Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný
  • Mysteriózní

Recenze (169)

plakát

Vzpomínky na hvězdný prach (1980) 

Allen existenciální. Na žádnou ze zásadních životních otázek nezná odpověď, ale přesto dostává 100 bodů.

plakát

Modrý samet (1986) 

Lynch je mistrem v budování filmové atmosféry, obzvlášť magické, napínavé a tajemné. Od plného hodnocení mě odradil jen přespříliš sladkobolný závěr.

plakát

Moje noc s Maud (1969) 

Člověk poslouchá hodinovou přednášku o Pascalovi a ani mu to nepřijde.

plakát

Připravte si kapesníky (1978) 

Asi jeden z nejlidštějších a nejméně provokativních Blierových filmů. Téma provokace, přítomné v moderním francouzském umění od konce 19. století (»Provoquez le bourgeois!«) a ještě umocněné protesty roku 68, prochází celým Blierovým dílem. Zde se jedná (ve srovnání s například Buzíky) o provokaci vyjádřenou poměrně krotce, která přesto vede ke stejnému cíli - výsměch běžné měšťanské morálce, zbohatlé, usedlé a myšlenkově zlenivělé poválečné generaci. Jejím symbolem je ve filmu Citroën DS, podobně jako v Buzících. S Buzíky má ale další společné motivy: letargická žena sdílná dvěma muži (stejné obsazení)... Ve filmu je přítomno mnoho typicky blierovských témat: absurdita a bizarnost (do níž jsme hozeni hned na začátku), existencialistický motiv bezdůvodného ubližování, neporozumění mezi lidmi... Co je ale výjimečné: velká dávka shovívavého humoru a happy-and. Ačkoliv ne každému sedne, film stojí za vidění, přinejmenším kvůli geniálnímu Gepardieu.

plakát

Vicky Cristina Barcelona (2008) 

Schází tomu Allenovská lehkost a nadhled. Ale i v "čistě závažných" tématech má Woody určitě lepší období přelomu 70. a 80. let - Annie Hall, Manhattan, Hanna a její sestry... Stejně jako u Match-pointu nebo Cassandřina snu musíme při vniknutí do děje přistoupit na režisérovu hru s osudy postav. V Matchpointu mi to vůbec nevadilo, ale v Cassandřině snu už to lehce drhlo a tady je z toho klišé, které nefunguje. Nejvíc se mi na filmu líbila Barcelona v pozadí a Penélope Cruz - vůbec tu nevypadá jako mondénní krasavice z magazínu, ale jako správná mediterránní dračice.

plakát

O patro výš (1923) 

Ještě teďka mám závratě, brrr!

plakát

Sedm (1995) 

Víceméně bezchybné, ale stejnou měrou bezduché. Nic originálního - takových bijáků o sériovém vrahovi/šílencovi už bylo. Tenhle nepřináší nic nového. Ačkoliv je to technicky neodfláknuté, scénář moc neskřípe, herci se víceméně snaží, tak mi shlédnutí toho filmu nic nedalo. Drží to pohromadě, ale to je asi tak všechno. Hromada klišé.