Bobšule

Donedávna jsem měla pocit, že mě pirátské historky velice baví. Zjevně né všechny, a nepomáhá tomu ani typické Bruckheimerovské balení (jen ty honičky aut se holt vzhledem k žánru nepodařilo do věci propašovat, Jerry určitě musel trpět jako zvíře) a dokonce ani hudba, která je sice skvělá, má atmosféru a ději na mnoha místech velice napomáhá, ale v praxi jde pouze o další variaci na motivy osvědčené už ve filmu Skála. K hlavním postavám mám také trochu jedu. Předně, Orlando Bloom je obsazený očividně především kvůli tomu, že zrovna jel na vlně popularity a žádanosti nastartované Pánem porstenů. - Když už se ten lepý chlapec naučil mávat mečem, proč bychom toho nevyužili? Po blonďatém elfovi náctileté dívky určitě jen zalapou blahem nad tmavovlasým skoropirátem-kovářem. Ale to je právě ten kámen úrazu. Orlandovi uvěřím ještě toho elfa, ale vzhledem k postavě určitě né kovářského učně. Ti vypadají vážně jinak. Samotný kapitán Jack Sparrow je patrně postavou určenou hlavně malému (nikoli mladému) publiku. Patrně má být vtipný. Já nebyla až do konce filmu sto určit jeho sexuální orientaci, obecný příklon k dobru či zlu a dokonce mi není ani jasné, jestli byl chytrý nebo šílený. Měla jsem dojem, že tu postavu Johny Depp stesal zhruba ve stylu "dáme tam od každého trochu, aby tobylo pestré, přihodíme něco grimas, a ono to jistě bude veselé a bude to fungovat". Možná. Na mě to nefungovalo. Ale nedotaženost nebo spíš nekonzistence jednání je bolestí vícera postav. Takový guvernér se celý čas snaží protlačit své dceři za muže komodora. Na konci filmu pak ale bez nějakého velkého přemáhání přijme jako fakt, že si dcera vybrala kováře, kterým on ale do té chvíle opovrhoval. Ten moment proto vyzněl než jako prohlédnutí spíš ve smyslu: "sice bych asi měl teď dělat dryje, ale už přetahujeme stopáž a rozpočet, tak co mám s váma dělat, no. buďte spolu šťatsní". Čiliže, dávám-li tři hvězdičky, pak v tom smyslu, že dvě za film (= příliš se mi nelíbil) a jedna za hudbu.

Moc pěkná choreografie (chvílemi mi přišlo jako zázrak, že se na tak malé ploše dokáže najednou pohybovat tolik lidí a nepozabíjet se). Velmi slušné pěvecké výkony. Ale při vší úctě k věhlasu hry a zejména pak k osobě režiséra, kterého si hluboce vážím, přijde mi, že stařičký Formanův Konkurz má v sobě víc napětí a především děje, než celá tahle Brodwayská taškařice.

Vzhledem k tématu a především k obsazení hlavní postavy se velice nabízí srovnání s filmem V zajetí rychlosti (The World's Fastest Indian). Konečně, při promo akcích k Indiánovi se ani sám Anthony Hopkins tomuto srovnání neubránil. Není to ale úplně fér. Minimálně kvůli formátu. I proto působí příběh Donalda Campbella výrazně komorněji a rozhodně ne tak uvolněně. Je to velice anglický film, což znamená, že celková atmosféra je spíše melancholická až pochmurná. Tam, kde by člověk očekával trochu toho přirozeného veselí anebo dokonce jemné sexuality, dočká se pouze zádumčivého odhalování dávných rodinných neštěstí (vánoční scéna v posteli) a dramatičnost poslední jízdy Bluebirda si člověk spíš musel domyslet, než že by byl převálcován divokým napětím. Inu Britové, no. Obecně je to ale celkem zajímavý film, který spíš potěší mužskou část publika.

