Bradley

"Ty mumie, ty čekáš, až jídla ubude. Až se smrskne na talíři i v tvých očích, a pak si teprve dovolíš jako lapka, jako straka zaútočit a něco pozřít. Ty čekáš jako sup, až se porce změní ve zbytek, a pak se ti to teprve v mozku odblokuje a ty můžeš jíst." - Neuvěřitelná herecká kreace geniálního Josefa Abraháma.

"Kužel, vidim tě!" ; "Sbohem, Bóžo, sbohem!"

Epizody Krtečka, které vznikaly od devadesátých let výše, už nemají zdaleka takové kouzlo, poetiku a vtip, jako jejich starší předchůdkyně. Výtvarná stránka Krtka i ostatních zvířátek se výrazně zhoršila a příběhy svojí až primitivní jednoduchostí pravděpodobně začaly cílit na věkovou skupinu 0 - 3 roky max. Krtek se nějak zakulatil a jeho naducané tvářičky mu zakrývají část očí. Co vedlo tvůrce k této výtvarné změně, by mě zajímalo. S epizodami ze 70. a 80. let nesrovnatelné. Tři hvězdy za to, že je to stále Krteček, i když poněkud jiný.

Jedna z těch lepších pohádek nového tisíciletí. Není zbytečně ambiciózní a na nic si nehraje. Kdo si chce ve vánočním čase odpočinout u nenáročné a zbytečně nepřekombinované pohádky, tak tomu to tohle dílko poskytne. Výkony všech herců jsou vyrovnané, Hádkovi je ten hajzlík krásně uvěřitelný. Zpěv ptáčků, který slyší každý po požití nápoje zapomnění, je docela slušný fór. Ve srovnání s ostatními pokusy o vánoční pohádky je tohle nadstandard. Bohužel velkou slabinou je hudba, a to pouze díky své naprosto zjevné neoriginalitě. Zní sice velkolepě, ale to jen proto, že je to mix motivů od skutečných mistrů. Jan Maxián zde ukázal, že je opravdu hudební „skladatel“. Složil hotové hudební motivy pěkně vedle sebe. O hudbu v této pohádce se tak nevědomky postaral např. Hans Zimmer (Piráti z Karibiku), Paul de Senneville (Balada pro Adélku), Tomaso Albinoni (Adagio), Alan Silvestri (Forrest Gump) a jiní. Když se ale povznesu nad tuto Maxiánovu praktiku, která není v jeho tvorbě ojedinělá, dávám čtyři hvězdy s klidným svědomím.

Hodnotit skvělého Krtečka nemá smysl, protože o této kultovní Milerově postavičce bylo řečeno a napsáno již dost. Jen tomuto dílu bych vytknul hudbu, která je sice tradičně hezká a milá, ale bohužel do značné míry (možná nevědomky) okopírovaná ze závěrečných scén filmu Fantomas se zlobí.

Tohle snad ani tvůrci nemohli myslet vážně. Nápad na tohle dílo se musel zrodit brzy ráno v hlavě zatížené třítýdenní kalbou v kuse. Děj v podstatě žádný, výkony takzvaných herců na úrovni castingu do školního představení Jak se stal brambor králem a triky s dinosaurem by snad byly lépe udělány i na Atari nebo Commodore. Když ještěr nevrhá stín, neohne se pod ním ani stéblo trávy, ve stisku jeho zubů se oběť volně pohybuje a po pádu do jámy s dřevěnými kůly se jejich hroty na těle ještěra posouvají sem tam, je z toho cítit zápach tak nízkého rozpočtu, že si celou tuto akci zvanou film měli tvůrci raději rozmyslet a vložit utracené úspory do pokračování té třítýdenní kalby. Na odpadu nic nezměnila ani celkem ucházející příroda.

Pokus Karla Janáka o teenagerovskou komedii po vzoru americké a německé produkce. Jakmile však nějaký žánr nemá v české kotlině dlouhodobé kořeny, tak vyroben právě v ní působí až na výjimky křečovitě. Dva kluci, co se snaží za každou cenu o zásun, není už dlouhodobě nic nového a objevného, jen je to tentokrát s pomocí sněhu a prken. Fakt, že tři samice dají nakonec přednost před třemi (v rámci Silvestra ucházejícími) samci dvěma naprostým zoufalcům v podobě Mádla s Kotkem, posouvá film někam do oblasti sci-fi. No a zvolání "stříkej!" je už opravdu trochu mimo mísu. Přesto tři hvězdy za Jirku Langmajera, díky němuž je film občas vtipný, a za na české poměry dobrou akční hudbu Miroslava Chyšky.

Spojení Svěrák-Menzel bylo nanejvýš šťastné, což už se ukázalo o devět let dříve s na filmu Na samotě u lesa, kde se podílel na scénáři i Ladislav Smoljak. Film Vesničko má středisková je mozaikou charakterů a typů české vesnice osmdesátých let, ovšem vykreslenou se svěrákovskou poetikou a laskavým humorem. Špičkový herci, legendární hlášky, malebná krajina Benešovska a vypointované příběhy dělají z tohoto filmu kompletní veselohru se vším všudy. I příběh mentálně zaostalého závozníka Otíka není podán kýčovitě a přehnaně dojímavě, jak se o to někdy snaží tvůrci v dnešní době. Takže mých pět hvězd je zcela namístě, neboť na rozdíl od funkce rostlináře, to na mě vliv mělo. A velký.

V tomhle filmu je spousta časových paradoxů, které kdyby se měly upravit tak, aby dávaly logický smysl, tak by obrátily celý film naruby. Např. Marty a Jennifer překlenou třicet let do budoucnosti ve stroji času a přesto zůstávají dál žít v reálném čase, stárnou, mají děti a jejich mladší alter ega je můžou v budoucnosti navštívit. Ale i přes tyto nelogičnosti, kterých si byli určitě vědomi i sami tvůrci, patří tento film k zlatému fondu světové kinematografie a speciálně tato "dvojka" je největší "jízdou" z celé trilogie.

V tomto filmu je bravurně stupňovaná nervozita zúčastněných pánů založená jednak na zdánlivé neřešitelnosti případu a jednak na narůstajícím dusnu v místnosti. Argumenty a hlavně styl, kterým Henry Fonda postupně získává na svou stranu další a další porotce je svým způsobem fascinující. Je to klasická ukázka toho, že kvalitní scénář s vybroušenými dialogy dokáže držet film celých 96 minut na vysoké úrovni, přičemž k tomu stačí jedna místnost s jedním stolem a dvanácti muži. Za Jiřího Voskovce bych dal šestou hvězdu, kdyby to šlo.