MaxipesFik

Bezvadná atmosféra, skvělá fabulace.

Vávra jako (skoro) vždy vytvořil sošnou historickou fresku s jasně tesanými charaktery a čitelným dělením na dobro a zlo. Jeho postavy pak hrají svěřené role, ale nežijí. Nejzajímavější na filmu je vykreslení mechanizmů teroru moci, což v době vzniku bylo dosti odvážné. Žel bohu Vávra později odvahu ztratil a výsledkem byla díla ještě sošnější a takřka žalostná.

Asi bych měl vysvětlit, co mne vede k tak ostrému odsudku tohoto filmu. Nevím proč, ale zrovna tento film se pro mne stal symbolem podbízivosti. Zosobňuje jistou formu kalkulu na diváka a to formu dost průhlednou a amatérskou. Že jsou hlavní postavy přímo prototypem klišé (svalovec a blondýnka) by mi snad ani nevadilo, ani předvídatelná milostná zápletka mezi nimi. Mnohem příznačnější je, že film neustále divákovi podsouvá motivy, se kterými se velmi snadno ztotožňuje (tedy počítám-li cílovou skupinu amerických diváků) a které v něm probouzí jakési vnitřní morální zadostiučinění. Jednak je to obraz drsného chlapa, který se rozplývá nad malými dětmi, jednak je to nepokrytá masáž americkým vlastenectvím. Duše průměrného Američana se při pohledu na to musí nutně tetelit blahem a zajíkat spokojeností. Alternativní pohled: jedná se o určitou moderní podobu pohádky, jež má svá vlastní charakterové šablony (něco jako chrabrý princ, krásná princezna, zlý padouch), ustálené motivy (stejně jako v pohádkách se vyskytuje kouzelný dědeček, draci a trpaslíci, tady, v "kriminální pohádce", máme pistole, policejní odznaky, houkačky..). Dobro po dlouhých útrapách spravedlivě zvítězí nad zlem a pak byla byla svatba a všichni žili šťastně až do smrti. Stejně jako pohádka i podobný filmový žánr se má stát nositelem jednoduchých mravních sdělení a vzorců chování - dostatečně jednoduchým, aby jej pochopili děti i průměrní Američané. Tento druhý pohled by mne vedl k daleko shovívavějšímu hodnocení, protože mi je však kulturně vzdálený, přikláním se spíše k původní verzi výkladu.

Váhal jsem s poslední hvězdičkou kvůli posledním pěti minutám, ale nakonec jsem se odhodlal. Film je to opravdu skvostný po všech stránkách, byť natočen v poněkud archaizujícím duchu (i na svou dobu). Expresivní divadelní herectví (všimněme si, že postavy vždy mluví a jednají tváří ke kameře) prozrazuje, že Theodor Dreyer točil filmy už v začátcích němé éry. Nic to však neubírá na přesvědčivosti postav.

70%. Po celou dobu (téměř tři hodiny) se mi vnucovalo srovnání s Goletem v Údolí. Navzdory dokonalé výpravě a skvělým vizuálním typům zaostává Šumař o půl koňské délky v tom, jak vykresluje atmosféru chasidů někdy na začátku minulého století.

Hvězdičku dávám z piety (ve dvanácti letech se mi film líbil)

Odvar odvaru odvaru.

Odvar odvaru

První shlédnutí mne docela příjemně překvapilo, ale podruhé atmosféra nefungovala stoprocentně a objevily se trhliny, jichž jsem si před tím nevšímal. 70% Pozitiva: nápad se zastavením/zpomalením času a jeho vizuální ztvárnění; několik vtipných momentů; rafinovaná struktura vyprávění včetně několika flashbacků. Negativa: melodramatické a kýčovité motivy (nejkřečovitěji působí hrdinova návštěva kurátora galerie, který náhodou objeví malířův talent); příliš ostentativní akcentace sebelítostivé melancholické nálady v první polovině. Film evidentně cílí na vymezenou věkovou skupinu.

Je jen málo tak smutných filmů: Ultimo Tango a Parigi, Dolce Vita, La Grande bouffe. Provokativní hypotéza: post-antickým kulturám tato nálada vychází skvěle.