Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (680)

plakát

Zlaté oko (1995) 

Hned na začátku musím říct, že Golden Eye je moje nejoblíbenější bondovka. Brosnan je Bond s kterým jsem vyrůstal a dospíval a byl první na kterém jsem byl v kině. Přesto jsem si nikdy ani nesnažil vybrat mého nejoblíbenějšího Bonda. Je jasné, že Bond bude jen tak dobrý, jak dobrý film dostane k dispozici. Pravda, jeden je charizmatičtější (Connery), jeden je vtipnější (Moore) a jeden je drsnější (Dalton). Brosnan je takový mix všech předchozích a poměrně povedený mix. To všechno by mu ale bylo platné asi jako praseti cvičky, kdyby Golden Eye byla mizerná bondovka. Už od první předtitulkové akční sekvence je jasné, že Campbell si s akcí náramně rozumí. Tak povedená předtitulková akční scéna v bondovkách zatím nebyla. K tomu musím připočíst i nejlepší honičku ve všech bondovkách (s tankem v Petrohradu), parádní závěr, který se minimálně vyrovná tomu nejlepšímu z bondovských finále, řadu menších šarvátek a několik dalších akčních scén, které zařazují Golden Eye nejen mezi to nejlepší v bondovské sérii, ale i mezi nejlepší akční filmy obecně. Akce je parádně natočená, je vidět, že na rozpočtu se nešetřilo, přehledná, přesně dávkovaná a trikově bezchybná. Příběh je dostatečně rozvinutý, aby nedával pocit, že je jen spojnicí mezi akčními scénami a dalšími bondovskými proprietami, ale na druhou stranu ani nezdržuje a ani na okamžik nenudí. Dalším kladem jsou v Golden Eye výborně napsané postavy a jejich interakce s Bondem a jeho vesmírem. Padouši patří mezi to nejlepší v bondovské historii. Především Sean Bean je geniální. Každá jeho scéna s Brosnanem je nezapomenutelná, jejich vzájemná chemie působí na 100% a na konci se ukáže jako jeden z největších protivníků, když si to rozdá s Bondem na férovku. To se prostě do té doby moc neslušelo. Bond odpravil hlavního padoucha nějakým originální způsobem a potíže měl spíše s poskokem (samotná bitka je vynikající a na mě osobně působí daleko fyzičtěji a osobněji, než cokoliv z Craigových bondovek - vlastně z té jedné povedené z dvou doposud natočených - ale na druhou stranu byla opět Campbellova). Padouchovým poskokem je tentokrát briliantní Famke Janssen a ani bondgirl Izabella Scorupco není jen tak do počtu, ale náramně jí to s Bondem šlape. Mě osobně se Golden Eye vymyká z bondovské série a řadím ho mezi mé nejoblíbenější akční filmy.

plakát

Povolení zabíjet (1989) 

Licence to Kill je poměrně slušná akční kriminálka, ale mizerná bondovka. V rámci bondovské série působí jako výrazný krok stranou. Odpočinková akce, při které James dostane zabrat jen dvakrát v jediných akčních scénách (nepočítám li tu předtitulkovou a pár menších třenic). Obě jsou velmi povedené, ale na jednu z těch delších bondovek je to málo. Jinak tu Bond spíše intrikuje a připomíná více hraběte Monte Christa než agenta 007 (možná to bude tím, že mu vzali povolení zabíjet). Daltom s kameným Segalovským výrazem projde celý film, nastavený na pomstu. Záporák je hodně pod úroveň 007. Předchozí Bondové by ho zřejmě odpravili v první polovině filmu, jen aby mu ukrátili trápení. Bond si s ním hraje jako s figurkou, až si nebohý padouch začíná myslet, že Bond je vlastně jeho přítel. K tomu nemá ani pořádné nohsledy. Toho jediného zajímavého (Benicio Del Toro) tvůrci odklidí na většinu filmu kdoví kam, aby ho nechali objevit pro Bonda v tom nejvhodnějším okamžiku, kdy už se všechno schyluje k zúčtování. Poměrně velkou roli si v této bondovce zahraje Q, snad proto, aby fanouškové nezapomněli, že koukají na bondovku. Jediným plusem (ve vztahu k bondovské sérii) je celkem zajímavá bondgirl Carey Lowell. Bondovská série doposud neměla ani jeden vysloveně špatný díl a nemá ho ani v Licence to Kill. Umístil bych jí někam do klidného středu peletonu. Možná bylo i dobře, že se tento díl tak odchýlil. Jen díky tomu dostaly bondovky famozní restart ve formě Zlatého oka.

