Duke90

Takže na úvod - Battle Royale jsem samozřejmě viděl a považuji jej za klasiku svého žánru, ovšem nikdy jsem tomu nepropadl jako ostatní, protože na můj vkus točí asiaté obecně hrozně syrové, studené filmy a tento rukopis snad v žádném podobně laděném snímku nelze přehlédnout - Ichi The Killer, Oldboy, Nebohá paní pomsta, Battle Royale atd... Při čemž poslední jmenovaný je opravdu vydařený, ale stejně mi hubu úplně nezalepí. Prostě asijské filmy "vražedného ražení" musí být sakra dobré, aby mě uchvátily. Hunger Games sice nejsou již tak povedené jako originál, a přesto mě v mnoha ohledech oslovily daleko víc. Je zde sice neskutečně dlouhý úvod oproti samotným "hrám", poměrně dost odbyté vedlejší postavy a hodně zrychlený průběh celých her - v tom Battle Royale jednoznačně vede.... a přesto... Jennifer Lawrence je na svůj věk neuvěřitelně vyspělá (herecky) a sympatická herečka a právě její zásluhou jsem se dokázal přes různé nedokonalosti v klidu přenést. Taky Woodyho Harrelsona jsem viděl rád a obecně je mi americká mentalita mnohem blíž než ta asijská - stejně tak je to i s herci. Kdyby tohle nebyl jen tzv. "okopírovaný remake", tak už vidím ty čtyři hvězdičky, kterými by se to tu jen hemžilo... Takhle se jedná jen o neoriginální, odfláknuté dílo... které ale třeba někomu sedne stejně jako mě z úplně jiných důvodů.

"1984 o pár let později".... Takové filmy mi vždycky jdou po chuti, protože jsou bohužel velmi reálné a čím víc se člověk snaží bojovat sám se sebou, tím víc se vlastně vrací na úplný začátek a pomalu ale jistě se stává tím, s čím tak usilovně bojoval. S city je to někdy hodně složité a právě emoce mohou v životě způsobit největší peklo, ale úplně bez citů ?? To už je pak zbytečné vůbec dýchat..... Ještě bych rád zmínil, že celý film doplňuje velmi povedená akce ala Matrix, u které mi občas lezly bulvy z důlků víc než je zdrávo.

Moc hezká a poctivá francouzská kriminálka s výbornými hereckými výkony především Jeana Gabina a ještě trochu "mladého ucha" Alaina Delona. Gabin v rolích nekompromisních starých bosů vždy dodá filmu obrovské charisma a tentokrát mi jeho role sedla daleko víc, než třeba v Sicilském klanu. Vůbec jsem se totiž nenudil a stopáž mi přišla tak akorát. I mladý Alain už ledacos předvádí a sebevědomě ukazuje jak by měl vypadat správný, i když zbytečně zbrklý, rebel... Závěr jinak parádní, ale k nasrání!

Typická "dvouhvězdičková" podívaná a celkově bohužel dost zbytečné zpracování Tří mušketýrů, které láká jen na známé tváře a "moderní háv" - absolutně se nehodící k danému tématu. Kdyby to vzal do rukou Guy Ritchie, tak bychom se možná dočkali aspoň lepšího průměru, protože právě Downeyho Sherlocka mám velice rád i přesto, že je také na hony vzdálený knižní předloze. Tohle ale moc nevyšlo a k tomu herecké výkony jsou přímo tragické (až na Madse Mikkelsena). Dost mě mrzí, že postava Christopha Waltze zůstala tak v pozadí téměř nevyužita....

Jsou mezi námi filmy, které by si zasloužily svou vlastní kategorii/žánr s konkrétním označením "vidlácké" a zrovna film "Buzíci" si jistě zaslouží být touto kategorií poctěn s tím rozdílem, že název bych přejmenoval na "Dobytci", protože by skvěle vystihoval rysy (nejen povahové) hlavních "hrdinů"! Rád si doplňuji filmové začátky známých herců a tentokrát mě oslovila především účast mladého Depardieu. Ano, na svou dobu je to provokativní, odvážné, ale také neskutečně buranské a normální člověk by se nechtěl v kůži ani jednoho z "buzíků" nacházet byť jen minutu. Tohle ještě není úplně ten Gerard, kterého bych dokázal docenit. Pokud bych chtěl částečně podobné téma vidět na plátně, bez váhání si raději pustím vyšperkovaný Mechanický pomeranč, který má úplně jinou úroveň (hlavně po herecké stránce) a především někam směřuje. Tihle dva vidloni směřují maximálně "z díry do díry" a počínají si u toho, jako pes co převrhne koš s odpadky.

