Bobšule

Kdeže jsou ty časy, kdy mi spolužák na základní škole přenechal několik čísel německého časopisu Transformers, které mu posílala babička ze Západního Německa... Jít na tenhle film bylo tudíž naprosto a nezbytně nutné. A moje hodnocení je teda naprosto a nezbytně neobjektivní. Nicméně, je to film opravdu velmi pěkný a velmi pěkně udělaný. Velkofilm dle mého gusta. Dá se na něj kouknout poněkolikáté a člověk nemá pocit tak úplně promarněného času. Takže jediná pižka na kráse, kterou dílo náležitého rozměru pro Transformery má, je hlavní lidská postava. Já toho kluka prostě nemůžu a nemůžu a nemůžu! Nadrnčet deset tisíc slov do jedný minuty a doufat, že si v nich divák najde aspoň jedinkej vtip - NE!!! Přesněji NI!!!!

Šli jsme se sedmiletým synem a bavili jsme se. Oba. Ne vždy na stejných místech,a le oba stejně dobře. Lehké, vtipné, nápadité. Nic těžkého, nebo příliš rvoucího srdce. Za co jsme ale tvůrcům byla opět vděčná, byla šavlozubá veverka. Opět mě nadchla a Žaludatlantida neměla naprosto chybu. :-)

Nádherný seriál. Už jsem to dopracovala tak, že když dávají Pižlu volají mě děti k televizi slovy "Mami, máš tam Pižlu!"

Strašné, strašné, jedním slovem strašné. Nedokoukala jsem déle, než prvních pár minut. Né více, než deset. A měla jsem toho plné zuby. I po tak krátké době se odvažuji tvrdit, že mám naprosto přesnou představu o celém ději i filmu jako takovém. A něco konkrétního? Prosím: Otřískaný příběh "nuly" v rodině žraloka před níž leží úkol dokázat, že je krvelačný zabiják (jímž bytostně není), nebo změnit styl myšlení členů své rodiny. Je mi celkem buřt, pro kterou linii se tvůrci rozhodli. Ani jedno mě nezajímá, protože ani jedno nebude nic jiného, než odvar jakéhokoli jiné podobně dělaného rodiného filmu. Čemu bych se ovšem ani na jedné koleji nevyhnula by je vedlejší příběh ovšem totální rybí nuly, která neumí nic jinýho, než rychle žvanit a doufá, že je tím zábavná a každého tím utluče, místo toho, aby začala dělat něco solidního. Sorry, ale já jsem na typický černošský humor opravdu už alergická. Lituji i těch pár minut, které jsem musela protrpět u tohohle filmu.

Jednička mě zaujala, ale dvojka vyloženě potěšila... Víc děje, méně kečupu. Naprosto předpokládatelně tím,kdo mě absolutně nadchnul, byl mistr Pai Mei. Kdo mě ale - k mému vlastnímu úžasu - vyloženě nepotěšil, byl David Carradine. Tak, jak jsem se na něj při sledování jedničky neustále těšila a říkala si, že až na něj dojde, že si to fááákt užiju, tak mě nakonec každý záběr s ním skoro doslovně odpuzoval. Nevím, zda to byl záměr, nebo ne, ale nakonec mi přišel jako parodie na sebe sama. A navíc pekelně SLIZKÁ parodie. Nevím. Obecně k filmu: Hudba skvělá, a styl vyprávění se mi také velmi líbil.

Obávám se, že tenhle film nenadchl nejenom mě, ale i mého šestiletého syna. Zatímco on asi dost věcí nepochopil, mě film docela prachobyčejně otrávil. Zápletka totálně pitomá a stejnou měrou nejapně rozvláčná. Kocourovi noví dva parťáci vejce a čiči mají do oslíka se shrekem asi tak daleko, jako kouzelníkovská Jaruš do Pretty Woman. Od kocoura ze Shrekovských filmů jsem čekala něco nepoměrně lepšího, většího, veselejšího a tak nějak obecně velkolepějšího. Tohle je v mých očích, řečeno slovy klasika, pouze "plochá historka okresního formátu", sorry.

