Duke90

(HODNOCENÍ S01) Pokud chcete vidět Stalloneho charisma v roli stárnoucího, ale pořád hodně tvrdého "vysloužilého" gangstera, rozhodně nebudete zklamáni. Sylvester se opravdu předvedl v jedné z nejzajímavějších rolí své dlouhé herecké dráhy a vystupoval jako král - jen nevím, jestli skutečně té Tulsy. V seriálu nastalo několik situací, kdy mu někdo mohl v jeho počínání mockrát nepříjemně přistřihnout křídla, ale vždycky se to nějak zajímavě uhrálo, i když byl prakticky na všechno sám. Myslím si, že měl až příliš nelogicky navrch, jako by v Tulse nikdo nebyl zvyklý zásadně odporovat. Čtvrtou hvězdu nakonec uděluji hlavně kvůli Slyovi, protože si ji jednoduše vydupal, ale možná by bylo lepší zůstat jen u jedné minisérie...

Pokud už vás první Avatar dostal do kolen, nebo jste byli minimálně nadšení aspoň na 80-85%, pak máte téměř nulovou šanci, že byste dlouhá léta připravované pokračování nedocenili ještě víc! Druhý Avatar vlastně opět přináší onen krásný vizuální zážitek umocňující citlivý příběh v "pozadí". Jen vše musíte znásobit asi pětkrát. Kdo tedy ještě neviděl si po tomto násobku aspoň může představit, jaká jízda tu po předchůdci z roku 2009 čeká. Je tu spousta úžasných detailů a díky výpravě obřích rozměrů si opravdu při sledování připadáte jako na jiné planetě. Slasti a spíše převažující strasti rodinky Jake Sullyho jsem nyní vnímal podstatně víc, než závěrečnou konfrontaci s bezohlednou korporací v jedničce. Měl jsem pocit, jako bych při sledování znovu dospíval a sdílel s oběma kmeny nové zážitky. Je to prostě další jedinečný projekt hnidopišského chlápka, který nikdy nedělá věci na půl, špatně nebo dobře. Buď je dělá nejlépe a nebo je raději neudělá vůbec...

K Avatarovi už toho bylo v průběhu let řečeno opravdu mnoho. Já jsem tedy pouze dalším nadšeným divákem, který v průběhu sledování několikrát potěšeně zaplesal nejen z audiovizuální stránky, ale také z citlivého příběhu, kdy jsem rozhodně neměl potřebu hledat nějaké mouchy v kopírování nápadu apod. jak tady čtu v některých komentářích. James Cameron prostě netočí laciné filmy, kde by se člověk na první pohled musel nad něčím nespokojeně pozastavovat a určitě tento názor nepovažuji jen za můj subjektivní. Na rozdíl od jiných "vizuálních skvostů" právě v Avatarovi to pestrobarevné technologicky vyspělé krásno vysoce umocňuje samotné dění a každého vnímavějšího diváka postupně přibližuje k jednotlivým postavám. Pět hvězd nedávám jen z důvodu, že už mě v minulosti pan Cameron dokázal odrovnat ještě o stupeň či stupeň a půl více (zdravíme Terminátora a Vetřelce)....

Bez přehánění  si troufnu vypustit odvážné tvrzení, že se možná jedná o nejzábavnější komedii v historii filmu vůbec! Jasně, máme tu spoustu dalších kousků, u kterých se můžeme smíchy za břicho popadat, ale zde nastanou situace, kdy byste měli mít raději už aplikovanou plenu, aby při jednom z vašich výbuchů smíchu nedošlo k nechtěné nehodě. Tohle (doslova) divadlo krásně odsýpá a vy se na konci můžete hrdě bít do prsou, že jste byli přitom. Tedy že smích lečí v tomto případě platí dvojnásobně!

Kdo jiný by mohl v minimalistickém pojetí vystihnout tolik emocí na téma: "Tož, kámo, co je? Ty už se se mnó nebavíš nebo co?!" než právě krutý realista Martin McDonagh? Jeho filmy založené primárně na věrohodnosti a šikovnosti samotných herců jsou jedna perla vedle druhé a ani u "Banshees" tomu není jinak. Vše je samozřejmě hezky odvyprávěno s velkou nadsázkou, ale to neznamená, že se vám příběh dvou paličáků nezaryje až pod kůži. V McDonaghových počinech sice moc radosti nikdy neuvidíme. Za to asi ale vždy spolehlivě odneseme plnohodnotný filmový zážitek a já mu za to moc děkuji!

Menu je opravdovou delikatesou mezi jednohubkami s náběhem na slušný hlavní chod. Ve správném poměru mi byl servírován do tváře úsměv prolínající se s údivem. Zásadní ingredience této zábavné hororové satiry jako důraz na morální úpadek lidstva, černý humor a slepá pomsta s pokrytectvím šťavnatě probublávaly od začátku až do konce. Herecky dominuje (nečekaně) Anya Taylor-Joy, ale velkým "bavičem" se stal Nicholas Hoult. No a Ralph? Ten byl možná nejdémoničtější od Schindlerova seznamu, akorát že tentokrát si až do poslední chvíle zachovával veškerou příčetnost. Takže? Po skončení filmu byl můj hlad zcela uspokojen.

