Brejlil

V bitevních scénách silné, v některých mimo bojiště také. Pokusy o kontrast mezi pohodlím vyjednavačů v Compiègne a realitou zákopů moc nefungují. Závěrečný útok těsně před příměřím, který asi má ukázat nesmyslnost války, je mnohem, mnohem slabší než úderný závěr předlohy. A pak ta českost exteriérů. To nenašli v Německu ani jednu ulici, která by mohla hrát německé město v roce 1917? Ale i tak, kvalitní snímek, kterému by velké plátno rozhodně slušelo.

Americká noc podle Michela Hazanaviciuse  kombinovaná s poctou pokleslým zombie katastrofám ideálně italské školy. To vše ovšem původem z Japonska, doslova. První půlhodina je naprosto brilantní nápodoba velmi špatného filmu se spoustou zoufale divných scén, absurdních dialogů ("Ça va?" - "Ça va. Et vu?" - "Ça va.") a nečekané "pointy". A druhá je polovina je vtipné vysvětlení, jak se k danému cíli dostat. Herci se baví, prostředí je dostatečně "levné" a celek svižně odsype do cíle.

Svět českého rapu jde spíš kolem mně, i když naštěstí ne tak daleko, že bych tomuhle světu vůbec nerozuměl. Hlavní hrdina ani tak není reálná postava jako spíše chodící oxymoron, morálně kladný dealer co nejčistší "kolumbie," protože si to zákazníci zaslouží. Takže má vážné morální dilema, protože své poslední zásoby musí ředit, aby měl na natočení bangeru se svým hrdinou. Tomuhle jsem nijak nevěřil. Stejně tak jsem moc netušil, proč má vůbec Alex pocit, že musí natáčet s "hvězdným" Sergejem Barracudou, když by to podle všeho dal sám taky a možná mnohem lépe. No a konec už je skoro doslovná moralita nebo pokus o antickou tragedii v moderním hávu, to ať si rozeberou povolanější. Osobně jsem ovšem čekal něco trochu jiného, takže jsem byl aspoň trochu překvapen. Způsob snímání, dialogy, vizuální podoba, to všechno je působivé a oceňoval jsem to. I Adam Mišík, kterého sice nemám nijak zaškatulkovaného, ale možná bych zvolil někoho jiného, nakonec překvapil, a to dost příjemně. Absolutní hvězdou byl ovšem Marsell Bendig, jeho Láďa je rozhodně nejlepší postavou filmu.

Velkofilm sto let starý. Němý. Tónovaný. Jediné známější jméno? Lon Chaney. Všechno tohle by mělo varovat. Film s rozpočtem snad až 1 250 000 dolarů? To zase láká. Jak vypadá takhle drahý film z roku 1923? Vypadá skvěle, pokud jde o dekorace a kostýmy, množství komparzu a masky. A to je asi všechno. Příběh je plytké melodrama mezi bezkrevnou "cikánkou" Esmeraldou a trochu slizkým kapitánem Phoebusem de Chateaupers. Aby to nebyla taková nuda, je tu král zlodějů Clopin, který volá po krvi šlechty a nějaké té revoluci a vrcholný arcipadouch Jehan, který by také Esmeraldu rád. Pak je tu ještě král, zhrzená snoubenka, šílená matka, nějací ti soudci, kati, prostitutky, kapsáři, šmejdíři všeho druhu... To vše oživuje středověkou Paříž, na níž se rozhodně nešetřilo. A pak tu je Quasimodo. Ošklivý zdeformovaný hrbáč s nejasnými pohnutkami a velmi nesympatický. A to je vlastně všechno. Moc to nedrží pohromadě, možná proto, že dochované verze jsou o 15 minut kratší než v době premiéry. Anebo možná proto, že všechny postavy až na Quasimoda nejsou příliš zajímavé. Quasimodo je zajímavý ovšem jen kvůli grotesknímu ztvárnění. Lon Chaney se vyřádil na jeho masce a na jeho fyzické charakterizaci, s tou duševní už si tolik práce nedal. Přesto když je Quasimodo na scéně, něco se alespoň děje. Od úvodního řádění na fasádě Notre-Dame přes komickou scénu bičování po závěrečné inferno před katedrálou i na ní, kdy i na roztavené olovo dojde, je Quasimodo tím, kdo páchá ty nejgrotesknější a nejděsivější činy.

Oceňuju Jáklovu umíněnost, se kterou si šel za tímto filmem. Oceňuji jeho poctivost, se kterou zhmotnil svoje představy. A oceňuji některé bojové scény, které se alespoň snaží ukázat brutalitu středověkých řežeb. A oceňuji i hudbu. Pochválit musím i příběh samotný, který sice není nijak objevný, ale měl v sobě potenciál zobrazit přerod Žižky lapky a žoldnéře v obávaného a nekompromisního válečníka. Tím ale klady končí. Byť se neustále tvrdí, že to je nejdražší český film, tak za podobné peníze dnes Amazon nenatočí ani jeden díl nového Pána prstenů. A to je vidět a je to bohužel vidět hodně. Nejenže ve filmu nejsou nějaké velkolepé bitevní scény, ony tam nejsou ani nějaké velkolepé vizuálně působivé a do detailu propracované pohledy na středověké město nebo vesnici. Jeden tmavý záběr na Prahu z Karlova mostu to nezachrání. A zbytek rozpočtu na efekty asi padl na digitální retuše záběrů na Zvíkov a Bezděz. V tomhle směru opravdu za málo peněz málo muziky. Jeden lom hraje tři místa, příběh se odehrává tak asi na pěti kilometrech od hradu a velice mate znalost lokací, když se hrdinové bleskurychle přesouvají mezi Zvíkovem a mlýnem na Kamenici a mistr Jan káže v kolínském chrámu. Hnusně nebarevný obraz asi taky slouží především k zamaskování chudého rozpočtu, stejně tak působila i jediná větší bojová scéna, zahalená kouřem. A nakonec zbývá největší slabina a to jsou postavy a jejich charakterizace. Nikdo vlastně nemá pořádně co hrát, snad až na Rolanda Møllera, ale padouši se hrají vždycky dobře. Všichni ostatní jsou buď jen vlažně načrtnuti, jako Václav se Zikmundem, nebo jsou úplně zbyteční jako Jindřich z Rožmberka nebo Boreš. Sám Žižka se tak trochu plácá dějem a spíše jen tušíme ty možnosti, které příběh nabízel, ale které nám Jákl nedokázal prodat. A vrcholem té režisérské neohrabanosti jsou dvě naprosto pitomé scény, jedna s červy, druhá se lvem. Takže něco jako čestná prohra. Čekal jsem to mnohem horší a film příjemně překvapil, na druhou stranu ten potenciál, co v něm byl, rozhodně nevyužil. A nebyla by to snad otázka peněz, ale jen lepších režisérských schopností.

