Duke90

Do jisté doby se první M:I mohlo zařadit mezi neotřelé špionážní thrillery, ale s přihlédnutím k dalším dílům série (vrcholem je fenomenální trojka s nebožtíkem Hoffmanem) už to dle mého názoru dávno není pravda. Nenarážím teď na nic "zastaralého", protože jsem spíše milovníkem kultovních snímků než moderních "fofr-tech" jízd, ale po dějové stránce zde shledávám až zbytečný chaos, který k filmům tohoto ražení prostě nepatří. Film se tak tváří jako komplikovaná spleť intrik a lží, ale přitom je z toho jasně cítit "jen" stylová akční jízda s převážně jednou velmi pamětihodnou scénou, kdy se potí divákovo pozadí stejně jako čelo zavěšeného Toma Cruise. Rozhodoval jsem se mezi 3 - 4 hvězdičkami, ale kvůli výše zmiňovaným výtkám a přepálené vlakové smršti se nakonec držím více při zemi - jako Tom Cruise...

Příjemný a lehce dojemný příběh mladého zlatokopa, který postupně naváže přátelství s nedůvěřivým "polovlkem" a vznikne z toho velmi silné pouto v jinak hodně drsném prostředí pro oba protagonisty. Knihu jsem četl tak dávno, že prakticky nemám co porovnávat, ale z tohoto zpracování jde cítit Disney na sto honů a je tedy spíš určeno jako dobrodružný film pro celou rodinu, což není žádná zásadní chyba. Verze ze sedmdesátých let s Francem Nerem je však poněkud hrubějšího rázu a to mi k dané látce pasovalo mnohem víc. Když Disneyho, tak převážně v animovaném provedení...

Ano, jsem další z mnoha nadšenců, kteří se bez tohoto filmečku v dětství zkrátka neobešli! Na rozdíl od Beethoveena a jemu podobným má putování nerozlučné trojice poutavý příběh a vzájemná komunikace čtyřnožců není otravná ani pro dospělého diváka, ba naopak stále pobaví. Dále už záleží, jak máte v lásce zvířata - v tomto případě konkrétně nejvíc asi psy - protože já psiska od malička zbožňuji a navíc hodně ulítávám na "placatých čumácích", takže jistě chápete, že s Chancem jsem si zkrátka přišel na své. Dokonce mi vyhovuje původní český dabing víc než originální znění, ale to bude asi tím, že jsem na něj zvyklý víc než dvacet let...

Miluji osmdesátky právě pro všechno, co se ve Staying Alive nachází, ale elektrizující atmosféra s energickou hudební vložkou, zajímavými choreografiemi a Travoltou v nejlepší fyzické kondici za celou svou kariéru, byla přebíjena až téměř brakovým scénářem a nijak extra přesvědčivými hereckými výkony. Já se velice rád odreaguji, což se mi do značné míry povedlo i zde a přece jen finální taneční vystoupení strčí do kapsy i Swayzeho s Hříšným tancem, ale kromě zmiňované vizuální natřískanosti neshledávám nic pamětihodného. Svým způsobem mám Staying Alive docela rád, protože takové spojení Stalloneho s Travoltou se dá považovat za téměř raritní a proto film nebudu nijak zásadně odsuzovat - jen jej prostě nebudu považovat za pokračování slavné "horečky", ale za samostatný velice odlišný produkt...

Celkově velice vydařený seriál, který ale občas trpí na nevyrovnanost kvality jednotlivých dílů. Některé epizody jsou totiž tak strašně ukecané a téměř vyzní do prázdna. Odbíhání k různým rodinným, vztahovým a psychologickým záležitostem tu není zrovna nejsilnější stránkou jako tomu bylo třeba u fenomenálních The Sopranos. Největší požitek jsem proto vždy měl při sledování ilegálních obchodů a gangsterského života jak se patří. Třetí série pro mě zatím byla nejrozporuplnější - první a asi poslední tři epizody jsou tak za dalších 10, ale "to" mezitím je takové až nemastné, neslané. Nuckyho aféra byla podle mě naprosto zbytečná stejně jako veškeré scény z nemocnice. Co si ale nemohu vynachválit je senzační Steve Buscemi ve velmi přesvědčivé roli respektovaného gangstera. Toho svého vykuleného obličeje využil dokonale ve svůj prospěch a katapultoval se z vedlejších rolí do předních příček hlavních postav! I ostatní herci zvládli zahrát pěkné tvrďáky a psychopaty (Michael Pitt, Michael Shannon, Stephen Graham, William Forsythe) a někteří jsou zase tak odpudiví, že by jim člověk hned prohnal kulku hlavou (Bobby Cannavale, Gretchen Mol). Sympatie ale kromě dvou výjimek nakonec nechovám vůbec k nikomu, protože všichni ti "dobráci" se v průběhu začnou měnit na hnusné a nevěrné podrazáky, kteří jsou s každou další epizodou zkaženější. To mě dost zamrzelo právě u Steva Buscemiho, který se nakonec vyprofiloval v řádnou svini. Pro mě jsou nejsympatičtější z celého seriálu pouze dvě postavy - Richard Harrow a Eddie Kessler, protože ti jako jediní obstáli v opravdové psí věrnosti. Ještě bych rád dodal, že úmrtí některých postav mě kolikrát pěkně zvedlo ze sedla, protože jsou to hlavně ty, u kterých bych čekal, že musí ještě nějakou dobu "vydržet"....

