angel74

„Kdybych měl z nebe vyšívaný šat vetkaných stříbrných i zlatých svitů, blankytný, šerý nebo temný šat, šat noci, šat dne i šat polosvitu, pod nohama bych ti jej rozprostřel. Ale já chudák mám jen svoje sny. Pod nohama jsem ti je rozprostřel. Našlapuj lehce, šlapeš na mé sny.” - Anne Bancroft a Anthony Hopkins mě vzali na báječný výlet do kouzelného světa knížek a svým bezprostředním hereckým projevem mě naprosto dokonale přesvědčili o tom, že ani nekonečné dálavy nemohou zabránit spřízněným duším v jejich souznění. (80%)

Samotný příběh zrodu legendárního italského skútru Vespa je celkem zajímavý, ale jeho filmové zpracování příliš nepřesahuje hranice průměrnosti. Osobně bych trochu ubrala na sladkosti, působilo by to pak určitě věrohodněji. (55%)

Na tuhle otravnou westernovou šaškárnu jsem byla schopná dívat se jenom kvůli sympatické Veronice Khek Kubařové. Jako jediná z celého hereckého osazenstva se totiž chovala aspoň trochu normálně. (15%)

Uznávaný režisér Andrej Zvjagincev natočil syrově drsnou a nekompromisní výpověď o povrchní době, v níž žijeme. Kdyby milenecké páry nelepily vztahy dětmi a pořídily si je až po důkladné rozvaze a opravdu z lásky, nemuselo by tak často docházet k úděsným situacím, které popisuje tento film. Přitom nejde pouze o vhled do problematiky ruské společnosti, ale k podobným vztahovým blamážím dochází všude na světě, ani naše země není žádnou výjimkou. Kromě velmi sebejisté režie a vtahující kamery snímek zaujme i nadmíru přesvědčivými výkony typově skvěle obsazených představitelů stěžejních rolí a nesmírně intenzivní hudbou. (85%)

Italské drama s příhodným názvem Vítr ve vlasech je v každém případě velmi neuchopitelný film. Ačkoliv po dějové stránce jde o poměrně nudnou záležitost, tak samotný příběh má lehký nádech tajemna, což by mělo udržovat diváka v bdělosti. Pořád jsem do poslední chvíle čekala, co se z toho vyvrbí, ale nakonec všechno vyšumělo do ztracena. (50%)

Asi už fakt stárnu, protože mě nejvíc upoutal příběh, jehož hlavními aktéry byli Diane Keaton a Jeremy Irons. Pak se mi moc líbila hudba, která dodala filmu ten správný nádech pohodové atmosféry. Zcela jistě bych se však obešla bez trapné reality show a veškerých dějových zápletek s ní spojených. A taky to pátrání po Popelce mě příliš nenadchlo. (45%)

Velmi důmyslně a zároveň poutavě zpracovaný fiktivní dokument o cestování v čase. Tvůrci umně laborovali s existenciální tísní a vše trochu odlehčili podprahovým humorem. (80%)

Legendární americký režisér Martin Scorsese měl vždycky čuch na silné náměty a skvělé herce, což potvrdil i tímto znepokojivým krimi dramatem, ve kterém naprosto nevyzpytatelný Robert De Niro coby frustrovaný samotář Travis taxíkem brázdí špinavé ulice New Yorku. Krajně znechucený rozháranými společenskými poměry se nakonec rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Mladičká Jodie Foster v roli prostitutky Iris tady svým emočně přesvědčivým hereckým výkonem dává tušit, že z ní jednou bude hvězda první velikosti. (85%)

Kdyby to nebylo tak zoufale nezáživně natočené a některé ženské postavy tak přehnaně hystericky zahrané, asi bych tenhle srbský seriál hodnotila podstatně lépe. Musím totiž ocenit, že tvůrci nestranili Slobodanu Miloševićovi ani jeho oponentům a podařilo se jim přinejmenším věrně vystihnout dobovou atmosféru. (45%)

„Kdybychom byli pořád šťastní, zapomněli bychom, co vlastně štěstí je.” - Režisér Fabien Onteniente se ve svém snímku Disco pokusil o takové nostalgické ohlédnutí za legendárním americkým muzikálem Horečka sobotní noci. Děj filmu se sice dá snadno předvídat, ale kdo si chce udělat výlet do světa diskoték 70. a 80. let, určitě si přijde na své. Já jsem se tedy po většinu času docela příjemně bavila. Nehledě na to, že bylo fajn si zase jednou zavzpomínat na šílené taneční kreace, které v tehdejší době frčely. (65%)