MiaMahoney

No naprostá paráda! Zběsilé tempo vyprávění, hlavní hrdinka sympaťanda, která jde z akce do akce, což skoro nestačíte sledovat, absolutně žádné vataření a zbytečné postavy do počtu a celé se to uzavře v totálně dechberoucím a nečekaném závěru! Dokonale využitý potenciál příběhu, pěkně smysluplný a ani trochu artový!

Czy jest kler parta krzywych pedałów w czarnych szlafrokach? No ewi-kurwa-dentnie! Bravo tomuto filmu a bravo dvakrát tolik, že vznikl v samém středobodu kudlanek, ve Watykanu 2.0, tedy v Polsku. Film odvážně ukazuje to, co je potřeba ukazovat donekonečna: že ta prohnilá instituce je jen banda odporných pokrytců parazitujících na zmanipulovaných kudlankách a jejich penězích! Dva tisíce let fungující firma založená na důvěřivosti svých stoupenců, na manipulaci, lžích, zastrašování; s vlastní jurisdikcí a nehorázným bohatstvím, to si, panečku, někdo uměl vybrat marketingový tah, to by i náš Endy mohl závidět! No, naštěstí jsme tu ještě my, bojovníci za otevřenou mysl a potírání dogmat, vyzbrojeni perem či v případě Wojciecha kamerou a můžeme táhnout na naše skromné křížové výpravy za vlastní rozum! Nejhorší je, že bigotní kudlanky takový film vezmou jako fikci, aniž by se zamyslely (neboť to by byl asi hřích!), že záležitosti v něm ukázané se takto klidně mohou odehrávat, ba co víc, odehrávají. Ve filmu nebylo ukázáno nic, co bych nevěřila, že se někde běžně děje (snad jen až na setkání neonacistů v sídle církevních hovnostářů, což už zavánělo trošku přeháňkou, ale co my vlastně víme, po tom všem, čeho je ta bezskrupulózní parta hovad schopná...?). Zkrátka praedicant aquam, bibunt autem vinum v celé své kráse a povinnost shlédnout alespoň jednou v životě! Smutné je, že na tohleto relativně neškodné a i přes všechna ta svinstva vesměs lidské a pro 21. století reformované náboženství budeme v brzké budoucnosti vzpomínat s láskou, až nás tu zaplaví ono náboženství míru z jihovýchodu. Protože katoličtí pohlaváři sice můžou být a mnohdy jsou pěkné kurvy, ale pořád nám, kteří s nimi nesouhlasíme, nepižlají hlavy tureckou šavlí. To jen takové malé slovo na zamyšlenou a nyní mne omluvte, neboť mé poslání je jasné: vyzbrojena projektorem, plátnem a tímto filmem, spěchám do nejbližšího kostela, abych nedělní bohoslužbě trochu přidala grády...

Taková příjemná nostalgie, která neurazí, i když na původní Mary Poppins dotahuje jen s odřenýma ušima. Krásný starý Londýn, jako vždy sympatická Emilka a lingvisté zaplesají nad některými vymazlenými písničkami. No a pak taky další důkaz, že mikádo á la tanečnice charlestonu dokáže zpizdit každou pěknou ženskou. Své by o tom mohla vyprávět MILFka Zeta v Chicagu a teď už i chudák Emilka. V týdnu jdu ke kadeřnici, tak stoprocentně vím, co si odtam na tý palici neodnesu a pokud by snad dostala kadeřnice nůžkový záchvat (impetus forceps), bude rituálně probodnuta mluvícím deštníkem!

Pseudopořad pro voliče Endyho, úrovní odpovídající lačným konzumentům Mostu. Stoka nejhrubšího kalibru!

