Duke90

Upřímně jsem se těšil na původní drsný, syrový snímek s atmosférou sedmdesátých let odehrávající se v zaprděném balíkově - a svým způsobem se mi toho dostalo. Jenže ono nestačí, že při pohledu na každého z herců si člověk ihned vybaví vůni třikrát obrácených ponožek, uhelnatých trenýrek, kozího dechu a čpavého potu. Oni všichni tak nehorázně přehrávají, (horkou kandidátkou je Pusserova manželka) že mi to i přes dané téma a prostředí bylo dost otravné. Jedinou pamětihodnou scénou pro mě zůstává, jak Pusser vydrbe s prohnilým soudcem a to je sakra málo. Rvačky působí spíš směšně a proto jsem po zbytek filmu nejvíc žasl nad podobou Bruce Glovera s jeho slavnějším synem Crispinem známým ze série Návrat do budoucnosti...

Nádherná ukázka špatných lidských vlastností a také příliš naivního dobráctví. V životě je ale velice těžké rozeznat "krysy" od přátel, protože lidé na rozdíl od krys vypadají často úplně normálně, přátelsky a chtějí nám pomoci... Nebo ne? Na to si musí každý přijít sám (bohužel). Já se řadím spíše k těm naivním typům a ač nejsem natolik houževnatý jako Jean v podání Gerarda Depardieu, asi bych v jeho situaci dopadl velmi podobně. Buďme tedy rádi za ty, kteří nás dosud nezradili a nejednají pouze ve svůj vlastní prospěch, ale mají třeba i upřímnou starost u druhé a chtějí být opravdovými přáteli. Yves Montand v pokročilém věku opět zahrál působivou ač odpudivou roli sedláka a zmiňovaný Depardieu udeřil přímo do srdce každého poctivého člověka.

Kevin Spacey měl v roce 1995 opravdu silné období a kdyby nebylo geniální role Verbala (nemyslím zdejšího "prokletého básníka") z Obvyklých podezřelých, určitě bych mu bez přemýšlení vpálil sošku za vymazleného holohlavého psychouška ze Sedm. Nepotřeboval příliš mnoho prostoru, aby na sebe strhl veškerou pozornost a ovládl divákovu mysl. Fincher natočil geniální thriller, kde si mistrně pohrává s psychikou hlavních detektivů stejně jako s tou mou u obrazovky a postava Spaceyho je pak naprostým atomovým výbuchem v této dokonalé hře plné strachu a hnusu. Jediné, co mi úplně nesedlo, byl horkokrevný Brad Pitt, který ovšem jako herec začal "zrát" až v následujících letech. Tato "drobnost" díky výtečnému zážitku z celé podívané ovšem můj finální úsudek nezměnila ani o píď...

Za posledních pár let jeden z těch lepších filmových počinů s Robertem De Nirem a nutno podotknout, že jako celek opravdu povedený! Samozřejmě je to hlavně Cilianův film, ale De Nirova přítomnost tomu dodává tu správnou někdy až nepříjemně mrazivou atmosféru a mate diváka až do samotného finále, které se mi na rozdíl od většiny ostatních dost líbilo. I Sigourney jsem po několika letech zase rád viděl v povedené charakterní roli a i ona zde tvoří nedílnou součást celého dění. Pro mě rozhodně milé překvapení a Robert by se mohl pokusit stavět své další role aspoň na podobných základech jako v Red Lights.

První série vynikající. V druhé a třetí už se seriál začíná trochu natahovat, ale zase nastane několik zajímavých zvratů a dočkáme se hlubšího prokreslení charakterů všech postav. Ty co vám zpočátku připadaly sympatické, byste později nejradši kopli do zadku a naopak. Největším překvapením se pro mě bez debat stal Daryll, který se z totálního balíka proměnil v loajálního a nepostradatelného člena celé party. Jinak jsem na všechny díly koukal docela rychle po sobě, takže mi to tak trošku splynulo, ale i tak jsem velmi zvědav na čtvrtou sérii. UPDATE: 11.3.2020 - Od čtvrté série jsem nekonečné putování utápějící se v recyklaci samo sebe úplně vypustil z mého žebříčku sledovaní. Hodnocení se tedy vztahuje k prvním čtyřem sériím.