Nemůžu si pomoct, ale musím ihned začít srovnáním, protože "Pěsti ve tmě" si o to doslova koledují. Zatímco Stallone v tmavé kožené bundě s kloboukem, viklající chůzí a házející si míčkem o zem dokonale zapadal do špinavých ulic Philadelphie a svou dobráckou povahou vzbuzoval soucit, tak Vašut působí dojmem nevycválaného frajírka a trpíte mu jen proto, že podmáznuté boxerské zápasy jsou prostě svinstvo a onen bijec s rukavicemi je pouhým pěšákem (můžeme nazývat loutkou) absolutně závislý na svém chlebodárci. Přesto tento Soukupův snímek považuji za docela povedený a obří podíl na tom má výborná hudba skvěle zapadající do pochmurného příběhu druhé poloviny třicátých let.

Nejsem žádný chodící historický světoběžník a možná proto film lehce nadhodnocuji, protože především scénář a herecké osazenstvo shledávám na velmi vysoké úrovni. Nedovedu si představit natolik autentické zpracování z české produkce v dnešní době a spojení zahraničních herců s "domácím prostředím" byl vynikající nápad ke stvoření pro mě unikátní meziválečné rekonstrukce dané události. Zpočátku jsem se musel lehce pousmívat nad výslovností českých jmen v podání Cilliana Murphyho a Jamieho Dornana, ale tyto levné posměšky mě v průběhu sledování zcela opustily. Navíc čeští herci v menších rolích krásně zapadli a od Ani Geislerové se samozřejmě dal očekávat vyšší standard, který určitě předvedla. Co se týče zmiňovaného Dornana, tak "50 odstínů.." jsem ještě neviděl a asi to tak i zůstane, abych si zbytečně nekazil dojem, protože jako "leader" finální přestřelky předvedl fantastický výkon a já byl (i s vědomím, že konec bude hořký) napnutý jako struna. Myslím, že film neurazí téměř nikoho a s klidným svědomím jej mohu jen doporučit.

Docela netradiční kriminálka s ucházejícím Johnem Travoltou v hlavní roli a mým oblíbencem Gandolfinim, který bohužel nedostal mnoho prostoru a jeho potenciál tak zůstal z větší části nevyužit, ovšem gestikulací, hlasovým projevem a funěním asi navždy zůstane hlavně nezapomenutelným Tonym S. Vždy jsem měl trochu problém s doceněním hereckých kvalit Jareda Leta a ani tentokrát mě jeho mírně přehrávající slizounek příliš neučaroval, zato nemálo narušená Salma Hayek mi s gradujícím dějem docela vyrazila dech, jak odpudivě svedla svůj part odehrát a na rozdíl od její reálné předlohy měla doopravdy čím oslnit, protože o skutečnou Marthu bych si pravděpodobně neopřel ani kolo... Myslím, že zdejší hodnocení přesně odpovídá celkové kvalitě filmu - slušný nadprůměr, který stačí vidět jednou za dva roky.

Dlouhý a nepříliš záživný rozjezd, který trvá skoro tři čtvrtě hodiny, posléze vystřídá konečně svižnější tempo s krásně vybudovaným napětím, ale také bohužel s očekáváním, že se dočkáme pořádného rozuzlení s obdivuhodným koncem, což se ale bohužel tak úplně nestalo. Ghost Writer si zkrátka nedokázal udržet to správné tempo od začátku až do konce a tím mírně klesá jeho kvalita, přitom se na to koukalo celkem hezky a o hutnou atmosféru nakonec vážně nouze není. Jen to Roman namíchal v poněkud nevyrovnaném poměru a to je velká škoda!

To jsem se zase jednou spálil! Muzikály obecně příliš nevyhledávám, ale v takovém podání, kdy všichni "zpívají jak o život" a ještě k tomu zpívat neumí, je přímo nesnáším. Nejnovější zpracování Hugova románu mě zanechalo naprosto chladným a nasraným, protože ta stopáž byla ubíjející. Jak můžu nebohou Anne Hathaway litovat po tom nekonečném kvílejícím zpěvu? Vlastně všechny herce bych si radši představil v klasickém výstupu s normálními dialogy, ale docela mě překvapil Russell Crowe jak se s tím popral. Nejodpudivější výstup u mě předvedl Eddie Redmayne jehož líbezný hlásek už pomalu zaváněl teploušstvím. Já prostě nemůžu jinak... Jediná chytlavější píseň byla "Look down! Look down!" Já měl sto chutí se dívat dolů místo na obrazovku už po čtvrt hodině a k tomu si zacpat uši....