plakát

Dech života (1987) 

The Living Daylights je dítkem své doby. V dobách, kdy se po plátnech proháněli týpci jako John Rambo a John Matrix bylo jen otázkou času, kdy se i nejslavnější hrdlořez ve službách jejího veličenstva vydá trochu vážnější a drsnější cestou (paradoxně rok před tím, než se na plátně objevil John McClane a změnil akční žánr pro 90. léta). Samotný příběh je poměrně jednoduchý a přímočarý a slouží jen jako spojnice mezi akčními scénami. Těch tu ale překvapivě není moc. Je tu úvod v Gibraltaru, útěk ze Slovenska a závěr v Afganistánu. Všechny jsou výborné, svižně natočené a Dalton je v nich za docela slušnýho řízka a proto mě docela mrzí, že jich nebylo více, protože jinak záporáci a bondgirl nestojí ani za zmínku. Samotný Dalton jde spíše ve stopách výše zmíněných akčních hrdinů té doby. Opravdu s ním není sranda a na žerty si nepotrpí. Nejlépe je to vidět, když se vydá navštívit generála Puškina a jeho přítelkyni. Zatímco jeho předchůdci by tuto situaci zvládli s šarmem a lehkostí jim vlastní, tak z Daltonova Bonda jde strach. Daltonovi věříme, že jeho povolení zabíjet není jen takový přívlastek, který mu dodává jistou neodolatelnost, ale drsná realita. Daltonův Bond není ani takový proutník. Konec úvodní sekvence na Gibraltaru tak působí až zoufale nevěrohodně (to by se ani Lazenbymu nestalo). Přesto všechno se mě Daltonův Bond poměrně zamlouvá. Je zase trochu jiný a přinesl svěží vítr do jinak monotóní (ale skvělé) série. Možná přišel Daltonův Bond jen o pár let pozdě v době soumraku smrtelně vážných akčních hrdinů. Možná přijít o tři roky dříve, tak mohl Dalton řádit jako 007 o pár filmů déle. Já bych se nezlobil.

plakát

Vyhlídka na vraždu (1985) 

Co říct k bondovce A View to a Kill? Když máte za padoucha Christophera Walkena, tak máte docela zaděláno na zážitek. Walkenův Zorin je vážně magor. Vyšinutý psychopat, co si moc nepotrpí na klasické bondovské vysvětlování a jakmile zahlédne Bonda, tak se ho snaží odpravit. Jak velkej je to pošuk rychle pochopíme v jedné ze závěrečných scén (ve starém dole, když ho zaplaví voda z jezera). Zatímco ostatní padouši se spíše vyžívali ve vymýšlení velkolepých plánů a nakonec skutek utek (většinou díky Bondovi), tak Zorin lidi zabíjí (a ve velkém) a očividně ho to baví. Zatímco předchozí bondovští padouši byli spíše jakoby vystřižení z komixových sešitů, tak Zorin je reálný psychopat. Samotná bondovka naposledy představuje Rogera Moorea a není to špatné rozloučení. Pár slušných akčních scén tu najdeme (předtitulková lyžařská sekvence, demolice Bondova auta v Paříži, honička v hasičském voze), bondgirl je sice průměrná a závěr nepatří mezi bondovské akční klenoty (ale vůbec není špatný), ale řekl bych, že A View to a kill je vcelku nadprůměrný díl této série. K nejlepším sice také nepatří, ale alespoň zde uvidíte Bonda v koňském sedle utíkat (víceméně) před padouchy.

