MaxipesFik

O hvězdičku pozadu za předlohou.

Nějak mi ta filmová Ich forma nesedla. Docela zajímavý experiment, který sice objevil filmu nové možnosti, ale zároveň ukázal, kudy cesta nevede. Rovn잨vsuvky s Marllowem - vypravěčem nepůsobí v celku úplně organicky a spolu s melodramatickým koncem kazí celkový dojem z filmu. Ale jinak se jedná o vcelku solidní niorovou detektivku.

Film veselý i tragický, trefný až prorocký (viz strašení terorismem). Určitě stojí za vidění, ať už na něj pohlížíte jako na vcelku vyvedenou komedii nebo zdařilou analýzu politického denního chleba, mocné síly médií a manipulace. Mně osobně na něm vadí přemíra hollywoodských scénářových klišé a především smrt produkčního (D. Hoffman) v závěru, která působí jako nepatřičná moralita. Ale bavil jsem se.

Na můj vkus trochu moc ubrečené, ale jinak naprosto geniální. Co se týče práce s kamerou a střihem asi zatím nejlepší němý (a snad nejen němý) film, co jsem viděl.

Profesionální výkon Fritze Langa, za který by se nemusel stydět Hitchkock o deset let později v nejlepších letech.

Pohádka pro dospělé, kde Vám nebudou vadit oslí můstky ani náhlá rozuzlení hodna mýdlové opery.

Dávám obvykle přednost filmům, které mají větší přidanou hodnotu k příběhu. Hmm, ale tady to nějak nevadí.

Má to geniální nápad, skvělou animaci a spoustu chytrých momentů. Ale něco mi na tom vadí, abych to dokázal přijmout beze zbytku. Nejvíc asi spojovací rámec (bagrista, půllitr, cigarety a socialistickej tfujtajbl), který mi připadá nějak chtěný, nekonzistentní s povídkami, dodatečný ("Hmm, uděláme s tím ještě něco, aby to drželo pohromadě."). Na druhou stranu je to právě tento rámec, který má v sobě ukryto mnoho symbolů (např. bagrista-proletář umění nepochopí a pohřbí ho v betonu). Váhám - 3,5*

Nejsilnější stránkou filmu je samozřejmě ta divadelní (pokud nepočítám předlohu FMD), brilantní dejvická inscenace ani před kamerou neztratí mnoho ze své přesvědčivosti. Vedlejší motivy už jsou diskutabilní: nejpozitivněji hodnotím industriální prostředí, které někdy rezonuje s hrou a vytváří s ní zajímavé významové průniky; rozmíšky a pitvoření herců mezi zkouškami nenaruší divákovo ponoření do příběhu bratrů, ale vytváří dějovou metarovinu, rámec, který je spíše přínosný než rušivý, přináší kontrast a odlehčení; zato vedlejší dějová linie oceláře a jeho rodinného traumatu nefunguje, snaží se totiž hrát na stejnou emoční strunu jako hra, ale přitom má příliš málo spojných prvků na to, aby diváka donutila přemýšlet nad vzájemnými souvislostmi, to působí liše a zbytečně. Velké velevýznamné plus za vsuvku Matija Solce.

Dá se na to koukat.