Bobšule

O historii muzikálu, který byl předlohou filmové verze se toho napsala spousta. Já jsem si musela na model "parta mladých lidí jede na posvátná biblická místa přehrát oněch sedm posledních dnů Ježíšova života" nějakou dobu zvykat. Některé prvky jsem zcela nevstřebala dodnes (tanky, stíhačky apod.). Nicméně neuvěřitelně dobře napsané libreto podtržené fenomenální hudbou jsou alespoň pro mne osobně důkazem, že Ježíšův příběh je natolik výjimečný, že stojí za to jej znovu a znovu vyprávět, a to bez závislosti na tom, jakého je, nebo není, člověk vyznání.

Vím, že se G.B.Shaw velmi zdráhal svolit k hudebnímu zpracování své hry. Nevím už, jak nakonec muzikálovou verzi svého Pygmalionu přijal, či zda ji vůbec měl možnost poznat. Ale já jsem z filmové verze blažená. Jen s lehkou nadsázkou mohu říci, že jej znám snad celý zpaměti, a to jak česky, tak v originále. Ne proto, že bych se jej učila. Prostě proto, že se mi tak moc líbí. Některé dialogy mi přijdou dovedené k naprosté dokonalosti a vybroušené jako ty nejvzácnější drahokamy, jež lze v pokladnici stříbrného plátna nalézt. Jako pro většinu lidí má proto tenhle film pro mne jenom jediný důvod k pocitu určitého smutku a pokaždé si kladu jenom jedinou otázku: Proč Audrey Hepburn a Jeremy Brett nedostali příležitost nazpívat své party sami? Audrey jsem nikdy zpívat neslyšela, ale Jeremy zpíval moc hezky.

Mám ráda původní, nezkrácenou verzi. Vychutnávám si každý ze záběrů a jsou pasáže, které přímo miluji a mohla bych je citovat a se vší precizností popsat třeba i o půlnoci. Temporytmus jendotlivých scén je přímo magický. Tenkrát na západě je prostě archetypem svého žánru a zároveň jeho vrcholným dílem. Nic, co bylo v oblasti westernu natočeno před nebo po tomto filmu jej už nemůže překonat. S trochou antropomorfismu lze říci, že Tenkrát na západě patří k těm nemnoha filmům, které naprosto a do puntíku splňují ideál antické krásy, čili že kvalitě filmu zcela přesně dpovídá kvalita hudby. Neslyšet tento Morriconeho opus znamená nepoznat jeden z úhelných kamenů filmové hudby.

Překrásný film, který patrně právě díky zvolenému prostředí vesnice Amishů postrádá uhoněnost jiných filmů zabývajících se podobnou tématikou a plyne neuvěřitelně klidně a pohodově. Harrison Ford je skvělý, stejně jako Kelly McGillis a malý Lukas Haas. Moje nejoblíbenější scény jsou samozřejmě "diskotéka při rádiu" a stavba stodoly. S druhou mám ovšem po shlédnutí Amish paradise od Ala Yankowice teď krapet problém, abych se nesmála...

Nejsympatičtější prezident USA ve filmu! Je sice krapítek patetický, ale k tomu Harrison občas sklouzává i v jiných filmech a tam mu to všichni rádi baštíme. Tak proč ne i tady? ;-)

Jsem už příliš stará na to, abych někomu chtěla nalhávat, že jsem koukala na film kvůli jeho (tehdy) novátorskému přístupu ke sci-fi žánru. Nikoli. Film jsem si koupila a koukala na něj ze zvědavosti a především kvůli Connerymu. Celkem jsem se těšila, že v tom neotřelém oblečku alá červené pampersky s kšandičkama bude vypadat "šik", nicméně děj se ukázal natolik plný jinotajů, že jsem si ty pampersky nakonec nestihla ani pořádně prohlédnout a byl konec. Ale protože jsem dávala pozor, tak mohu s pýchou prohlásit, že jsem to nakonec celé bez potíží pochopila. ;-)

Málokdy se povede, aby druhý film série překonal prvý. Ani v případě Indyho se tento zázrak nekonal. Ovšem trojka Indyho odsunula nejenom dvojku, ale dokonce i jedničku do pozadí. Má nejlépe napsaný příběh a a především má nejlepší obsazení. Přidáním postavy otce získal Indiana JOnes, coby postava na plasticitě, která ho odloupla od jisté komiksovosti v prvních dvou dílech, a Harrison Ford získal toho nejlepšího mužského partnera celé své herecké kariéry. Bez nadsázky. To, co člověk při sledování filmů se Seanem Connerym a Harrisonem Fordem do té doby mohl pouze tušit, totiž to, že jejich humor je v mnoha ohledehc hodně podobný, si právě díky Poslední křížové výpravě konečně mohl potvrdit a se vší radostí vychutnat. Je nádherné sledovat, jak ti dva na sebe slyší a jak spolupracují. Jeden z filmů, u kterých v závěru vždycky lituji, že už končí.

Překrásné prostředí, překrásná hudba, překrásný Sean Connery, pro mne dost podstatná hlavní myšlenka a "romántika, romántika". - Každou položku lze chápat jako můj důvod pro jednu z hvězdiček. :-)

Můj naprosto nejoblíbenější akční film. Nejen proto, že je opravdu nabitý akcí, ale především proto, že ruku v ruce s ní jde humor a vůbec to není na škodu, ani to neubírá na efektu. Ba naopak! U Seana Conneryho vždycky bádám, zda mu to více sekne jako dvacetileté máničce ze Seattlu, nebo po zásahu kadeřníka, Ed Harris mě potěší další velice věrohodnou postavou. Jediné místo, které se mi poněkud ekluje je "milostné dovádění" Nicolase Cage na terásce. U toho mi opravdu trnou zuby ošklivostí, ale po přeskočení tohoto jediného, pro mne naprosto neztravitelného, okamžiku film nemá jedinkou chybičku. Soundtrack je pak klenotem mé sbírky a patří rozhodně k těm nejposlouchanějším.

Nádherná konverzačka v tom nejlepším provedení a v obsazení, jaké si lze jenom přát! Jediná ukázka za všechny: - Já vím. Ty víš, že já vím. A já vím, že ty víš, že já vím. My víme, že Henry ví a Henry ví, že my víme. - Jsme vědoucí rodina...