Philippa

Milý výlet zpět do dětského světa ,kde se řeší skoro dospělácké věci. Závěrečný proslov pana učitele o bezbranosti dětí a malé ochraně ,polemika o tom zda je lepší mít dětství težké a býti připraven ,nebo zda být jako dítě hýčkán a pak naivně vejít do dospělosti a nabít si pusu ,ve mně rozvlnily bouři pocitů. Dala bych i za 5 hvězd ,ale měla jsem velký problém s pádem z okna.

Už bylo hodně řádek popsáno o Walk the line. Já za sebe musím říct ,že mě film dnes krásně pohladil. Jako celek působí naprosto dokonale. Drama ,hudba ,romantika to je přesné. A ta pátá * je za ten konec a je mi jedno jestli jsem to snědla i s navijákem ,protože já po takovém konci šíleně toužila. No a Reese? Musím uznat ,že hnědé vlasy jí doopravdy moc sluší....:)

V každém případě s ohledem na dobu v níž Hovory o lásce byly natočeny mi to nepřišlo špatné , ale s ohledem ke slavnému režiserovi mi to ani nepřišlo nijak úchvatné.

Někdo se z depresí vypláče, někdo třeba vymaluje a Bergman se vyfilmuje. Rozumím z čeho se asi Lesními jahodami potřeboval dostat, když jejich scénář vznikl při jeho tříměsíčním pobytu v nemocnici, kam se dostal, když si sáhl na samé dno. Tvrdil, ačkoliv mu bylo necelých 40 let, že se cítí strašně starý.Na začátku jsem se zasmála a na konci si při utírání jedné slzy pořádně vydechla. Možná časem až ještě více zestárnu a více budu bilancovat, dám plný počet hvězd , ale v současnosti je mi bližší jiný Bergman....

Pamatuji si tento film z dob raného mládí ,možná to bylo ještě dětství :-). Abych byla přesnější ,pamatuji si promenádu pološíleného a poměrně již paralyzovaného Pavla ,s nešťastnou a studem se propadající Štěpou. Zůstala ve mne po celá dlouhá léta jako jediná vzpomínka na ten "strašný" film. Dnes z odstupu ,kdy trochu životních cest jsem si prošlapala ,se nedokážu ubránit po znovushlédnutí lehkému dojetí nad tím ,jak moc jsem filmu křivdila. Ano je depresivní , je plný zmařených nadějí ,ale přesto jsem v něm zachytila záblesky opravdové a vzájemné lásky ,takže něco pro mne ,pro romantika..... "Když na mne zbyli už jen flámové ,mám alespoň jejich krále".

Když jsem šla na jaře z kina bylo to jasných pět hvězd. Byla jsem nadšená ,že Václav je taky vlastně člověk.Trochu nejistý, rozmarný, vtipný, moudrý, pravdomluvný.... Přesto se mi to do několika dní rozleželo a tehdy jsem hodnotila **** hvězdami. Uvědomovala jsem si ,že sestříhání těch třinácti let nebude nejspíše příliš realistické ,ale bude uděláno tak , aby se příliš neublížilo ,možná spíše zalichotilo..... Když jsem sledovala dokument nyní v televizi, už mi tak úžasný nepřišel a musím říct ,že na mě působil poněkud "šedým dojmem". Nemohu jinak a přehodnocuji za ***. Ještě chci říct ,že Václava Havla si vážím a mám ho doopravdy velmi ráda ,což se o jiném Václavovi už tolik říci nedá.

Žádné drama , žádné příliš vypjaté situace, ale naopak pomalý příjemný romantický film. Možná nabádání k jakékoli změně , protože jak známo právě ona dokáže rozhodit zaběhlý rytmus a i jediná dokáže dát partiturám zcela nový význam. Takže třeba změna deštivého Londýna za rozkvetlou Itálii a rázem se z únavených vztahů stanou opět vztahy láskyplné. Kéžby to tak fungovalo....

Tohle "zvláštní" téma se dalo zpracovat určitě lépe. Nevytýkám celkovou chladnost filmu. Ta naprosto skvěle koresponduje s chladností hlavní postavy , ale na psychologické drama mi chybí větší náhled do notového zápisu pro větší pochopení. Sice mi dává tušit ,ale přesto se neubráním dojmu šokovat = zaujmout. Pro mne tedy zbytečný film, kdybych jej neviděla byl by minimálně dnešní večer romantičtějsí. Jedna hvězda za odvahu ,i když nedotaženou a druhá pro Isabelle , protože byla šokující....

Ten jediný správný a pojmenovatelný pocit z Pí zní: Celou dobu mi ten film lezl šíleně na nervy!! (P.S. Což bylo nepochybně účelem).

Ingmar Bergman je mým psychoterapeutem. Jeho filmy považuji za terapeutická sezení a v podstatě s ním udělám pokaždé pěkný kus práce při úklidu ve svém vnitřním světě. Scény z manželského života je "nádherná" a velmi přesná sinusoida, po které se vezete, když se manželství rozpadá a vy se tomu zoufale bráníte. Nechci říkat, že je to universální pravda, ale moje rozhodně. Pěkně jsem si prožila svůj pád dolů znovu a z odstupu. Možná by se na Scény měl podívat každý, kdo se chystá vstoupit do instituce zvané manželství a není si tím příliš jistý, protože tahle dřeň je obnažená dokonale.