Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (1 689)

plakát

Disco (2008) 

„Kdybychom byli pořád šťastní, zapomněli bychom, co vlastně štěstí je.” - Režisér Fabien Onteniente se ve svém snímku Disco pokusil o takové nostalgické ohlédnutí za legendárním americkým muzikálem Horečka sobotní noci. Děj filmu se sice dá snadno předvídat, ale kdo si chce udělat výlet do světa diskoték 70. a 80. let, určitě si přijde na své. Já jsem se tedy po většinu času docela příjemně bavila. Nehledě na to, že bylo fajn si zase jednou zavzpomínat na šílené taneční kreace, které v tehdejší době frčely. (65%)

plakát

Dějiny lásky (2016) 

Příběh je na můj vkus zbytečně překombinovaný. A to až tak, že někde v půlce vyprávění mě v podstatě přestalo zajímat, co se Radu Mihăileanu snažil tímto filmem sdělit. Dokonce ani dojmout mě coby poměrně citlivého diváka nedokázal, což určitě měl v úmyslu. (55%)

plakát

Tři bratři (2014) 

Dlouho jsem váhala, než jsem se konečně odhodlala k tomu, abych se podívala na tohle společné dílo pánů Svěráků. Asi proto, že jsem nikdy neměla příliš v oblibě české hudební filmy. K mému údivu se mi však zdejší veršované zpívání docela dost líbilo. Ani ten nápad propojit tři klasické pohádky s jednou novou nebyl vůbec špatný. Až na pár výjimek mi hodně sedlo i herecké obsazení. Nejvíc mě pobavil Vojta Dyk. Když třeba hledal dívku, do které se zakoukal, musela jsem se smát nahlas. Pak mě velmi zaujal Oldřich Kaiser coby otec tří bratrů. Během jeho výstupů jsem přemítala nad tím, kdy došlo k té báječné změně a z bláznivého komika se stal tak výborný charakterní herec. (75%)

plakát

30 minut po půlnoci (2012) 

Kathryn Bigelow je velezkušená režisérka a řemeslo má v malíčku, ale obávám se, že tohle se jí trochu vymklo z ruky. Na rozdíl od snímku Smrt čeká všude výrazně ubylo napětí, přičemž značně přestřelená stopáž tomu taky dvakrát nepomohla. Nemile mě překvapilo, že ani závěrečná vojenská akce, ke které vše směřovalo, neoplývala zrovna velkou dramatičností. Nicméně bych ráda pochválila Desplatovu hudbu, ta některé scény dost vylepšila. (60%)

plakát

Trable o Vánocích (2015) 

Moc se mi líbila romantická linka mezi Olivií Wilde a Jakem Lacym, která byla velmi dobře zpracovaná a ještě lépe zahraná. Ostatní příběhy mě místy trochu otravovaly, ale potěšilo mě pozitivní vyznění celého filmu, bez něhož si vánoční čas snad ani nedokážu představit. (65%)

plakát

Láska bez hranic (2017) 

Filmů o lásce existuje nepřeberné množství, ale s takhle originální zápletkou, jíž disponuje právě Láska bez hranic, se může pochlubit jen málokterý. I když se tady najde poměrně dost nelogičností, nemám moc důvodů něco kritizovat. Hodně mě zaujal už samotný příběh a pak taky přesvědčivý Joe Cole se svým sexy hlasem coby samozvaný Romeo, na Linu El Arabi jako jeho Julii zase byl velmi pěkný pohled. Nejvíce jsem si ovšem užila závěrečných deset minut, během nichž jsem se příjemně zasnila a přiznávám, že mi i slzička ukápla. (80%)

plakát

Srdce na dlani (2022) 

Především díky fajnovému hereckému obsazení, dvěma párům výmluvných psích očí, nenásilnému humoru a pohodové hudbě jsem se u téhle milé romantické komedie opravdu příjemně odreagovala i pobavila. Taky proto mi skoro vůbec nevadilo, že se příběh dal relativně snadno odhadnout hned v úvodních minutách filmu. (70%)

plakát

Město podivínů (2018) 

Ze začátku to vypadalo velmi nadějně, ale přibližně v polovině filmu už jsem se dost nudila. Nicméně kdyby v poslední půlhodince nebylo tolik zbytečných akčních scén a laciných triků, dala bych o jednu hvězdičku navíc, protože snímek disponuje docela napínavou atmosférou. (45%)

plakát

Pan Dokonalý (2015) 

Sam Rockwell, Anna Kendrick a Tim Roth byli pro mě hlavním lákadlem, proč jsem se na tuhle švihlou gangsterskou komedii dívala. Přes počáteční nedůvěru jsem se právě díky nim a několika vtipným situacím nakonec docela dobře bavila. I když tedy, co si budeme povídat, jde o pořádnou ptákovinu. (70%)

plakát

Milenci (2020) 

Naprosto nekompromisně a bez viditelných emocí, tohle chci a tak to taky bude! Pokud se celý život řídíte podobnými pravidly, žádný vztah vám nemůže dlouhodobě vydržet, natožpak pomyslné soužití v milostném trojúhelníku, o kterém vypráví francouzské drama Milenci. Pozvolna plynoucí příběh přímo vybízí k hlubšímu zamyšlení nad otázkami životního stylu v konzumní společnosti a k úvahám o pokřivených charakterech všech tří ústředních postav. Obzvlášť když k tomu ještě zní velmi podnětná a podmanivá hudba. (75%)