Brejlil

Tři hodiny nepříjemného filmu. Tři hodiny sledujeme dva chamtivce, jednoho trochu prohnaného, druhého spíše pitomého. Jednoho jako druhého bychom nejraději viděli na nejbližším stromě. To vše v prakticky bezchybném provedení Martina Scorseseho. Filmu nejde moc vytknout, snad až na délku, ale je tak výrazně nepříjemný, že se s ním ani nedá moc souznít. Ale dobře, na konci je něco jako katarze.

Příjemná komorní záležitost. Ta tam je opulentnost Smrti na Nilu i "profláklost" Vraždy v Orient-Expressu. Nepříliš známý román je ovšem Agathou se vším všudy a tak Poirot musí opustit "důchod" a zapojit své "šedé buňky mozkové", aby záhadu rozřešil. Branagh si zahrál solidního, byť snad ne tak excentrického Poirota jako obvykle skvěle. Stejně tak vyniká i Michelle Yeoh v nečekané roli spiritualistky. I jako režisér odvedl Branagh mírně nadprůměrnou práci a kamera se v komorním prostředí benátského paláce za bouřlivé noci také pěkně "vyřádila".

Film těžce na pohodu. Což zní trochu nepatřičně, protože krve a nechutností si divák docela užije. Jenže všechno je těžce na pohodu. Ultrakýčovité italské městečko s tolika dobrými a většinou nepříliš italskými obyvateli se stane útočištěm zabijáka z hobby marketu. Který sice nechutně vykydlil mafiánskou buňku, ale teď se musí kurýrovat. A městečko mu přiroste k srdci. Jenže Camorra nebo 'Ndranghetta nebo prostě jen rádoby mafián má jiné plány. A tak se občas vedle kávičky, rybiček a potulkách po místním food festivalu musí taky do akce. Těžce na pohodu jede i Denzel. Akce je přesně pro něj, málo pohybu, hodně brutality. Ale Denzelovo charisma je neodolatelné. Na pohodu jede kamera, na pohodu jede režie, na pohodu ale nejede moc hudba. Na rozloučení s létem skoro ideální film.

Na dnešní poměry je příběh vyprávěn velmi naivně. Postavy jsou mdlé nebo nechtěně komické. Stejně tak jsou komické všechny nedotaženosti scénáře. Ovšem záběry hor a všechny lezecké scény... Klobouk dolů. Všichni někam lezou bez jištění, kamera se občas vytasí s působivými kompozicemi a Fanckovi se tu a tam daří i vyvolat napětí. Jenže co naplat, když hlavní hrdina zvládá nepřízeň počasí ještě pohodověji než Sly v Cliffhangerovi. "Nebojte drahá, mnozí bivak přežili," povzbuzuje s dýmkou v zubech a úsměvem od ucha k uchu polozmrlé děvče na římse skalní věže uprostřed noci a sněhové bouře. A ráno se stejným úsměvem ji nakonec zachrání.

Na začátku Harold předvede, jak umí pařit. Pak ale přijdou tenké do úzkých a s vidinou nucených prací na zapadlé farmě odjíždí na Západ. Ale ani tam se neztratí. Jde mu poker i osvobozování zajatých otců roztomilých dívek. A tak je na konci po zásluze odměněn. Trik s balením cigaret je "ženiální" a naháněčka s maskovanou bandou má také něco do sebe.

Je to chytře napsané, chytře natočené, napínavé až do konce, s mírně děsivým společenským přesahem. Velmi přijemné herecké výkony, obě hlavní hrdinky jsou zahrány velmi dobře. Mám něco vytknout? Ani se mi moc nechce. Jen škoda, že na projekci jsme byli dva. Všude je slyšet fňukání nad úrovní českého filmu a když se po čase objeví jeden kvalitní, tak na něj nikdo nejde.

Pět filmů v jednom. Samy o sobě by asi různé části stačily na samostatný film. Oppenheimerova formativní léta v Německu. Projekt Manhattan. Slyšení kvůli Oppenheimerově bezpečnostní prověrce. Slyšení admirála Strausse kvůli postu ministra. Oppenheimerovy komplikované vztahy se ženami. A nakonec i jeho vnitřní běsové. To všechno v jednom fascinujícím balíku stoprocentní filmařiny. Výsledkem je skoro nadživotně působící film s velmi nejednoznačným vyzněním. Stejně složitým jako byl jeho hrdina. IMAX je naprostá nutnost a opět děkuji těm, co se rozhodli neposlat pražskou filmovou promítačku do šrotu.

