Duke90

Mám rád obě filmová zpracování Červeného draka, ale to první hodně hraje na mou citlivou strunu v podobě velké lásky k popkultuře osmdesátých let. Skvěle vybrané hudební motivy totiž vynikajícím způsobem podkreslují dané scény a stačí mi přitom pouze vidět tváře herců, abych se dokázal emocionálně vžít do situací jejích postav. Např. skladba "Strong As I Am" od skupiny "Prime Movers" je díky Manhunterovi zařazena v mém pravidelném playlistu. "Romantická" chvíle Toma Noona tak nemohla dopadnout lépe. Ale je toho mnohem víc... Třeba výborný Brian Cox, který by mohl Anthony Hopkinsovi směle dýchat na paty, kdyby dostal jako Lecter (Lecktor) více prostoru. A Williama Petersena také více docením jako policistu zde, než v seriálové Kriminálce Las Vegas. Za mě velice solidní filmový počin!

Výborný film vyprávějící příběh jednoho mladíka, který hledá v životě úspěch a štěstí. Děj sám o sobě působí často až bizarním dojmem a výrazně se odlišuje od předchozího filmu Kdyby...(1968). Malcolm McDowell hraje samozřejmě výtečně a dokonale se vžil do své role Mička Travise, ale k úplné vybroušenosti tomu stále ještě něco chybí. Občas jsou některé pasáže i docela nudné a tříhodinová stopáž také dvakrát nepomáhá. Malcolmův výstup z Mechanického pomeranče zůstane navždy nepřekonán, ale Šťastný to muž se spolu s Běsnícím měsícem řadí směle hned na druhé místo. 80%

Chvílemi jsem se bohužel docela nudil, ale většinu "hluchých míst" mi vynahradily všechny scény s tombolou a samozřejmě mnoho dalších "pikantností" ze samotného bálu. Za nejlegendárnější scénu vůbec považuji tu tomboláckou s nezapomenutelným: "Jee!" a dál už každý určitě ví, na co narážím...

V poslední době již několikátý severský film, co mě doopravdy potěšil. Vše opět podložené kvalitními hereckými výkony na kterých severské filmy vždy stojí. Tentokrát si skoro celý film pro sebe ukradl Aksel Hennie, který se musel za krátkou dobu naučit skrývat lépe než John Rambo, aby si zachránil svůj drahocenný krk. Atmosféra honu kočky na myš eskaluje do nepopsatelných výšin. Nastanou zde situace, kdy to několikrát pro hlavní postavu vypadá jako konečná, ale víc štěstí než rozumu posouvá děj neustále kupředu a můj tep tím pádem stále rostl. Pokud si chcete dopřát špičkové kriminální drama s thrillerovým nádechem, určitě si nenechte Lovce hlav ujít!

S odřenýma ušima ještě dávám čtvrtou hvězdu. Nemám nic proti nové dějové zápletce a Clint opět ukázal, že nestárne a má miliony dalších "drsných" hlášek (nejlepší scéna s infarktem). Co mi ale dost vadilo, byla celá ta skupinka dementních podvraťáků, kteří svým klasickým projevem "béčkových akčních filmů" všechno ostatní strašně kazili a hrozně mi tak znesnadnili rozhodování. Na druhou stranu je tu opět Harry Callahan a jeho výstup se nedá ohodnotit jinak, než prvotřídní. Naštěstí ani následující závěrečný díl nedopadl nijak zle.

Poslední Callahanovka nakonec dopadla celkem slušně. Nedá se o ní říct, že by byla nejhorší z celé série, to rozhodně ne, ale bohužel už po páté moc nedokáže ničím novým překvapit. Opět zběsilá akční jízda, které velmi zdařile vévodí stárnoucí ale stále "drsný" Clint Eastwood a vnitřně rozhodně nezestárl ani o píď. Potěší vedlejší role mladého Liama Neesona a tehdy začínajícího komika Jima Carreyho, který si zazpívá "Welcome To The Jungle" od legendárních Guns N' Roses. No a pokud ještě máte rádi přehnané akční scénky, tak si rozhodně užijete parádní honičku s bombou obdařeným autíčkem na ovládání, které způsobí velké problémy nebojácnému Harry Callahanovi...

Nic moc jsem od Silent Running neočekával a nakonec se mi dostalo nečekaně moc! Opravdu moc! Abych u konce filmu cítil dojetí, jako bych se díval na utrpení mých blízkých přátel a rodiny, to je opravdu silné kafe, když se jedná o záchranu poslední zeleně v kosmické lodi. Ale Douglasu Trumbullovi se to vážně podařilo a rozhodně mě potěšil daleko více než třeba Vesmírná Odysea Stanleyho Kubricka z r. 1968. S postavou Bruce Derna pro mě nebyl nejmenší problém se nadmíru ztotožnit a to se nepovažuji za žádného vyšinutého šílence nebo vraha. On zkrátka neměl na vybranou a vlastně se snažil zachránit část normálního světa, který se nějakým záhadným způsobem za normální přestal považovat. Nicméně jsem velmi překvapený a tento film považuji za jedno z nejlepších sci-fi vůbec.

Paul Newman jako neprávem odsuzovaný žhář, který se už po stopadesátéšesté sbalí a zkouší začít znovu na úplně jiném místě. A jde mu to nakonec docela dobře s velkou vyhlídkou do budoucna, ovšem jen do doby, než ho zase "jistí lidé" začnou mít plné zuby. Poté už podmanivý přístup přestává fungovat a vše se opět začíná zvrhávat do starých kolejí. Nemůžu si pomoct, ale k tomuto filmu se nejlépe hodí přirovnání, že "smůla se někdy opravdu táhne jako smrad".....

Nejprve musím napsat, že obecně hodně špatně snáším přítomnost hlodavců a krysy (potkany) absolutně nesnáším a mám z nich panickou hrůzu, protože jsem se v ranném dětství stal objektem napadení, když se mi míč odkutálel pod auto poblíž popelnic. Jenže tento snímek má opravdu něco do sebe - především oceňuji skvěle odvedenou práci se snímáním odrazů nezvaného návštěvníka v bytovém prostoru, což opravdu nahání husí kůži a kdyby se vše v druhé polovině nezvrhlo v béčkový "match" člověk vs. přerostlá loutka, určitě bych se dostal s hodnocením ještě výš, protože atmosféra permanentního ohrožení a gradujícího stresu je vystavěna kvalitně. Když jsem já ve své kanceláři asi před dvěma lety objevil živou pobíhající myšku, nemohli mě tam skoro 14 dní donutit vstoupit...

Do dnes (2021) stále poslední velká role pro Jacka Nicholsona a vzhledem k jeho pokročilejšímu věku a fyzické "kondici" už tomu asi tak i zůstane. S Morganem utvořili skvěle se doplňující dvojku, kdy si Jack opět několikrát "zaprudil" hezky po "nicholsonvsku" a na uzdě ho držel jeho moudřejší kolega automechanik se stejnou diagnózou. Oba veteráni si ještě chtějí splnit pár životních snů a užijí si přitom hromadu legrace, vzrušení a adrenalinu. Divák by občas skoro zapomněl, že jsou staříci na smrt nemocní, ale bohužel každá životní dráha má svůj konec a proto je obřím štěstím pro každého, když si může před posledním vydechnutím s úsměvem na tváři upřímně pomyslet, že mu zrovna jeho život jen tak neprotekl mezi prsty...