Tyhlety Zvláštní dny byly opravdu zvláštní. První téměř polovinu filmu se tam děje takové hovno, že si krátíte čas strkáním popcornu do nosu a jeho následným vyfrkáváním tak, abyste trefili televizní vypínač a tu neskutečnou nudu vypnuli. Když to ale vydržíte až k prvnímu momentu se skutečným dějem, čeká vás poměrně dobrý a občas i napínavý sryler, který v tom pětadevadesátém mohl skutečně působit lehce futuristicky a originálně. Těch prvních asi 40 minut si tak můžete krátit třeba snahou pochopit, proč se Ralfík tak vehementně snaží ochraňovat takovou hnusnou barovou šlápotu, když je vedle něj docela xvětu vypadající negerka, která je ještě ke všemu badass a nemusí se s ní bát za volantem, nebo se zkoušet nepoblít nad totálně devadesátkovými módními kreacemi, které je na sebe schopný Ralfík naházet. Určitě by u toho šla dělat další spousta věcí, kdyžtak mi kliďánko napište, co napadalo vás...

Což o to, nápad originální a pointa vskutku dobrá! Jinak ale chytrému závěru vesměs předchází stominutová nuda, sonda do pomatené müsli Kevina/Patricie/Hedwiga/Beasta/... (který byl o5 fantasticky zahraný, nicméně o chlup nudnější než v tom svém vlastním celovečeráku), dlouhé záběry na katatonického Džeksna (který když nekleje, není to on), jako obvykle prkenně hrající Sarah PauLGBTson a ještě divnější Aňa Krejčí-Kladivoun-Radostná. Za tu pointu bych i čtvrtou vysolila, ale ta nevyváženost je prostě tak značná, že nad ní mávnout rukou nemůžu. Co taky čekat, když sám Šamalajn je nevyváženosti král. Teda vlastně maharádža.

Tak tohle je nuda k zešílení a i přes krátkou stopáž se to vleče jako nějaká stará pledgeka. Jestli to má být exploit horor, tak absolutně nefunguje a takovému Eden Lake třeba nesahá ani po mělký břeh. Totálně nesympatičtí protagonisté i antagonisté, zvrat stojí za hovno a ještě se nudíte od prvopočátku. No kombo jaxviňa!

Dobře, Hofmann hraje Luďana naprosto dokonale a v celém seriálu bylo tak sedm vtipných hlášek. Ale nový kult? Nejdokonalejší nekorektnost? ČéTéčko válí?! Srovnávat to tady s Tarantinem?! To jste se asi už úplně posrali, ne?! To kurva nikdo nevidí, co je za tím doopravdy za masáž?! Že nás Česká televize “nenápadně” vychovává k toleranci všech a všeho? Že nám jasně dává najevo, že kdo nemá rád cigány, je vlastně úplně stejná lopata jako Luďan a že je ctnostné a naprosto v pořádku uznávat všech 390 pohlaví? Co to, kurva, je za agitku?! Ukázka, že i bílej může být svině a že cigánům stačí podat pomocná ruka a už se ženou pracovat, uklízí Chánov a jejich děti se starají o životní prostředí jako malí skautíci? To vše samozřejmě zabalené do děsně “nekorektního” humoru “po česku”, tedy nucené karikatury, jakožehumorné potírání stereotypů a pár fekálních fórů. No nestačím se divit! Tak podprahová reklama, že mám během promítání chuť na brambůrky a přeslazenou americkou hnědku je zakázaná, ale vnucovat nám skrz jakože děsně kůl a nekorektní rádobykokotmedii, jak máme vidět svět okolo, je v pořádku? Naprosto přesně jsem odhadla, že celá série skončí ne až tak komediálně a pokorným procitnutím Luďana, který se z rasistické a šovinistické solviny stal uvědomělým občanem uznávajícím vše, co si dle měřítek České televize uznání údajně zaslouží. Tak a Dost!

Tak už i Japonci mají svého Lynče...

Jasně, předvídatelné, prvoplánové, stereotypní, občas trapné, ale někdy taky docela milé, vtipné a i přes všechna ta klišé to docela funguje.