Po shlédnutí všech (dosavadních) tří sérií nakonec doceňuji nejvíce tu první, protože jako jediná má skvělou mysteriózní atmosféru s nádechem severských kriminálek a nemusel jsem tolik řešit orientaci v provázanosti "mladých, starých a nejstarších". Jakmile se více ponoříme do skákání mezi časy (a později i mezi světy), rozjíždí se neuvěřitelný spletenec událostí, který se s každým dalším dílem prohlubuje a nabývá nových rozměrů. Právě proto doufám, že už nikdo nepřijde se čtvrtou sérií, která by mohla už tak pěkně zamotané klubíčko totálně zauzlit! Nápady s různými zvraty a odbočkami jsou i při vší té spletitosti luxusní a jsem rád za "normální" zakončení, které může v jistém slova smyslu vyznít i otevřeně, ale snad už nebude potřeba... P.S.: Ke Stranger Things bych si Dark rozhodně přirovnávat nedovolil.

Marťas ve svých jednasedmdesáti letech rozhodně nepolevuje v tempu, ale právě naopak se rozjíždí jako mladý nenasytný klučina co stejně jako Jordan Belfort nemá nikdy dost! Takovou jízdu jsem skoro až nečekal a z Leonardova mistrovského herectví jsem ještě u žádného filmu s ním nebyl natolik unešen, a to už má Leo nějaké to konto filmových pecek, ale tohle je prostě vrchol všeho! Tolik hlášek a slovních obratů se jen tak nevidí - a samozřejmě pestrého návodu jak se stát nezřízeným dobytkem a mít z toho obrovskou radost... Kromě Leonarda exceloval už několik let stabilně zrající McConaughey, který téměř každý rok udělá divákům něčím radost. Kdo mě při první projekci v roce 2014 ale nejvíc zaskočil, byl Jonah Hill. Ten (bývalý?) vtipný tlouštík převážně z teenage komedií na sobě hezky zapracoval (dnes už i po tělesné stránce) a stává se z něj nejen uznávaný herec, ale i režisér (Devadesátky)! Zkrátka akcii v podobě Scorseseho Vlka z Wall Street se jednoduše nedá odolat a vlastně proč by také mělo, že?

Struktura filmu je od úvodních titulků hodně podobná s o čtrnáct let mladším "kníračem". Opět záleží, jak moc vám sedí Cohenův humor a otevřená společenská kritika. Dost lidí si může na Boratovi vylámat zuby nejen kvůli pocitům trapnosti ale také politické vyhraněnosti, což naštěstí ani v jednom bodě není můj případ. Nemá moc smysl spekulovat, jak moc je daná kritika (covid, volby atd.) oprávněná a také jestli film vyšel v tomto období jako záměr k ovlivnění nadcházejících voleb v USA, ale spíš jde o to, jestli na podruhé opět zvládnete přijmout obměnu toho, co už tu jednou bylo před čtrnácti lety, nebo nad tím rovnou zlomíte hůl. Já to přijal celkem obstojně...

Všemi právem milovaný film o zážitcích z klukovských let Svěrákových už je dnes takovou klasikou, že snad ani není potřeba se na to dívat každého půl roku v televizi. Všichni to známe téměř nazpaměť a občas jsme mírně unavení z nekonečného citování hlášek našich nadšených rodičů, ale i prarodičů. Možná to pro někoho vyzní hloupě, ale to je vlastně jediný důvod, proč nehodnotím plným počtem. Obecná škola není natolik emocionálním prožitkem jako třeba Kolja a přes dvacet let se na mě hrne ze všech stran, takže mi bohatě stačí opáčko tak jednou za 2 - 3 roky. Abych se někoho nedotkl - je to samozřejmě pořád vynikající filmový počin, ale podobně jako třeba Vesničko má středisková také hodně profláklý. Přirovnal bych to třeba ke příkladu, kdy vám v rádiu pořád budou pouštět "The Final Countdown" od "Europe" nebo "Eye Of The Tiger" od Survivor - také jsou to znamé (v tomto případě i hodně komerční) hity, ale nezajídají se vám už trošku?

Od Rudolfa bych si s radostí poslechl snad každou historku, která by ho zrovna napadla. Ten chlap totiž vše vypráví s takovým elánem a přirozeností, že k němu prostě vzhlížím pokaždé, když začne vypouštět svá moudra do éteru a v případě pana Prepsla tomu nebylo jinak. Zkušenostmi nabitý pán je takovou českou variací na daleko neposednějšího Randla McMurphyho a při sledování jsem si nejednou na slavnou "kukačku" zavzpomínal. Nemocniční prostředí působí depresivně, ale s Rudou je v něm hned o poznání lépe!