Duke90

Před shlédnutím filmu jsem Joy Divison znal pouze jako předchůdce velmi známé a mnou oblíbené kapely New Order. Právě proto mě napadlo si doplnit mezeru ve vzdělání a naposlouchat něco z jejich rané tvorby. Jejich hudba je úplně jiná, než pod vedením Bernarda Sumnera - temná, těžká, depresivní. Díky tomuto filmu se mi podařilo plně vžít do postavy Iana Curtise, a co víc - dokonce najít pár společných rysů. Když toho člověka umíte pochopit a vcítit se do něj, pak vás jeho hudba začne oslovovat úplně jiným způsobem. Dostat se do psychické nepohody vyúsťující v deprese je tak strašně jednoduché, i když v tomto případě hodně vzala za své i proradná epilepsie. Za zmínku stojí porovnání skutečných Joy Division z živáků, kde bych nepoznal rozdíl mezi Ianem Curtisem a Samem Rileym - naprosto precizně ztvárněná postava do sebemenších detailů! Závěrečná scéna se skladbou "Atmosphere" je přímo devastující a přesto opět nádherná.

Krásný úvod s Russelem Crowem a koncem planety Krypton záhy nahradila nepřehledná a zběsilá digitálním zvěrstvem přecpaná "podívaná". Jedno z posledních filmových zpracování o legendárním zachránci Země z jiné planety tedy považuji za nepříjemné zklamání. Kdyby aspoň Supermanovo dětství a dospívání bylo chronologické, protože dojemné scény s Kevinem Costnerem také patří k tomu lepšímu, co se tu dá pozřít. Zbytek už je jednou velkou směsí těch nejnabouchanějších efektů ("moderní" fanoušci nechť si přidají jednu hvězdu navíc), které vlastně tvoří hlavní podstatu celého filmu a to mě jako zarytému fanouškovi smysluplnějších dělových linií rozhodně nestačí. Christopher Reeve zatím zůstává nepřekonán!

...aneb jak se psychická porucha pomalu ale jistě rozšiřuje do širších rodinných kruhů. Přijde mi, že každá rodinka má ve svém kmeni nějakého magora a třeba to na něm není ani vidět, ale do hlavy prostě nevidíte nikomu a tak na první pohled naprosto obyčejný člověk může mít myšlenky, z jakých by vám v mžiku zbělaly vlasy. Já osobně se na to dívám tak, že nikdo z nás není úplně v pořádku a je potřeba se smířit s tím, že všichni máme nějaký ten problém. Ovšem záleží v jaké míře a jakým způsobem šílenství vyleze na povrch.

Shlédnul jsem jen kvůli Jamesi Caanovi, který byl převážně v sedmdesátých letech velmi respektovaným hercem (a nejspíš je i do dnes) a to především kvůli svému charismatu, kterého měl vždy na rozdávání - a má jej i v Rollerballu.To, že je James sportovec, všichni poznáme na první pohled a typově mu takové role padnou jako ulité (Brianova píseň), jenže Rollerball je po dějové stránce vážně docela katastrofa. Po první hodině jsem chtěl dát jen 2 hvězdičky, ale pak přišly na scénu "řeznické" zápasy v Tokiu a závěrečný v Ženevě, které film dost vytahují ze dna bažin a jak to nakonec James všem natře mě donutilo hodnocení mírně navýšit.

Hodně smutný a bohužel dost pravdivý film o tom, jaká dokážeme být (MY civilizování) zvířata. Mladí kluci balancují nad propastí s dnem psychopata. Vůbec nelituji ani jednoho takového, kterému se pak něco stane, protože nějak se slušní lidé v případě ohrožení vlastních životů bránit musí. Opravdu jsem moc rád, že podobné snímky vznikají a možná některým zoufalcům, jací zde vystupují, konečně otevřou oči a sepnou mozek. Násilí pro zábavu je hnus a mělo by být tvrdě potrestáno! Výborně pane Browne!

Pořádnou depku jsem při sledování Misery měl, možná skoro stejnou jako bezmocný (a jako vždy výtečný) James Caan. Kathy Bates je jednou z největších nočních můr (nejen) každého úspěšného spisovatele, který zrovna padne do její bezchybné lékařské "péče". Srdce mi bušilo, i když jsem byl hezky v pohodlí domova, nepřipoutaný k posteli, chůze schopný a připraven k bezproblémovému útěku... Když jsem se kdysi díval na Reinerovo "Než si pro nás přijde....", ještě jsem netušil, že si za název filmu můžu klidně doplnit - Annie The Sick Bitch!! Opravdu až nepříjemně věrohodně zahráno!

...aneb tři bouchači s inteligencí zlodějů ze Sám doma. Docela mě mrzí, že třeba Mark Wahlberg ze sebe musel udělat takového namyšleného šaška, který tentokrát kromě svalů neměl vůbec nic, čím by mě oslovil. Byl jsem vlastně moc rád, jak to nakonec dopadlo, protože tito pánové si o pořádný průser říkali už s "geniálním plánem" celé akce. Naštěstí lidé, kteří mají mozek, jsou draví a umí se se životem úspěšně porvat, nemusí mít kulturistickou postavu. A právě takové se nikdy nevyplácí dráždit, když na to doopravdy nemáte jako v případě našich "bobulek". Bayův příběh o jedné "velké klukovině" jsem tentokrát velice špatně přijímal a potěšila mě aspoň přítomnost normálních chlapů v podání Eda Harrise a Tonyho Shalhouba....

Půjdu nejspíš proti proudu, ale mě se takto netradiční zombie podívaná velice zamlouvá! Vůbec mi nevadilo, že se film dost odklání od pravé podstaty o nemrtvých, protože to bylo zábavné, moc hezky zahrané a ještě doprovázeno příjemným soundtrackem. S Twilightem bych si Warm Bodies moc srovnávat nedovolil, protože to je až skoro urážka - a samozřejmě ne pro Twilight. Pro mě fakt pěkná odreagovačka, která se vyšplhala nad má očekávání. Zombieland byla přece taky jenom jedna velká prča a nikomu to nevadilo. Tady si ještě můžeme navrch přidat velice zajímavou romanci...

Zpočátku takové "obyčejnější", ale vše začne nabírat na obrátkách, jakmile se celá rodina opět po letech znovu setká a snaží se spolu zažehnout již téměř vyhaslé rodinné pouto. Tentokrát mě kupodivu moc neoslovila "jedovatá" Meryl Streep ale společné dojemné chvilky mladého DiCapria a Diane Keaton. Bohužel i ve skutečném životě to chodí tak, že lidi začne spojovat až pocit, že něco (nebo někoho) můžou v životě ztratit.

Mám rád filmy "ze života", kde si lidé musí sáhnout na samé dno svých sil, aby něco v životě dokázali. Jerry Maguire je jedním z nich a povedenou přídavnou vložku zde tvoří i vkusně užitá romantická linka, která se nakonec stává hlavní motivací k lepšímu a spořádanějšímu životu. Kromě zbytečně přehrávajícího Goodinga Jr. si na výkony herců vůbec nemůžu stěžovat. Už se těším na další Croweův film - Vanilla Sky!