Jak lépe navázat na sérii, která měla od třetího dílu našlápnuto do propadliště zapomenutých špatných filmů? Asi nijak, protože tvůrci Cobra Kai dokázali prakticky nemožné a nejen že oživili v hřejivém nostalgickém kabátku kdysi tolik oblíbenou látku, ale několika starým známým doslova vtiskli úplně nový rozměr! Nevím, jestli herci s věkem natolik dozráli, nebo se jim zkrátka vyhýbaly dobré příležitosti, ale já si jejich přítomnost maximálně užíval. Za nejvýraznější postavu bych s klidným svědomím označil parádního Williama Zabku, protože ruku na srdce - kdo si jej zafixoval v hlavě jinak než "toho, co dostal kopačkou do brady"? Já myslím, že nikdo. Tady ovšem předvádí suverénní výkon a nápad s jeho tzv. vykoupením prohlubuje divákovu zvědavost nad minulostí Johnnyho Lawrence, o kterém jsme toho do teď ani vlastně moc vědět nepotřebovali. Hlavní "hrdina" Daniel v podání Ralpha Macchia pro mě nebyl natolik zajímavý jako právě Johnny. No a co se týče hlavních záporáků - tak vykutálený Martin Kove dovedl po psychologické stránce skutečně zasadit opravdové rány, ale co teprve jeho "věrný" přítel z nepovedené trojky? Právě Thomas Ian Griffith je pro mě největším překvapením ze všech herců, protože jeho výkon (dáli se to tak vůbec nazvat) z roku 1989 byl jeden velký děs a hrůza. Tady byl ale králem a otravné přehrávání vyměnil za soustředěný projev zkušeného zloducha. Jedinou výtku mám k mladým hercům, jejichž "problémy" a neustálá nerozhodnost v tom, kam vlastně patří, kontinuálně narušovaly průřez všech pěti sérií. Ale pokud by přišla po vynikající pětce ještě slušná šestka, bránit se určitě nebudu...

Upřímně, viděl jsem pro mě dokonale autentický šrumec z gastronomického prostředí a stejně si nedovedu představit tu tíhu a stres naživo. Mám opravdu velmi mizivé zkušenosti, protože i pouhá představa, že se v tomto prostředí pohybuji, mi děsivě svírá žaludek. Dobré jídlo samozřejmě k životu patří a já si snažím zachovat maximálně slušný přístup v každé restauraci, kde si zrovna objednávám, protože ani před shlédnutím "Bodu varu" mi empatie nedělala problém. Po shlédnutí si ovšem dovolím říct, že právě díky empatii jsem fyzicky pociťoval jistou dávku stresu už jen při sledování fantastických herců v jednom záběru v jeden fiktivní večer v jedné fiktivní restauraci, kde ovšem každá minuta působila naprosto realisticky. Dnes už nemám problém přiznat, že jistých profesí se zkrátka bojím (a zároveň je velice respektuji) a práce v gastronomii se sem určitě řadí. Jestli jsem si dříve těchto lidí vážil, tak teď je musím vyloženě oslavovat, stejně jako třeba hasiče nebo doktory a sestry v nemocnicích, protože od "Bodu varu" už se prostě nemůžu jen tak usadit ke stolu a nevnímat, že pro naše potěšení jiní odvádí kurevsky tvrdou práci!

Jediným velkým pozitivem je v tomto velice slabém pokračování už pouze moudrý pan Miyagi. Všechno ostatní působí hrozně laciným dojmem. Ralph Macchio nehezky přehrává a hlavní záporák Thomas Ian Griffith se svým štěkajícím pejskem Seanem Kananem jsou zralí doslova na kop z otočky dvakrát po sobě, protože podobné "suverenní" herecké výkony jsem viděl naposledy někde v seriálu Strážci vesmíru, což je pro věkovou kategorii tak cca do 10 let. Druhou hvězdu dávám pouze z úcty k prvním dvěma dílům, jelikož jsem byl schopen vnímat, jakou cestu mezitím Daniel ušel a také díky zmiňovanému Patu Moritovi. Čtyřku už si raději nechám ujít...

Měl jsem trochu obavy z rapidního úpadku oproti skvělé jedničce, ale téměř žádný úpadek se nakonec nekonal. Druhý díl je hlavně až do samotného závěru úplně jinak pojatý a výlet na Okinawu jsem uvítal s otevřenou náručí. Tentokrát se totiž téměř vše točí okolo moudrého pana Miyagiho a Daniel má možnost se opět nadále vzdělávat nejen v oblasti karate, ale hlavně nahlédnout do historie a dynastie Miyagi. Záporné postavy Sato a jeho žák sice dvakrát věrohodně nezapůsobí, ovšem cestování s mistrem mi přišlo v určitých aspektech zajímavější než Dannyho konfrontace s mládeží v předchozím díle. V celkovém součtu však ročník 84 stále vnímám jako ten lepší a proto zůstávám na neutrální tříhvězdičkové půdě.