Duke90

Až na pár zajímavostí je tento dokument souborem velice vtipných poznatků, kdy jsem jen často nevěřícně kroutil hlavou, že to může někdo myslet vážně. Nejpřínosnější poznatek ohledně indiánského "pohřebiště" jsem si i já sám vydedukoval už dávno před shlédnutím dokumentu a považuji jej za hlavní hybnou sílu k původu všudypřítomného zla v hotelu. A Apollo 11? No... raději bych se držel důkazů o opravdovém přistání, které jsou dnes dohledatelné v každém koutu internetu.

Don Johnson se svým stále stejným hereckým projevem tak nějak nemohl už dopředu zklamat. Jennifer Connelly za svým nevinným pohledem skrývala vlastní touhy a tajemství, což může obměkčit kdejakého chlapa, ale kdo rozhodně nic neskrýval a vůbec se s tím nemazal, byla démonická Virginia Madsen dle mého názoru v jedné z nejlepších rolí její kariéry. Paktovat se s ní, byla v tomto případě jednosměrná vstupenka do samotného pekla. Chcete-li to metaforicky - jako by Lucifer v přestrojení pokoušel kolemjdoucího hříšníka a už dopředu si na něj přihříval pod kotlem. Ale Don na výběr měl, jen si tentokrát se svou prohnilou druhou tváří vybral hodně špatně a vrátilo se mu to i s úroky. Jak jednoduché si totálně zpackat život...

Joe Pesci jako komediant, který zdaleka není nijak extra výbušný, jak by se normálně očekávalo, ale spíše nešikovný, roztržitý a přesto docela prohnaný v přesvědčování soudce o své právnické praxi. Komediální role mu zkrátka sednou téměř stejnou měrou jako ty mafiánské. Celým filmem s lehkostí proplouvá společně s Marisou Tomei, která ohromí při finálním líčení svými znalostmi o automobilech. Popravdě řečeno, asi bych s ním jako s obhájcem dvakrát váhal, ale jako s hercem nikoli...

"Zlobivá" Reese Witherspoon v naprosto jedinečné roli, kdy se svými asi 150cm dokáže nahnat strach i démonicky se usmívajícímu Kieferovi, což je mimochodem poznávací znamení rodu Sutherlandů. Jako novodobá satira k Červené karkulce celá zápletka funguje výborně a vyrovnaně balancuje mezi thrillerem a komedií. U scén ze soudní síně jsem se musel smát i já, ale třeba při "zneškodňování" dozorců či neposedné spoluvězenkyně mi zase spadla čelist. V menší roli na sebe zdatně upozornila i mladičká Brittany Murphy. V podstatě není moc co vytknout a vychází to akorát na 4 hvězdy.

Nejznámějším filmovým počinem M. Culkina je bez debat Sáma doma, ale tím nejambicióznějším se stal až Dobrý synek, protože stále v relativně nízkém věku předvedl solidní herecký výkon malého psychopata s andělskou tvářičkou. S trochou nadsázky by se dalo říct, že právě takto se formují budoucí sérioví vrazi, kteří rozhodně neskončí u škádlení pejska kuší... Oba dětští herci si tak hezky našlápli k slibné kariéře, ale bohužel jen jeden z nich toho dokázal využít. To ovšem nic nemění na tom, že vznikl řemeslně celkem slušný thriller, který jednou za čas přijde vhod.

Příjemný černobílý detektivní příběh, ve kterém jsem se sice místy trochu ztrácel, ale za to jsem si dokonale užil přirozeného herectví George C. Scotta a povedeného užití masek v němž jednoznačně dominuje "padouch" Kirk Douglas. Maskované postavy jsou na první pohled patrné, ale nedá se říct, že by masky působily vyloženě nevěrohodně. Přece jen jsme v roce 1963 a máme možnost vidět "odmaskování" bez jediného střihu kamery. Která známá filmová série (či seriálová, pokud mám být úplně přesný) se nechala víc než jen inspirovat užitím masek, je asi každému průměrnému znalci celkem jasné.

Výborné převedení mé možná nejoblíbenější desky od Alice Coopera (společně s Million Dollar Babies) na filmové plátno. Na tu dobu vzniklo opravdu krásné vystoupení s přirozenými "loutkovými" efekty a perfektními kostýmy. Mladý Furnier dokázal, že pro svět morbidna a temna se prostě narodil a v každé nové skladbě / scéně vystupuje s patřičným citem. Velkou zásluhu na výsledném dojmu má nezapomenutelný klasik Vincent Price se svým nezaměnitelným hlasovým projevem, který mohu poslouchat do nekonečna. Nikoho lepšího si v roli průvodce noční můrou v tomto případě snad ani nedovedu představit. Pro skalní fanoušky je tohle naprostou povinností...

Spíš než o hudbě, je tento dokument postaven na obdivu legendárního hudebníka a často těžce stravitelného experimentátora, který ale má ve své obsáhlé diskografii několik alb, na které určitě nedám dopustit (např. Over-Nite Sensation z r.1973). Zappa pronese několik pamětihodných mouder týkajících se tehdy nadcházejícího svobodného života v ČSFR, pobaví svým typickým provokativním humorem při citování nově naučených ruských slovíček a v neposlední řadě se setká s Václavem Havlem. O tom, kdo skutečně zajistil pozvání Franka Zappy do Prahy, samozřejmě nepadne ani slovo, protože vše už jede v režii Michaela Kocába. Nicméně já mám to štěstí, že onoho člověka osobně znám a mohl jsem si tedy vyslechnout celou pravdu a vidět několik zajímavých fotografií jeho osoby se Zappou ještě v USA. Kdo má zájem, může se něco málo dočíst zde - Frank Zappa málem československým velvyslancem.

Moc nerozumím tomu, jak se někdo u natolik podmanivého díla, jak po stránce vizuální, tak v mých očích i po obsahové stránce, mohl nudit. Blade Runner je převážně o pocitech a s trochou empatie nelze tyto pocity ignorovat. Největší soucit jsem měl samozřejmě s replikanty a grandiózní finále v dešti je naprostý výbuch emocí skrytých za pohasínajícím výrazem Rutgera Hauera. Soucítit jsem musel i se zmateným Deckardem jako jediným lidsky uvažujícím "tvorem" v potemnělém a bezútěšném světě bez žádné vidiny na lepší život. Bylo velice těžké soudit, kdo vlastně koná dobro a kdo zlo. Když se tedy necháte, tak vás Ridley Scott s Vangelisem uvedou do temné hypnózy a na samém konci bude potřeba se z toho mírně "oklepat"...

M:I II se posunulo oproti prvnímu dílu kupředu jen z hlediska zábavnosti, protože už se tentokrát neutápíme v nepřehledných dialozích, ale jde se "rovnou na věc". Nicméně vše ostatní je minimálně o úroveň horší a spíš jsem měl neustále pocit, že se dívám na přehlídku jednoho frajera, jehož kaskadérské kousky jsou založeny pouze a jedině na obrovském štěstí. Ti z vás, kteří konkrétní adrenalinové scénky analyzovali s absolutní vážností, si mohou jednu hvězdu klidně odebrat. Také mi chyběl aspoň jediný charismatičtější herec a hlavní záporák jím zcela určitě nebyl. Tohle je přesně jeden z mnoha případů, kdy mi chybí půlhvězdičkové hodnocení, protože za mě je to přesně na 2,5*, ale čisté 2 by bylo zase moc málo vzhledem k nabité akci a žádné nudné chvíli.