Všudypřítomná tíha na mě dopadla s těžkosti slona afrického, ale sledovat partu hejzků plácající často hrozné nesmysly mi bylo místy až protivné. Taková paka asi jiným způsobem ani nelze ztělesnit a rozhodně jsem do filmu šel s tím, abych se podíval na aktuální téma o bobtnajícím problému současnosti pohledem talentovaného Kassovitze, jenže já mám prostě problém s těmi lidmi, jako takovými. Možná že kdyby vznikl třeba krátkometrážní snímek, mohl by v mých očích zaznamenat daleko větší úspěch už jen tím, že by se to bezcílné poflakování otravných chlapců smrsklo na snesitelnější úroveň. Řekl bych to asi takhle - v Trainspottingu od Dannyho Boylea nebo v Pusherovi od N.W.Refna se mi podařilo navázat empatii s postavami, ale tady se nic takového nedostavilo.

V Purpurových řekách jsou herci až na druhém místě za vypiplanými kamerovými záběry, podmanivou hudbou a kouzelným prostředím francouzských Alp, které ve vás vyvolají pocit mysteriózna už jen od pohledu. Od prvních minut lze bedlivě sledovat pomalu se skládající puzzle propojující případy dvou povahově rozdílných detektivů, z nichž jeden (Cassel) řeší zpočátku banálně vypadající trestný čin s mnohem hlubšími kořeny. Závěr sice mohl přijít s originálnější pointou a od jisté chvíle se děj stane téměř předvídatelný, ale za tu ponurou atmosféru a celkově skvělé dílčí zpracování nemám jinak co vytknout.

Mám takový pocit, že spolupráce režiséra Cronenberga s hercem Viggo Mortensenem vyplodila dva nejlepší snímky v režisérově filmografii vůbec. Po History Of Violence se tento film tváří mnohem ambiciózněji, i když v konečném důsledku ve mě nezanechal tak hlubokou stopu jako nenápadný příběh "ze zapadákova". Zmiňovaný Viggo ovšem kapacitně povýšil své herectví o level výš a všichni, kteří ho do této doby znali pouze jako neohroženého bijce skřetů, budou s největší pravděpodobností v mírném šoku. Společenstvo prstenu totiž vyměnil se vší elegancí za "společenstvo ruských kérek" a je potřeba dodat, že bez meče mu to jde mnohem lépe, čímž narážím na vrcholnou scénu z místa známého všem normálním lidem jakou sauna, které se při ruských rozepřích může stát nefalšovaným peklem na zemi. Pan Cronenberg si dal tentokrát ještě více záležet na detailním vyobrazení násilných činů a právě díky jeho snaze vše působí až nepříjemně věrohodným dojmem. Ústřední téma je samo o sobě silným šálkem a proto se určitě vyplatí nahlédnout pod pokličku...

Správný chlapácký snímek z drsného vězeňského prostředí s jako vždy vynikajícím Robertem Redfordem. Kvalitně natočená vězeňská dramata jsou u mě vždy výhrou a stejně jako třeba Útěk z Alcatrazu a Vykoupení z věznice Shawshank i příběh Henryho Brubakera považuji za klasiku svého žánru. Pro všechny morálně založené a spravedlivé je tento film povinností!

Velmi povedené drama, které se obecně mezi ostatními filmy o drogách rozhodně neztratí už kvůli úctyhodným hereckým výkonům a to hlavně Vala Kilmera a vyšinutého Vincenta D'Onofrio. Právě poslední zmiňovaný si svou roli střihl s takovou chutí, že bych s ním opravdu nechtěl uzavírat jakýkoli obchod. Jinak se mi zdá, že je Salton Sea jeden z posledních filmů, kde ještě Val Kilmer neprocházel tak výraznou fyzickou proměnou... k horšímu samozřejmě.