Philippa

No co bych taky čekala již od třetího pokračování.......ale přiznávám , nejsem fandou Petra Parkera a když předváděl svůj taneček, tak mi bylo za něj hooodně trapně.

Nakonec jsem se rozhodla pro plný počet hvězd. Bohdan Sláma (neodpustím si to krásné jméno nenapsat) postoupil o další pomyslný schůdek vzhůru. Nádherný ,tentokrát ne tak obyčejný přesto uvěřitelně "lidský" příběh o osamělosti, hledání sama sebe, lásce, naději, zklamání, pokání a odpouštění ,který je zasazen do věrně zobrazeného života na vesnici. Každý z nás je originál a každý z nás někoho potřebuje.... i "venkovský" učitel.

To se stává. Mnohdy je to tak absurdní a neuvěřitelné jako žabí déšť......... a přesto se to stane. Odpouštění je nejtěžší věcí v životě lidském. Minulost je dávno za námi a přesto nás stále ovlivňuje. Život je jako Magnolie. Možná to někdy dopíšu ....

S trochou životních zkušeností si tento film zamilujete. Bez problémů se zapíšete do kurzu Italštiny pro začátečníky a vašimi spolužáky budou právě oni. Ano, jsou přesně takoví, jak se píše v obsahu. Jsou nešikovní, osamělí, nešťastní, zranitelní, bez partnerů, pláčou pro své ne zrovna ideální rodiče.....budete se s nimi učit, budete je chápat, budete jim přát jen to nejlepší a držet jim palce a na konci možná budete i umět trochu italsky.Ale tím hlavním je ,že ve vás alespoň na chvíli zůstne velmi příjemný pocit a to je to, oč běží.....

Moje babička se na to moc ráda dívá a nostalgicky vzpomíná a možná i čeká co kdyby.....Tak za to ta jedna*. Jinak mně osobně je z toho pěkně nevolno (a to jsem napsala slušně).

Tak dlouho jsem si nemohla vzpomenout na název filmu jež mi zůstal mnoho let v paměti. Tak dlouho, dokud jsem nebyla obdarována filmem Italština pro začátečníky. Číňan je kupodivu stejně jako Italština filmem dánským a stejně rozkošně milým potěšením. Tahle romantika je podle mého gusta. Ta co příliš netlačí na pilu ,ta která je uvěřitelná a i lehce tragická... Myslíte, že by jste při sjíždění jídelního lístku v čínském bistru nemohli potkat lásku? Ale mohli....a jakou!

Tak jsem si po dlouhé době dopřála zase Baladu pro banditu. Věřím ,že se ve své době v kině dlouho neohřála. Balada je tak trochu jiná a právě ta jinakost mě fascinuje. Díky ní se stal snímkem věčným. Tam kde se střílí z kytary ,tam kde se místo na koni jezdí na kole ,tam kde zní krásné písně se svými půvabnými texty , tam kde "kvete" láska Eržiky a Nikoly ,tam kde se k něžnému oslovení používá slov "rybko moje" , tam pokaždé zažívám svůj malinký soukromý ráj....

Mám ráda fantasy. Mám ráda legendu kolem Merlina, Artuše a kolem rytířů kulatého stolu. Tenhle film už ale tolik ráda nemám.....alespoň ,že na konci zůstalo poslední kouzlo , protože jinak bych ty tři hodiny považovala za ztrátu času....

Nepouštět v pošmourný den. Nepouštět ve chvíli, kdy nálada není ve vysokých pozitivních číslech. Na druhou stranu, kdo by měl chuť v dobrém rozpoložení na Kladivo na čarodějnice? No tak možná raději nepouštět vůbec. Ale je to dokonalé.

Je mi to líto ,ale Kim Ki-duk a já nejspíše nikdy nebudeme přátelé a nikdy si nebudeme blízcí. Je dokonalý jak po stránce obrazové, tak po stránce výpovědní. Je dokonalý jak s výběrem herců, tak i s výběrem hudby.Tak co je špatně? Nejspíš mezi námi nefunguje chemie....