Bobšule

Nějak se mi nepovedlo více si oblíbit alespoň nějakou z postaviček. Spíš ve mě celý film vzbuzoval dojem hooooodně dlouhé reklamy na Pringles, nebo jak se ty brambůrky v kulaté krabičce jmenují. Sorry. A ani ten odhclupovač na konci nefungoval tak, jak jsem si představovala (= důkladně). Prostě bylo to barevné, hýbalo se to, spousta jeku, ale prožitek spíš žádný.

Jedno velké zklamání! Baldwin režisér zbožňuje Baldwina herce, takže Baldwin herec nesleze z plátna po celý film. Vidíme Aleca smějícího se, plačícího, Aleca oblečeného, Aleca nahatého, Aleca chlupatého... Jedním slovem BLÉÉÉ! To, že Alec na začátku zaprodá duši ďáblu, vás nijak nerozhází. To, že je Alec ve skutečnosti hodný chasník, jak se vám v prvních minutách snaží naznačit, mu nesežerete a když na konci přichází na to, že má zaplatit a jít k čertu, tak se jenom těšíte, protože si po celou dobu filmu ani nic jinýho nepřejete. Pro mne osobně má tento jasný děj pouze jediné ALE (Jednomu se tam málem vloudí to c!). Aleca na konci hájí můj milovaný Toník a kdyby měl jít Alec do pekel, znamenalo by to, že Toník prohraje. A to přece nechceme, že? Jak to tedy udělat? Nejlepší by bylo, kdyby Aleca vzal čert a Toník si v nějakém jiném, pěkném filmu (jistěže tentokrát bez Aleca, a to kdekoli, PŘED i ZA kamerou) pomaloučku, kousek po kousku naporcoval tu pěknou čertici, ze které si stejně už (kdesi v ději před filmem) stihnul useknout ocásek. No ne?! Čiliže: Jedna hvězda za Toníka. Druhá za to, že to skončilo!

Moc pěkné zpracování. Tohle mi připadá jako skutečný StarTrekovský velkofilm. Na rozdíl od dvou posledních celovečeráků, které místy působily až příliš studiovým dojmem. Škoda proto, že impozantnosti filmu naprosto neopovídá hudební stránka. Žádná melodie, kterou by si člověk pamatovali po odchodu z kina, nedej bože snad brouknul. Závěr, kdy klasický ST úvod odříkává Spock mě až dojal.

Knihy s podobným námětem od mých patnácti let představují většinu v tom, co jsem přečetla. Je to můj veleoblíbený žánr. Čímž vysvětluji, proč se neshoduji s místními bodovými celebritami a na rozdíl od nich nejsem zhnusena, nýbrž do morku kostí nadšená. Důvodů mám dost. Tím prvním je neskutečně milé překvapení ze závěru. Langdon k mé naprosté úlevě nevleze do vrtulníku, tudíž neskáče z pěti nebo kolika mil bez padáku. Rovněž samotný camerlengo neskáče pomocí nějaké vychytávky ála 007, ale s relativně standardním padákem. Zaplať Bůh, nabízí se poznamenat. Dalším velice potěšujícím momentem filmu je hudba. Vytvořit variaci na Šifru, jež se v některých místech s předlohou kryje až doslovně, se ukázalo jako geniální tah. Tam, kde ústřední motiv Šifry upoutá svou monumentálností, tam ústřední motiv Andělů zaujme naopak svou komorností. Dalším kladem (byť jde čistě o můj subjektivní vjem) je fakt,že Tom Hanks zhubl, takže nepůsobí tím oplácaným dojmem jako v Šifře. Záběry z Říma i Vatikánu jsou nádherné. Pro mne takový bedekr v kostce. Zajímavé mi přišlo i měnící se tempo filmu. Zatímco začátek je ve bystrém rytmu, s postupujícím dějem se na rychlosti ubírá, aby měl člověk šanci vstřebat a pochopit to, co viděl, a především, aby se mohl nadechnout před opět velice svižným závěrem a jeho vygradováním. Velmi pěkný film.

Propletenec osudů několika párů hollywoodské smetánky pohybujících se okolo nového filmu. Velmi jednoduše řečeno, někteří jsou spolu sezdaní, někteří spolu sezdaní byli, ale jsou již sezdaní s někým jiným. Ti, kteří spolu spí, nejsou sezdaní spolu, ale s někým jiným, a nespí spolu proto, že by se měli rádi, ale proto, že něco chtějí. Režiséra Neila Greye (Anthony Hopkins) to zmůže natolik, že dostane infarkt a umře. Postava jakéhosi mladého muže na počátku seriálu zjistí, že jeho rodiče nejsou jeho rodiči (obávám sem že tento moment je stejně jako cizoložství nezbytnou součástí všech podobných děl) a že jeho pravá matka je slavnou, bohatou a důležitou ženou v Hoollywoodu. Jako červená stužka se tedy seriálem proplétá jeho hledání, při kterém jde doslova přes mrtvoly, aby nakonec matinku nalezl a při snaze zabít všechny, kteří jej coby robátko nebohé odmrštili, byl zabit nakonec sám a šťastný spokojený život hollywoodské smetánky mohl v zásadě ve stejných kolejích pokračovat. Šanci zorientovat se a pochopit vše do detailů má pouze pravidelná divačka nejrůznějších telenovel, anebo ta šťastlivkyně, které dílo četla. Nepatřím ani do jedné skupiny.

Obávám se, že lustvisihákovský humor mě zcela míjí, stejně jako crazy komedie plné převleků a falešných identit.

Kdo nehrál, nepochopí. :-)

Na Bondovkách mi kdysi přišly zajímavé reálie míst, která patrně nikdy neuvidím na vlastní oči. Oč zajímavější je ovšem vidět "reálie" ze země, kde jsem žila, tak jak je viděli na západě. :-) A Timothy Daltonovi dlužím hlubokou omluvu. Dlouhá léta jsem se obávala, že jeho Bond nebude stát za nic. Mýlila jsem se a doznávám to s radostí.

Milovnice knih Jackie Collinsové a Daniely Steelové, eventuálně seriálu Dallas si přijdou na své. Mírnou radost zažijí i skalní, ale opravdu jen skalní, fanoušci Anthonyho Hopkinse, který potěší nesmělým krokem mimo svůj tradiční repertoár. (Asi netřeba dodávat, že jednu z hvězdiček v mém hodnocení okupuje právě Anthony. ty zbývající dvě značí, že mne dílo příliš nenadchlo.)

Nevím, co mě dojalo víc.... Jak malý Billy cituje zpaměti dopis od maminky, nebo jak popisuje porotě své pocity, když tančí? Anebo táta celej nešťastnej z toho, že se všechno sejří a on je na všechno úplně sám? Neobyčejně silný příběh...