Inu, období dospívání je někdy dost vražedné i bez Lorda Voldemorta. Možná i proto si Ralph Fiennes v potterovské šestce ani neškrt. Ovšem, když už jsme u Vy víte koho, nemohu se nezmínit o obsazení malého Toma Raddlea. Jedním slovem - PŘEHMAT. Předně: Malý Tom měl být od pohledu VELMI inteligentní. To nebohé dítě ve filmu ale vzbuzuje dojem oplácaného autisty. V Slughornových vzpomínkách, když se ptá po viteálech, měl by být Tom (jestli mě paměť neklame - dohledávat to ovšem v knížkách nehodlám) spíš někde v tom věku, v jakém se zhmotnil ve dvojce z deníku. V téhle domněnce jsem alespoň dosud žila. Podle filmu to ale bylo patrně skoro po nástupu do Bradavic. Že se z jezírka vysápaly na Harryho s Brumbálem zástupy Glumů a že některé hudební motivy (zejména v závěru filmu, v romantičtějších pasážích) rovněž "čerpaly" z hudby k LOTRovi, to mě u potterovské série už nikterak nepřekvapuje. "Inspirace" Tolkienovým dílem je patrně mlčky uznávanou součástí autorčiny licence. A abych si omočila ještě v jedné louži jedu: Jak velkou část rozpočtu asi spolkl účet za líčidla pro Alana Rickmana? - Ale fuj, to jsem už vyloženě hnusná! Ale vážně, moje hnidopišské postřehy mi nijak nebrání v závěrečném konstatování, že Princ dvojí krve byl veselý tam, kde se to očekávalo, napínavý tam, kde to bylo třeba, a smutný tam, kde to člověk už tehdá v knížce odmítal číst. Po delší době zase jeden pěkný Harry Potter.

Český název zní Prsteny kouzelníka Almanzora.

Instinkt průserářky mne nezklamal. Ačkoli u detektivek nemám nikdy až do poslední chvíle tušení, kdo co udělal, v tomto případě jsem nejen tušila, že bude hůř a hůř a ještě hůř, ale celkem bez potíží se mi dařilo předpovědět, jakými fázemi a krajnostmi projde vztah Oskara s Mimi a samozřejmě, jak se bude následně vyvíjet i vztah Nigela s Fionou. A to mě poněkud nepříjemně děsí. Přesněji, poznání, že člověk tuší, jak takové věci vznikají, fungují a končí, nás usvědčuje z toho, že bychom - za určitých okolností - byli patrně schopni téhož, nebo alespoň něčeho velice podobného. A to se maloměšťákovi v nás ani trochu nelíbí, zuřivě (leč zbytečně) se snaží něco takového popřít. A protože ten maloměšťák ve mě je zrovna takový, dávám jenom čtyři hvězdy.

Označení Tv film není přesné. Ve skutečnosti jde o čtyřdílný seriál, který byl na DVD vydán jak v původní, nezkrácené verzi, tak ve vykoštěné dvouhodinovce. Já měla štěstí na čtyřhodinovku a byla jsem nadmíru potěšená. Velmi dobře zahrané a navíc i zajímavé kvůli tomu, že se člověk o hraběti Galeazzovi Cianovi v běžných hodinách dějepisu obvykle nedoslechne.

Je o mě všeobecně známo, že na Mistra mírně trpím. Patrně obdařena zbytkovým množstvím sluchu na něm oceňuji především fakt, že jej lze kdykoli poslouchat beze strachu, "zda to zvládne". Na rozdíl od jiných. A právě ti defilovali jevištěm po celý večer. Výběr blahopřejících zoufalců (až na světlé výjimky jako je samozřejmě například Marie Rottrová, Věra Špinarová, Lenka Filipová apod.) mě zděsil. Jejich podání Mistrových songů mě jen utrvdilo v přesvědčení, že "Kralovy hity, může zpívat zase jenom Karel". Za nejroztomilejší části záznamu tudíž považuji prostřihy na malou Charlottku (je jen o půl roku starší než náš syn, který by tak dlouho spořádaně sedět nevydržel ani omylem: :-D) a pak ještě Jiří Krampol s básničkou o stáří. Kombinace jeho typického přednesu a odlehčeného obsahu se mi moc líbila. Suma sumárum, nejklidnější jsem během sledování tohoto danajského daru k Mistrovým narozeninám byla pouze ve chvílích, kdy se zpěvu ujal sám oslavenec. Zbytek jsem spíš více méně protrpěla.

V tomto hodnocení jsem nepochybně poněkud neobjektivní. Ke koním nemám naprosto žádný vztah, proto jsem sice pobývala v místnosti, kde seriál běžel, ale nikterak mě neoslovil. Na druhé straně, milovníci koní avěcí kolem nich si patrně přišli na své.

Jedna z pohádek mého končícího dětství, na které patrně nikdy nezapomenu. Přirozeně že kvůli Jiřímu Krampolovi a Královskému reagge. :-)