Duke90

Mladý Alain Delon je výborný v roli slizkého závistivce, který se ale nebojí riskovat a velice důsledně si jde za svým "cílem". I před tak bezcharakterní postavou se v jistém slova smyslu nedá nesmeknout, když je natolik skvěle zahraná. Ze začátku mi přišel Alain trochu nevýrazný s vizáží až téměř uprděného loosera, ale to se v relativně krátkém čase rapidně změnilo. S novějším zpracováním z roku 1999 raději příliš nesrovnávám, protože je velice těžké posuzovat, který film je vlastně ve výsledku lepší - no asi žádný, jen si jde každý svou vlastní cestou.

Ještě ztřeštěnější a ulítlejší než legendární předchůdce a to sebou samozřejmě nese i znatelný pokles kvality. Carrey prakticky předvádí, co se od něj očekává - pitvoří se, hláškuje jako kulomet a každou situaci řeší svým neodolatelným zběsilým tempem. Tvůrci bohužel často příliš tlačí na pilu s cílem být za každou cenu vtipný a někdy je to zbytečně přehnané (parkování před konzulátem, úvodní scéna s ptačím mládětem, zkoušky kmene Wačutů, rvačka s krokodýlem atd.). I přes to všechno mám Ace Venturu pořád rád, protože jsem na obou filmech vyrůstal a vždy se k němu jednou za čas úmyslně vracím.

Slabší variace prošpikované jedničky se stále slušnou porcí zábavy, ale výbuchy smíchu se u mě tentokrát moc nekonaly. Nevím, jestli jsem zestárl já nebo je opravdu druhé pokračování mírně nadhodnocené. Dávám si teď po mnoha letech opakování a trochu se bojím, jak bude mé hodnocení vypadat u třetího dílu. Vliv britského suchého humoru na mou osobu byl pravděpodobně silnější, než jsem čekal...

Miniserii Police Squad jsem viděl až zpětně a proto mohu prohlásit, že průnik neohroženého Franka Drebina do filmu celou minisérii ještě předčil. Samozřejmě že je to ryze americky střeštěné, ale tolik povedených a výborně načasovaných gagů prostě musím docenit. Ty opravdu trapné americké parodie začaly vznikat až se Scary Movie, ale bratři "cukři" spolu s Abrahamsem měli tenkrát spoustu kvalitních nápadů. Pokud nechcete k večeru už nic náročného, ale jen se uvolnit a skvěle se bavit - Bláznivá střela je jasná volba!

Viděl jsem to tolikrát, že už každou scénu dopředu očekávám, ale stejně se pořád těším na střetnutí s pronajímatelem bytu, hledání správného prstenu a samozřejmě finální "nečekané" rozuzlení. Jim Carrey natočil v devadesátých letech několik slavných komedií, ale jedině první (a částečně i druhý) Ace Ventura na mě stále nepůsobí trapně. Na takové kreace totiž musíte mít dar od boha a Jim ho tehdy měl na rozdávání...

Třetí Rambo se může oproti dvojce pochlubit daleko svižnější akcí a i přes klasickou přímočarou dějovou linku mě nijak nenudil. Jenže tentokrát má John Rambo všechny "herní levely" načasované až podezřele moc dobře a deset prstů by nestačilo k propočtům, kolikrát už by mohl schytat víc než jednu kulku do hlavy. Svým způsobem mám rád všechny filmy s Rambem, ale ten první zapříčinil to, že se po každém shlédnutí nemohu vyhnout srovnání. Kdybych byl hodně zlý, řekl bych, že šlo přeskočit od prvního rovnou ke čtvrtému. Aspoň že tady hlavní ruský velitel působil krutě už od pohledu a konečně jsme mohli vidět mentora Trautmana s Rambem v akci...

Jeden z těch lepších filmů o upírech pro teenagery, protože byl natáčen v osmdesátých letech, která se tu samozřejmě obtiskla v plné parádě počínaje povedeným soundtrackem nejen v "leteckých" scénách až po ukecaného, téměř hysterického Coreyho Haima. Film je určen opravdu spíše pro mladší publikum, ale milovníci osmdesátek jej určitě docení i v pozdějším věku, protože u mě se tak stalo. Jen to není nic, co bych potřeboval vidět dvakrát do roka. Kiefer ovšem se svým drákulovským smíchem zabodoval.

Krasná herecká sestava v době, kdy ještě všichni teprve čekali na své velké role, ale paradoxně většina z nich předvedla nadmíru přesvědčivé výkony v těchto civilních rolích, což lze nejvíce pozorovat u Mickeyho Rourka a vášnivého sběratele elpíček Daniela Sterna. Nejlépe se ve svých rozhovorech doplňovali pošťuchující se Steve Guttenberg s Paulem Reiserem, který se nikdy nemohl normálně vymáčknout. Nejvíce se teprve rozehříval rebelantský Kevin Bacon. Králem byl ovšem právě zmiňovaný Rourke a vzhledem k tomu, že byl ještě opravdu téměř "neopotřebovaný" si mohl připsat další bod za úsměv využívající v přítomnosti dámské společnosti. Jak ve filmové branži, tak i zde museli všichni aktéři udělat nějaká zásadní rozhodnutí ovlivňující další etapu jejich životů...

Nemám daleko ke čtvrté hvězdě... Risky Business je moc příjemnou osmdesátkovou podívanou s nezvykle sympatickým Cruisem, protože do nějakého roku 1986 jsem ho považoval spíše za frajírka, který se zklidnil až v průběhu let devadesátých a samozřejmě se z něj stal i velice slušný herec, ale to už je jiný příběh. Tyhle nevinné začátky prostě působily strašně přirozeně se vším všudy a obrovský podíl na tom má skvělý hudení doprovod od Tangerine Dream, díky čemuž se u spousty zásadních scén (první vzplanutí, noční projížďka na kole, druhé vzplanutí ve vlaku) znásobuje zážitek. Dále mě potěšil velmi mladý vtipálek Curtis "Metatron" Armstrong a Joe Pantoliano byl ve své typické roli téměř k nepoznání.

V dokumentu se o filmové sérii, průběhu natáčení a jiným podrobnostem týkajících se obsahu sice příliš nedozvíme, ale za to na nás vybafne spousta fanouškovských srdcařů, kteří neskutečným způsobem celou sérii nadále šikovně popularizují. Tím se dokonale potvrzuje fakt, že Zemeckis natočil něco opravdu výjimečného a nakopnul tak diváky z celého světa k různým technologickým exeprimentům nebo třeba vybudování vyšperkovaného zábavního parku, což musela být neskutečná dřina. Z tohoto pohledu považuji dokument za velice podnětný, ale pokud vás zajímají detaily ze samotného filmování, raději se poohlédněte po něčem jiném...