plakát

Chobotnička (1983) 

Octopussy začíná vynikající předtitulkovou akční scénou, která nás navnadí na další akční podívanou ve stylu předchozích bondovek. Ta se však nedostaví. Místo toho tvůrci vsadili na exotické dobrodružství agenta 007 v Indii. Ne že by se nebylo na co dívat. Hned na začátek nás navnadí honičkou v indických ulicích v těch jejich tříkolkách, ale pak se už dočkáme jen útěku bonda před loveckou skupinou se slony a souboje se zabijáky (jeden z nich má pilový kotouč na provázku :-)). Není to špatné, ale že by mě to zrovna bavilo se nedá říct. Samotná Octopussy také není zrovna zajímavá postava a záporáci jsou příliš nevýrazní. Snad až na generála Orlova, který zase dostane zoufale málo prostoru. Průměrný závěr v Německu a závěrečné zúčtování se záporáky (to už působí tak trochu jako parodie) už také příliš dojem nevylepší. Ve výsledku je pro mě Octopussy průměrná bondovka. Kvalitativně nepropadla, ale vydala se směrem, který mi příliš nesedl.

plakát

Jen pro tvé oči (1981) 

Předem musím poznamenat, že For your eyes only je moje nejoblíbenější Mooreova bondovka (o prťavý chloupek před Spy Who Loved Me). Tentokrát jde o přísně tajný počítač, který může zvrátit rovnováhu sil. Bond opět dostává parťáka v podobě Carole Bouquet, která je rozhodlá pomstít smrt svých rodičů. Jejich vzájemná chemie působí dokonale. For your eyes only je bondovka nacpaná opravdu výbornými akčními scénami. Ať už je to honička ve Španělsku, kde Bond musí utéct padouchům v autě, které tak trochu nedosahuje standartům jeho obvyklých vodidel (jeho standartní vozidlo je odstraněno ze scény opravdu originálním způsobem :-)). Výborný je také jeho útěk na lyžích před zabijáky na lyžích a motorkách, noční útok na přístav, souboj miniponorek a závěrečná horolezecká eskapáda. Tato bondovka ukazuje, že vlastně není třeba ani žádného výrazného padoucha. Tahle bondovka mi opravdu sedla. Opravdu výborné akční scény, výborní sidekickové agenta 007 (italský, řečtí) a hlavně scéna, kdy 007 labužnicky skopne auto jednoho z poskoků visící na srázu :-) PS: Tato bondovka má suveréně nejvtipnější předtitulkovou sekvenci (myslím tím ale závěrečné titulky) v dějinách všech bondovek

plakát

Moonraker (1979) 

Další klasická bondovka. Slovo Moonraker snad znají i lidé, co nikdy žádnou bondovku neviděli. Alespoň já jsem věděl, co Moonraker znamená dřív, než jsem vůbec nějakou bondovku viděl. Moonraker se drží receptu předchozího dílu a opět dává Bondovi parťáka v podobě agentky CIA (ta je tentokrát trochu nevýrazná a vzájemná chemie moc nefunguje - asi jediná slabina Moonrakera). Na straně záporáků je opět Jaws a jeden Japonský (?) poskok, který potěší jedním soubojem s Bondem v muzeu sklářských výrobků nevyčíslitelné ceny. Jinak má Moonraker opravdu ďábelské tempo. Bond jde z jedné akční scény do druhé (gondoly v Benátkách, muzeum (dejme tomu), lanovky, anakonda a dlaší). Trochu oddechu se dočkáme, až když se Bond přesune do vesmíru, kde dojde na laserové zbraně. Moonraker udržel vysokou laťku nastavenou předchozím dílem a dal mi druhý důvod, proč mít rád Moorea jako agenta 007.

plakát

Špion, který mě miloval (1977) 

