Philippa

Ta "zdlouhavá" začáteční část byla naprosto vynikající. Zvykla jsem si na všechny postavy, vnímala jejich veselý život a plně byla vtažena a ukolébána....O to větší šok přišel ,protože z války byla ukázána ta nejšílenější a nejhrůznější hra (do teď se snažím ji vytěsnit z paměti). Ten kontrast mezi "světy" mě fakt dostal. Chytla jsem se dokonale a dusilo mě to napětí a ta hrůza, ten strach...Já osobně byla pěkně rozbitá jen po sledování.Kdybych to měla zahrát asi bych se z toho dostávala pěkně dlouho a natož něco takového zažít....každý se z tak otřesným traumatem "vyrovnává" svým způsobem...... Lovec jelenů se prostě musí vidět. ...

Když si chvíli v mysli pohrajete a zaposloucháte a se do zvuku jména "Bohdan Sláma"....no ještě jednou to zkuste a nechte doznít "Bohdan Sláma" ... už je vám jasné jaký ten film bude? Člověk s "obyčejným" a zároveň tak poetickým a zvučným jménem, je přímo předurčen k tvorbě jakou dělá. K úžasně lidským ,"obyčejným" a realistickým příběhům. Bohdan je i stejným přístupem podává. Takové jsou Divoké včely. Skutečným "obyčejným" příběhem , který se kolem vás nebo možná i přímo vám klidně mohl stát, pochopitelně za předpokladu , že jste alespoň nějaký čas pobyli na vsi a také navštívili nějaké ty tancovačky ( myslivecké a hasičské bály :-)). Divoké včely si na nic nehrají, nechtějí se líbit víc , ony prostě jsou a ten zbytek je na vás.....

Tak nevím zda Kaufman je genius nebo šílenec. Myslím ,že mezi tím je velmi tenká hranice a nakonec je to jedno.Mě Kaufman neuvěřitelně baví. Jeho sarkasmus mě baví. Myslím ,že se adaptoval velmi dobře a dělá to , kde se cítí býti "šťastný". Skvělé!!

Tak bohužel více z toho nedostanu a to ty tři * jsou ještě s přihmouřením oka. Ano, Paříž je snímkem o normálních lidech a normálním životě ,to vše zdá se býti v pořádku.Ale,..... krom hlavní ústřední dvojice ,jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah a některé postavy mi přišly naprosto zbytečné.Třeba takový bezdomovec,emigrant,modelka...... Myslím, že Paříži by velmi pomohlo ubrat na stopáži a vypustit tak 1/3 hluchých míst. Takhle se mi zdálo ,že režisér příliš spoléhal na krásné a oblíbené město Paříž ( dle mého názoru nebyla zachycena nějak originálně) ,na výbornou herečku Juliette Binoche (opravdu je v Paříži okouzlující) a na smutný příběh umírajícího sympatického mladého muže (kdo z nás by zůstal chladným). Prostě přišlo mi to prvoplánovité. Ovšem tímto rozhodně nechci nějak odrazovat od jeho shlédnutí. Je pro mne sice průměrným ,ale přesto milým filmem.

Tak přiznám nejsem zrovna příznivcem válečných filmů. Tobruk mě ovšem lákal. Abych byla přesnější, Václav Marhoul mě lákal. Nevadí mi chodit do kina sama a často se tak i děje ,ale dnes poprvé jsem velmi litovala ,že někdo není se mnou ,ke komu bych na chvíli zabořila hlavu a byla schovaná. Tak zvláštně smutno (podotýkám že jsem neuronila slzu) mi bylo....To je myslím co říct. Tichý, pomalý, bez zbytečného patosu a klišé a přesto velmi silný , nádherný , po jehož návštěvě jste pěkně vyprahlí , nebo alespoň já byla ...... to je Tobruk

Já vám nevim. Když jdu do kina na odpolední promítání ,sednu si tam mezi ty malý diváčky , rázem se ocitám ve svém dětství a nic v těch pohádkách nehledám. Je mi jedno jestli jsou nebo nejsou moralitky , je mi jedno jestli jsou předem čitelné, jen prostě sedím a nechám to plynout....no a u pandy jsem se fáákt docela i bavila.

Krzysztof Kieslowski není v mé top10 náhodou a ne náhodou zaujímá jedno z nejvyšších míst. Ten kdo se rozhodne žít v pravdě, riskuje bolestné ztráty. Je pochopitelné ,že pokud se okolí nepřizpůsobí změněné pozici jedince, nemůžou spolu vzájemně existovat. Konec konců vždy ztrácíme jen to, z čeho už jsme vyrostli a vytváříme tím prostor pro nové. Tak o tom je pro mne Amatér, o "žití v pravdě".

Jeden den.... Jen jeden den v životě tří žen. Umím si představit ,že někdo neuvidí v hodinách nic a někdo zůstane sedět omráčen , mlčky bez dechu a ptá se sám sebe, co to vlastně viděl. Vynikající spojení všeho co film dělá filmem. Scénář, režie, herecké výkony, hudba. Možná se na konci na svůj život alespoň podíváte. Ale aby jste jej viděli a věděli, jaký je a tak ho i milovali a pak......máte spoustu hodin.

Příběh letních prázdin dvou dospívajících chlapců , při jehož sledování je vcelku příjemně, ale nějak se vše rozplyne , tak rychle jako mlha po raním rozbřesku nad G.jezerem.... A vlastně kdo byl Kim Novakova? :-)

Skvělé psychologické drama o jedné terapeutické komunitě ,kde se náhodou sešli lidé co nezvládli úplně život a snaží se uzdravit své pokřivené vidění světa , naučit se zdravěji žít a hlavně přežít, naučit se pokoře, lásce a načerpat sílu. Ale jednu * ubírám za přílišné tlačení na pilu , za to že se téměř všichni znali z předešlého života. Že by feťáků bylo na světě tak málo?