Germanicvs

Dají se po letech zacelit staré šrámy? Má vůbec cenu vracet se do míst, která nás formovala a zároveň vypudila? Alonsova tradiční minimalistická esence v plné síle klade divákovi širé moře otazníků.

Alonso si pro snímek Fantasma vybral neobvyklou pouť po zdánlivě kulturně prospěšné instituci v argentinské metropoli. Jeho starší filmový počin si spolu s hlavní postavou (ne)hercem zvolna prochází betonovou džunglí, kterou při životě drží snad jen její prapodivní zaměstnanci. Výprava za velkolepou filmovou premiérou v Alonsově pochmurném stylu tak trochu poodhaluje profesní útrapy umělců-solitérů ve světě standardizovaného mainstreamového prefabrikátu.

Letiště Orly - mikrosvět - ztráty a nálezy

Časoprostorová vizuálně vytříbená mantra, kterou nelze tak snadno okem i myslí zachytit. Bravurní debut hodný nejvyššího ocenění.

Postmoderní vyprahlou společnost drží při životě "údržbář", který pravidelně na svém kole prodlužuje její dávno promarněnou existenci. Jeden den v patách distributora obávaného "životabudiče" může změnit i váš náhled na svět.

Takový to typ filmu by se v českém podání proměnil v ryzí tragédii/parodii. Polská filmová produkce prostě nepřestává překvapovat, baví a nepůsobí strojeně i při velmi závažných námětech jako je např. alkoholismus.

Úvodní rozdání karet osudu - efektně vystřídané uhrančivou hudební parádou na jednu dobrou a na starý fláky ve velkým stylu (natrhneme Americe prdel) - střídá degradující inferno na zemi a mrazivé vystřízlivění. Noe ukazuje, že film se dá natočit svěže, neotřele a za pár euro. Vlna emocí a turbo akce je zážitkem jen a jen pro pořádný filmový fajnšmekry.

Tak trochu s odstupem jsem přistupoval k této Sedláčkově zakázkové práci. Poskytnuté promo rozhovory dávaly smysl a některé vezdejší komentáře zase pořádně znejistěly. Návštěva kina však více než potěšila. Úvodní motiv ztraceného dítěte, které se coby mladík rozpačitě hledá, aby se nakonec našlo v činu, který byť na krátkou dobu aktivizuje národ (který si tuto nejvyšší oběť snad ani nezaslouží) je v prostředí zdejší retro tvorby neuvěřitelným pozitivním zjevem. Neklouže po falešném sentimentu a nevyrábí instantního hrdinu, ale naopak na Palacha nahlíží jako na rozporuplnou bytost, kterou nejsme sto zcela dešifrovat. Divák si z této skládačky historek a vzpomínek pamětníků může po zhlédnutí filmu vytvořit obraz vlastního aktualizovaného Jana Palacha. Přes některé technické lapsy jde o velmi zajímavý rozbor, který si záměrně nehraje na filmovou avantgardu.