I přes všechnu bombastičnost akčních scén, plné nasazení všech a tu a tam i humoru, je asi nejlépe sedícím slovem na sedmou M:I melancholie. Všechno jde mírně do háje (pro některé postavy tedy hodně, ale spoilerovat nebudu), svět Ethana Hunta mizí a sám Hunt tak trochu vypadá, že si je toho vědom. Ve světě masivních kybernetických hrozeb pro něj už asi nebude místo. Ale co, ještě jednou to pořádně rozjedeme. Jenže i přes spoustu skvělých věcí se nezdá, že by to opravdu fungovalo. Hodně se mluví. Spousta postav je skoro k ničemu. Některé scény nejsou úplně přehledné a nebo nejsou skoro vůbec vysvětlené. K čemu byla celá ta šaráda s atomovkou v Abú Zabí? A některé věci už jsou vyloženě motivované jen tím, aby to bylo efektní a nemají žádnou valnou oporu v příběhu, jako třeba skvělý kaskadérský kousek s motorkou. Honička v Římě, souboj Ilsy s Gabrielem na mostě v Benátkách a nakonec i celá scéna s Orient Expresem jsou pomyslné vrcholy filmu. Uvidíme za rok, jak to celé dopadlo a jestli se Tom Cruise, nepopiratelně akční hvězda současnosti, ještě dokázal někam posunout.

Vlastně je to zbytečný film, natočený zřejmě jen proto, aby měli hlavouni u Disneyho větší dividendy. Upřímně doufám, že tohle nevyjde a film finančně propadne. Mangold by to přežil a Harrisonovi už by to kariéru nezkazilo. Ale to se nestane, neb nostalgie je svině a přitáhne do kina i lidi, co se v něm jinak neobjeví za celý rok ani jednou. Na druhou stranu, ona ta nostalgie i dost pomáhá. Ona a Harrison Ford, který svého starého Indyho hraje prostě dobře. Jenže tvůrci nechtějí starého Indyho, tvůrci chtějí, aby lezl kam nemá, potápěl se, skákal s padákem, běhal, jezdil na koni, v tuk-tuku a prostě akčnil. Ale proč? Výsledek je dost rozporný, milé, příjemné komorní scény, ve kterých se děj někam posunuje, střídají scény naprosto pitomé (jako je třeba hned úvod) a nebo zoufale "akčnící". Ach jo. K tomu si přidáme povinnou položku protivného prepubescentního spratka, který se ale ukáže důležitým, abychom to divákům neudělali zas tak lehké. Film stojí a padá na Fordovi. Phoebe je celkem fajn a její postava příjemné ambivalentní, Mikkelsen je naprosto nevyužitý. Ostatní jsou jen do počtu. Triky jsou na úrovni lepšího televizního seriálu a i Williamsova hudba je spíš jen vykrádačka sama sebe. Není to taková katastrofa, jak se psalo, subjektivně jsem se bavil více než u čtyřky, ale doufám, že to je konec Indyho dobrodružství. I když při dnešních možnostech trikařů a nenasytnosti studií nás tu může Indy "strašit" i dalších padesát let...

Nejsem žádný velký znalec Andersonova díla. Vlastně jsem od něj viděl jen dva filmy a to ještě ty méně významné. Absolutním kladem je asi kamera a výprava. A tomu se přizpůsobuje všechno ostatní. Problém je snad v tom, že samotná hra je zajímavější než její rámování. A rámování svou především hereckou stylizací tu hru stejně silně připomíná, takže volba černobílé rámování vs. barevná hra je nakonec nutností. Jsou tu zábavné momenty, samotné Asteroid City je skvělou parodií na americký sen 50. let a samotná myšlenka by snad byla i nosná. Ale... Ale okouzlení provedením vyprchá už během prvního dějství, některé scény jsou sice kouzelně absurdní, ale nikam nevedou a celá linie s ufonem je tam proč? Vidět se to dá, ale žádnou velkou pecku v tom asi nenajdete. Zvlášť pokud znáte na rozdíl ode mne ty slavné Andersonovy kousky.