coulismoulis

Další z mnoha jihokorejských filmů zkoumající ústřední téma násilného rozdělení země a jeho dopadu na lidi na obou březích 38. rovnoběžky. Tentokrát (opět;) skrz armádní optiku, takže se nabízí srovnání s JSA, které přece jenom dopadlo o poznání lépe. Není to až tak špatný film, otvírá i některá zajímavá témata, ale pak je nechce až na hlavní motiv radši moc řešit. A úplně jsem nepochopila, jakou vlastně úlohu v ději měla postava SHK, přišlo mi, že do děje vlastně až tak moc nepasuje a je tam víceméně kvůli expozici, což byla trochu škoda, když jako jediný zůstal vlastně na bojišti stát i po půlnočním příměří.

Raný Parkův film, kde se přece jen ještě trochu výrazově hledal. Rámování interním vyšetřováním není pro tenhle typ narace špatný nápad, ale všechny scény v angličtině fakt drhly nejen kvůli jazyku, takže pak film jako celek není tak soudržný, jak jsme u něj zvyklé. Nicméně to nic neubírá ústřednímu příběhu o přátelství a (snad i víc) mezi lidmi, které od sebe odděluje umělá hranice. Kromě herecké a vizuální stránky potěší i to, že už takhle na začátku kariéry byl PCW mistr posledního záběru :)

Vlkodlaci prosazují eko-aktivizmus! Chrání přírodu proti zkorumpovaným developerům tím, že je rovnou zakousnou. Tato smělá myšlenka byla z celého filmu asi nejcennější. Jinak je to vcelku průměrná prdící komedie, v níž se většinu času řeší fekálie nebo trenýrky. Kromě eko aktivit lze také ocenit, že se neodehrála žádná násilně vykonstruovaná hetero romance. Kdyby byly zákonitosti kousnutí / přeměny ve vlkodlaka / gradování davové hysterie atd. lépe vysvětleny, pravděpodobně by to celé působilo serióznějším dojmem. Takto zbyla jen nějaká ta nepovedená animace zvlčení (aka Kvílení vlkodlaků 😊), pár mrtvol padouchů, banánové trencle a narychlo ušitá idea ochrany přírody.

Je jiste zajimave videt zrovna Manoje Bajpayeeho hrat roli dobrotiveho pravnika, ktery pracuje bez naroku na honorar financni a jde mu jen o ten moralni, ale jinak je to klasicky hindustansky pojata schematicka soudnicka bez nejakych prekvapeni. Pokud nepocitam to, ze tepou do cirkevniho predstavitele, navic hinduistickeho. Jen teda tim, ze je tu Manoj stylizovan do Shivy, to zas ponekud rozreduji a asi teda poukazuji jen na cernou ovci ve stadu nez strukturalni problem toho, jak nepostizitelne obzvlast hinduisticke organizace v Indii jsou.

Pokus o parodii na filmy se soukromym ockem po hindustansku - pro me trochu min povedene nez podobne ladeny Duplicate ze stejne doby, ale zas je fakt, ze takova transplantace oci ze sovy-blbce a SRKova detektivni kancelar a pracovni postupy vubec stoji za to.

Je to hrozna hovadina, ale zaroven strasna sranda - SRK v dvojroli (neschopneho) kuchare a (mega neschopneho) ganstera, kteri se umyslne i neumyslne vydavaji jeden za druheho. Nechtela bych jist to, co tam SRK kuchti pro skupinu vychodoasijskych turistu ani byt v jeho bande (pokud ovsem neni soucast benefitu sledovat SRKa v dragu, to by slo :), ale jinak se na tenhle film ve stylu hindustanske crazy comedy vzdycky rada podivam.

Songy jsou super, to ano, ale zbytek je teda strasna sragora (navic dost urazejici i na mistni pomery) - uprimne netusim, jak mohl KJo natocit MNIK, kdyz zbytek jeho portfolia tvori takovehle kusy. Hodila jsem si korunou, jestli je horsi KKHK nebo K3G a vyhralo tohle - K3G je aspon uz tak absurdni, ze se mu musi clovek smat, u tohohle se chce spis brecet nebo jine slovo na b. (Hodnoceni je ciste za hudebne-choreografickou slozku filmu.)

Je radost sledovat dílo, které s předlohou udělá něco zásadního a ne ji "jen" adaptuje. V případě PCW je to radost dvojnásobná, když se ještě připočte jeho osobitý vypravěčský a audiovizuální styl. Navíc je celý výsledek (alespoň pro mě) takovým milým způsobem posilující a nabíjející, což je trochu ironické vzhledem k tématu a k tomu, že samotný román S. Waters na mě takhle nepůsobí. O to lepší je to zpracování, holt.

Strhujici veledilo svetoveho formatu, pro me osobne dosud neprekonany film cislo 1 v celoindicke hitparade (a minimalne Top 10 v celosvetove). Mani Ratnam vyuzil nominalni romaticky ramec k tomu, aby ukazal jak hluboka a znicujici je posedlost Indie nejen kashmirskym regionem, ale prenesene jakymkoliv naznakem odporu k politice poslapavani lidskych prav, kterou centralni vlada prosazuje, a jake hruzy to plodi. Zaroven neospravedlnuje ani druhou stranu konfliktu, cimz ukazuje, jak hluboce zakously had do vlastniho ocasu je. Jasne poselstvi je navic zabaleno do prekrasneho a kompaktniho ramce, at uz se jedna o propracovany scenar, krasnou kameru, nadpozemskou hudbu nebo neskutecne koncentrovane herecke vykony (vsech zucastnenych, ale prece jen musim vyzdvihnout Manishu, neco takoveho se vidi opravdu malokdy). Musim tez ocenit odvahu a ironii, s jakou film venoval Indii k jejimu 50. vyroci nezavislosti - jen je smutne, ze ji tenhle tragicky hořký, ale nutny darek bohuzel neprobral.

Posedlost Subhashe Ghaie tim, jak strasni a zkazeni z podstaty jsou NRI a zaroven jak krasni a nezkazeni jsou RI (proste ti, co neopousti Mother India radsi ani na dovolenou) je opravdu mohutna a v tomhle kusu to pro me nejak cele vykrystalizovalo - asi nominalne neni o tolik horsi nez vetsina ostatnich filmu s timhle tematem (takze tak 90% bollywoodske produkce), ale ta obsedantni az fetisisticka koncetrace vseho do tohohle aspektu, od dejove linky po nesmyslne chovani postav, je fakt tezko stravitelna. Once was once too much.