LachtanShows

Nebudu zastírat, že jsem finále čekal o něco střídmější, ale bylo nám v pěkně zamotaném chuchvalci vysvětleno všechno, co jsme tak dychtivě během těch předešlých 6 epizod chtěli zjistit. Nelze ukázat na jedinou postavu, jejíž představitel by ze sebe v tomhle pořadu nevymáčkl maximum.

Bude mi hodně dlouho trvat, než se sejdu s lepší konverzačkou v rámci televize i filmu. Nevím, jestli je to důkaz kvality nebo toho, že stárnu, ale ty pochmurné dialogy válcují veškeré sebelepší akční sekvence z jiných seriálů. Ještě, že mám do půlky července zaručenou 2. sezónu.

Jedna z nejvěrnějších a nejmilejších parodií, kterou si kdy na nás tvůrci Simpsonů připravili. Jako obří fanda Stranger Things jsem cenil každý detail. A ta hudba...Krása ji po letech zase slyšet, ještě že se ji dočkáme již za pár týdnů.

Nekonečná scéna Nicole Kidman v poradně mě skutečně dostala. Nevím, zda Skarsgardovi fandit pro jeho skvělé vlohy nebo Perryho nenávidět za svinstvo, které v něm dřímá. Beru to z pohledu, že pod každým pozlátkem v tomto seriálu je mnoho krutosti a i když se všechny postavy mají navenek velmi dobře, vnitřně žijí v neutichajícím chaosu. A to z Big Little Lies dělá geniální seriál.

Tak je to tu. Seriál nabírá na tak silných obrátkách, že už musím sahat po plné palbě v hodnocení a už teď mě strašně mrzí, že Sedmilhářky disponují tak nízkým počtem epizod. Je to sice dobře, protože minisérie teďko vládnou světu a natahováním příběhu se akorát dostáváme do úzkých. Úskalím je ovšem situace, kdy vás show totálně pohltí a vy jste kvůli pouhým 7 dílům ihned u konce. Označení krimi začíná být velice příhodné.

Napětí stoupá jako počet epizod Simpsonových a já už se za ty 4 hvězdy začínám stydět, ovšem ty 5ky si ještě nechávám v zásobě. Shailene nám od Divergence dospěla ve všech směrech a tady ohromně válí. Její postava mě začíná pěkně děsit.

Bál jsem se, že se po prvním Jurském parku už nikdy nesetkám s příhodnou rolí pro Lauru Dern a jsem rád, že jsou tyto strachy ty tam. Sice se možná prozatím jeví jako záporačka, ale žeru jí to i s navijákem. Lídrem téhle epizody je bezespory Adam Scott.

Nezastírám, že je hodně cítit cílení především na ženské publikum, ale to skřípající, až nepříjemné napětí, které stoupá mezi čím více postavami, mě zaujalo už v tomto pilotním díle. A to obsazení? Měsíce jsem nenarazil na seriál, který by byl tak hvězdně zaopatřený. Alexander Skarsgaard rules.

Vůbec na mě s tak nízkými čísly nechoďte. Jediné, co mi na téhle obzvláště tematicky nevídané povídce iritovalo, byl vyzpívaný chraplák Miley Cyrus. Nevím, zda je její skutečný, nebo záměrný pro postavu, kterou ztvárňuje, ale vůbec mi nesedl. Co mě ale vyhouplo do vesmírných výšin, je mezititulková scéna, kde se z té rádoby showmanky stane ta sexy Miley Cyrus a se skvělou Madison Davenport rozjedou tu správnou verzi ústředního songu.

A zase jsem v rozporu s těmi nevděčnými ohlasy o jakémsi propadu seriálu. Sice Smithereens nenabízí žádný konkrétní sci-fi prvek, ale více než futuristicky spíše až moc aktuálně nahlíží na další problém, který je tu s námi a bude dnes a denně. A ono poučení z “přemodernizovanosti” světa je největším tahounem celého Black Mirror již od National Anthem. Kdo jste taky čuměl s hubou dokořán na přeměnu Tophera Grace?!