The Spy Who Loved Me poprvé představil Rogera Moora jako boko bonda, který je hodný Conneryho odkazu. Šťastným tahem tvůrců bylo, že mu dali důstojného protihráče / parťáka v podobě ruské agentky Amasové. V první části stojí proti sobě, trochu se poškádlí, aby se v druhé polovině spojili proti společnému nepříteli. Mimo jiné proti Bondovi stojí i legendární poskok hlavního padoucha Jaws. Bond zde musí vyvinou veškerý um, aby vůbec přežil vzájemná setkání. Dalším plusem této bondovky jsou výborné akční scény. Po komornějších předchozích dílech (plus mínus nějaká ta honička) se Bond představuje v lavině akčních scén. Utká se s nepřáteli na sjezdovkách, mezi starověkými památkami, na silnicích s motorkáři, auty, vrtulníky a i pod mořskou hladinou. Vrcholem je i bitva o tanker, která je jakoby opsaná z You Only Live Twice (přesto je výborná) a samotný závěr v sídle padoucha, kde mu dá zabrat především Jaws. Dočkáme se i souboje (suchozemský)Jaws vs (vodní)Jaws :-). Navíc ještě jednou musím zmínit jednu z nejlepších bondgirl Barabaru Bach. The Spy Who Loved Me zahájil zlatou éru Mooreových bondovek. Spousta lidí když se řekne bondovka, tak si jako etalon představí právě něco jako je tato bondovka.

plakát

Muž se zlatou zbraní (1974) 

The Man with the Golden Gun je bondovka, kterou jsem viděl asi nejvíckrát. Ne proto, že by byla mojí nejoblíbenější, ale proto, že ji dávali snad každý týden v TV. Viděl jsem ji i v několika jazykových mutacích (včetně několika, kde jsem nerozuměl ani slovo). Samotná devátá bondovka je někde na úrovni předchozího dobrodružství agenta 007. Záporák je o něco zajímavější, ale zase o něco ztrácejí akční scény. Najdeme zde sice nějaké poměrně povedené honičky, bitku ve škole kung fu (nebo kdoví čeho :-)) a skok přes řeku po rozbitém mostě, ale celkově působí tato bondovka opsaně z předchozího dílu (a dílů předchozích). Závěrečný souboj se Scaramangou také nepatří mezi mé nejoblíbenější konce v bondovské historii. Kvalitativně je tato bondovka na úrovni předchozího dílu. Žádný průser, ale Moore si na svojí první opravdu dobrou bondovku musel počkat až do dalšího dílu.

plakát

Žít a nechat zemřít (1973) 

Poprvé bez Conneryho a poprvé bez SPECTRE. Nastupující Roger Moore si musel najít nové nepřátele. Bohužel, v jeho první bondovce to zrovna neklaplo. Kananga je nevýrazný a jeho poskoci také nepatří mezi to nejlepší, co bondovská série nabízí. Možná proto, že jich je celkem hodně a tak dostávají málo prostoru. Samotný Roger Moore se své role zhostil o mnoho lépe. Nepokoušel se napodobovat Conneryho, ale šel si svou cestou. Mooreův Bond je spíše takový rošťák (s povolením zabíjet), neustále s připravenou hláškou a s ještě o něco větším apetitem na ženy, než měl Conneryho Bond. Live and Let Die začíná nevýraznou předtitulkovou sekvencí a pokračuje poměrně pozvolným a nijak neobjevným úvodem (celá zápletka působí až nedůstojně pro agenta Bondova kalibru). Když se děj přesune přes New York a San Monique do New Orleans, začne se konečně dít něco zajímavého. Vrcholem jsou samozřejmě aligátoři a krokodýli na farmě a pak honička na člunech, kde se představí i šerif JW Pepper (ne naposledy). I těm pomaleji chápavějším velmi rychle dojde, že nové bondovky neboudou jen o ironických hláškách, ale dočkáme se i komediálně laděnějších sekvencí. Já osobně za to dávám opatrně palec nahoru. Live and Let Die byl poměrně slušný start do nové éry (asi jako Dr. No pro Conneryho). PS: Nesmím zapomenout zmínit pěknou bondgirl v podání doktorky Quinnové.