad jen u Shining. Díky moc pane Švankmajere za připomenutí dětských strachů. Jak já nenáviděl, když sem musel jít do jakýkoliv temný chodby nebo třeba na hajzl po tmě. Očekával sem film s hospodskou tematikou a dostal sem defacto horor, kterej zaútočil na moje dětský traumata. Naštěstí je tam i klasická švankmajerovská absurdita. Upřímně obdivuju holčičku, bo ja bych si musel vzít troje hnědý spoďáry.

Slave To The Grind jsem viděl už při promítání na Obscene Extreme 2018. někdy kolem osmý ráno a v kombinaci s absithovou limonádou a jointem mi to připadlo jako nejgeniálnější film na světě. O 2 roky později, kdy celý film dal režisér na youtube, jsem se ihned rozhodl pro druhé zhlédnutí, které mi upřímně tak slavné nepřišlo. Největším problémem je jistá nesouvislost a abcence pořádného závěru. Na druhou stranu si myslím, že pro lajka to může představovat vhodnou vstupní bránu do žánr a film pomocí rozhovorů osvětluje myšlenky, které jsou pro grindcore základní. Věřím, že pro někoho, kdo je historie žánru znalý může být film zklamáním nebo nevyužitým potenciálem, což do určité míry je. Na druhou stranu jsem rád, že něco takového vůbec vzniklo a samo o sobě to aspoň na 4 hvězdičky je. Pátou přidávám z lásky ke grindu. Přeškrtáváním not zdar!

Byl jsem to defacto donucen sledovat moji matkou, když sem uklízel v kuchyni. Po celou dobu moje duše neskutečně úpěla a mozek se pokoušel katapultovat z dutiny lebeční. Z nebetyčně pitomejch dialogů mi bylo ouzko. Jedinej důvod proč sem tomu nedal odpad byl asi tří vteřinovej záběr na fešný kalhotky.

Dudesoni v Americe v ničem nepolevují a rozhodně se vyrovnávají klasickým finským dílům. Jen je hrozná škoda, že se postupně stihli hrozně rozlámat a americkou sérii tak čekal předčasný konec.