Asi to chtělo být kombinací Guye Ritchieho a Quentina Tarantina. To by ale musely být hlášky údernější, absurdněji pointované a hlavně podané s ledově chladným klidem. Je pěkné, že to Brada bavilo, Mandarinka je solidně jetý, jeho kámoš Citron prochází světem s filosofií Mašinky Tomáše a absolutní třešničkou je úchylná Princezna, jejíž motivace je velmi dlouho nejasná. Bitky jsou fajn, někdy solidně absurdní (likvidace Sršně vede), ale ke konci místo temně gradujícího finále následuje absolutně přepálený digibordel. Přesto jsem se bavil, rozhodně více než u Gray Mana nebo třeba letošní Bayovy exhibice s Ambulancí.

Průměr. O hlavního hrdinu není nutné se bát, protože je spolehlivě nesmrtelný. Scéna z Bangkoku zapamatovatelná snad jen bitkou mezi ohňostroji. Praha zvládne zahrát nejen samu sebe, ale i tři další evropské metropole. Tramvaj popírá všechny zákony logiky, fyziky a geografie, ale je to alespoň zábava. Bratři Russoově jedou na půl plynu, vše je takové... Plytké. Akční scény jsou bez výraznějšího nápadu. Scénář si jede všechna klišé. A navíc má dost neuspokojivý konec. Pokud to tedy není snaha o cliffhanger. A i herecké výkony jsou plytké. Snad až na Evanse, který svého psychouše prodá skvěle. Ani Ana není zrovna na výši, přitom akci zvládá dobře a s grácií. Bohužel v jiném filmu.

Tarzan slabý i na dobu vzniku. Salvy jistě nechtěného smíchu provázely dnešní projekci na mnoha místech. Film je sice překvapivý, protože Tarzan je ženatý, nevypadá, že by ho vychovaly gorily, a hlavní romantickou zápletku prožije jeho sestra. Jinak je to slabota, herecká, scénáristická a režijní. Trochu to zachraňovaly extravagantní a hodně neafrické kostýmy ve scéně s obětí, ale to je jediný klad... A ani Borise Karloffa si moc neužijete.

Nemá cenu naříkat, že jde Marvel do háje. Ono je to asi zákonité. Co kdysi před lety vypadalo jako srdcovka s vizí a kde se studio nebálo v rámci možností neotřelých myšlenek, to se po letech a spojení s Disney změnilo na stroj na peníze. Který sice tu a tam má co nabídnout, ale několik posledních filmů předvádí spíše křečovitou snahu a postávání na místě. Jakmile studio zjistí, že něco na "fanošuky" zabralo, tak to zopakuje. A spíše k horšímu. Taika Waititi dokáže napsat scénář s dramatickým obloukem hodným antické tragedie, ale "rozjebe" ho infantilními pokusy o vtip, nepříliš dobře fungujícími emocemi a brutálním a nefunkčním střídáním děsivě vážné polohy s absurdně groteskními vtipy. A nic z toho. Nuda. Na kterou se ovšem krásně dívá, protože se dostane vymazlené scénografie, velmi kvalitních vizuálních efektů a kupodivu ani ten "digibordel" tentokrát není tak hrozný. Ale nuda je prostě nuda...

Prototyp blockbusteru o dinosaurech. V dobrém i špatném. Dobré jsou vizuální efekty, některé z nich dokonce velmi dobré. Potěšily některé pokusy o jejich vylepšení, zvláště ve scénách z Londýna. Film je také předobrazem několika konců, kdy už se skoro zdá, že se všechny zápletky vyřešily, ale "přetrhly se kabely, klec se rozbila a brontosaurus nám teď plaší město". Ale to je tak všechno, co můžu chválit. Film je totiž i předobrazem neskutečné nudy, spousty nesmyslných scén a hlavně naprosto a úplně pitomých postav. Dinosauři se působivě vyvražďují, ale nikoho to vlastně nezajímá. Sopka vybuchuje, nebohá zvířata prchají, ale naši hrdinové mají na všechno spoustu času. Musí tu být milostný čtyřúhelník s alespoň trochu vtipným uzavřením, ale mátožnými hrdiny. A vrcholem všeho je profesor Challenger, kterému by v reálném světě nikdo nesvěřil ani lopatu. Takže pokud jsou na scéně dinosauři, je nutný minimálně obdiv nad technickou stránkou, ale jakmile zmizí, jde film od deseti k pěti.