Tohoto filmu jsem se dlouhou dobu hodně bála. Především kvůli tomu, že jsem z něj původně viděla jen pár vystřižených scén, kde je Hitler v momentech záchvatů. Což mě poněkud děsilo. Takového Anthonyho Hopkinse - jsem si říkala - vidět netoužím. Nakonec jsem se ale ze zvědavosti odhodlala dát tomuto filmu alespoň šanci. Neprohloupila jsem. A neodtrhla jsem oči až do konce. Mnohokrát jsem se musela upamatovávat, že se nedívám na jeden z mnoha historických záběrů na reálného Vůdce, ale že stále sleduji britský TV film s Anthonym Hopkinsem. Tak neuvěřitelně jej zahrál. Místy, jakoby s ním jednoduše splýval. Jistě, moment v samém závěru, zachycující jeden z nejčastěji promítaných Hitlerových projevů mohl hnidopichům připadat v angličtině jaksi pikantní, ale mě to nijak nerušilo. Pozoruhodný snímek s velice dobrou atmosférou a vynikajícím obsazením. Znovu se na něj ale už asi dívat nebudu. Na to je jeho obsah pro mne příliš hrůzný.

Šmoulové se mi nelíbili už jako odrůstajícímu dítěti. Jejich comeback v poslední době mě proto zaskočil. Můj vztah k nim se po těch letech nezměnil. Ovšem protože od té doby, co mě jimi ubíjely spolužačky na základce, uplynulo už příliš mnoho vody a oni se mezitím stihli nějak nepozorovaně vloudit do života našeho staršího syna, vyrazila jsem s ním dnes na filmovou verzi. Stále nic. Nemohu si pomoci, ale mě ta modrá havěť opravdu nijak nebere. Čiliže jediné, co mě celkem pobavilo, byl velmi dobrý Gargamel a občas velmi kočkovitý Azrael. Modrý měsíc a šťastná nastávající rodinka mě ale nijak nezaujaly. Sorry. Á, přece jen se mi vybavilo ještě něco - šmoulí socha svobody v titulcích. Veselé. Ovšem trochu málo na tak dlouhý film. No a teď trochu konkrétněji: Netuším, jak je to ve všech rodinách, ale co já sleduji, mají tu modrou chátru v lásce hlavně školkové děti. Drtivá část filmu se ovšem točí okolo naprostého blábolu o reklamní kampani na nějaké pičifuky. I reakce mého syna mi potvrdila, že roubovat šmouly na reálný lidský svět byla totální hloupost. Nejenže děti nemají narosto šanci pochopit, o čem to tam ti dospělí lidé pořád mluví, ale především je to ani nezajímá. Oni chtějí příběh šmoulů, kteří jsou ovšem v mnoha chvílích úplně na okraji!!! Čiliže, vlastní děj je zcela nesmyslný a zbytečný, nijak nekorespondující s tím, co děti znají z večerníčků a co nepochybně chtěly vidět. Což je svět šmoulů. Jejich vesničku, jejich les JEJICH příběh... Pokud by se zbytek filmu odehrával v perspektivě šmoulů a v jejich vlastním prostředí, tak jako byl ten hezký začátek příletu na ptácích do vesničky, bylo by to ještě stravitelné, ale ve chvíli, kdy "modrý výsadek" dorazil do New Yorku, začala čiročirá hovadina určená kdoví komu a sloužící kdoví čemu. Rozhodně ne ale jako zábava malým dětem milujícím kreslený seriál.

Není to šálek mého čaje. Hodlám se bavit. U tohoto se nebavím ani trochu.

Protože jsem si k filmu schrastila titulky, nemohu být podezřívána, že jsem ho snad nepochopila kvůli tomu, že mi ta mluvená angličtina moc nejde. Mám je dokonce anglické, čiliže mistrovo dílo mohu vnímat slovo od slova. Ale - nepomáhá. Toto věru není šálek mého čaje. Počínaje samotným příběhem a konče střihem. Pro mě je to jedním slovem otřesnost. Čili, abych vysvětlila své hodnocení: Jedna hězdička za hudbu (skládej, Toníku, skládej, to ti jde nádherně!!!) a druhá, aby měl Toník radost.