Bachy

Jednak to bylo doost slabý, jednak mi to neteř ještě všechno spoilovala a navíc vypila všechno kakao.

Vážně tu hodnotím něčí přednášku? Weird... Každopádně přednáška je to s výsledkem na půl cesty. Líbilo - ano, informativní - ano. Nicméně v mnoha věcech příliš zjednodušené a tudíž tím je akorát nalejváno na protiargumenty. Navíc je škoda, že se obecnestvo do přednášejícího trochu nepustilo, aby došlo k lepší obhajobě jednotlivých nástřelů. Takhle jo, věřím, že spousta věcí je pro mnohé nová, nicméně to může snadno působit jako přílišné zobecňování. Pokud Vás tohle téma jen trochu zajímá...začněte u Earthlings. Odsud lze vycucat pár argumentů a pochválit pána, že umí dobře mluvit. A navíc, jak je uvedeno na začátku, účelem je nadhodit nějaké myšlenky, nikoliv někoho lámat...a pak to účel rozhodně splnilo. Jen ten název tomu paradoxně možná trochu škodí.

Cože? Vin Diesel má city? Je to krásné, ale trochu mi tam smrdí mustr. Jen trošku. Navíc do mé osobní ligy nejlepších animáků, kam by se tak moc chtěl každý dostat, se to vecpat nemůže. Tam je přeplníno a každý člen musí mít něco navíc. Nicméně i tak mě to dojalo...sakra, se mnou je to taaaaak jednoduchý.

Hrozně dobře se na Free to Play kouká a uteče to jako voda. Navíc to podle mě funguje i pro člověka, co do e-sportu nevidí. Ne tak pro člověka, co vůbec nevidí do počítačového hraní. Tam si myslím, že Free to Play nemá smysl zapínat. Nicméně stejně rychle to i odteče s každičkým dojmem. Jako reklama na Dotu a na e-sporty to funguje úžasně, jako jednohubka pro někoho, kdo se chce alespoň trochu chytat také. Ale na Indie Game: The Movie se to nechytá ani omylem. 3,5*

Tak projíždím znovu svou dětskou modlu a stále to není ono. Kde to je? Mám riskovat ještě jeden díl? Přílíš málo Sellerse.

Pocit, když chci přemýšlet a dokument mě tlačí k přemýšlení, aniž by mě tlačil k názoru, je tak slastný. Silné to je, ale zajímavé a informativní je to ještě dvakrát tolik. Dokument vyvolávající diskuzi, dokument prohlubující znalosti a dokument, který chcete převyprávět dalším.

Bublavé obdoví Terryho Gilliama konce 80tých a první poloviny 90tých ve mne budí stále větší a větší respekt. Baron Prášil je stejně tak velká a barevná bublina jako Brazil, Král rybář, či 12 opic. Nicméně podobnost bublin končí u ohromující velikosti a pestrosti. Co se týká žánru, tak Gilliam evidentně nemá problém přepínat z jednoho do druhého bez ztráty nápadu a hlavně osobitosti. Prášil je u mne podtržen tím, že jeho příběhy moc dobře znám a vždycky mi tohle fantazírování přišlo jako to nejlepší možné cvičení pro hlavu scénáristy. Funguje tu všechno. Nadhled, bizzar, absurdita, ale i krutost (kdo se dneska nebojí sekat nepřátelům hlavy a ukazovat hnusnou smrtku v takhle velkých a rodinných filmech) a nádech hlubšího významu. Inu látku dostal režisér, který si o ni svým vnitřkem hlavy přímo říkal a podle toho to dopadlo. Upřímně si nepamatuji, kdy by mě tak moc bavil "dobrodružný" film. Dokonce jsem myslel, že už se toho přídavného jména bojím.

Závažné a jinačí nepochybně. Nejspíše i zásadní a stejně tak i nazlobené, tudíž ale i ukřičené.V několika momentech úžasné, nicméně v několika jiných i nudné. To jsou přídavná jména pro dnešní den.

Stylově natočená akce. Víc tam není. Zasazený to mohlo být stejně tak do vesmíru nebo do pravěku. Vše slouží akci. Tudíž zřejmě zaměřeno na jinou cílovku. Äčkoliv jsem k tomu přistupoval celkem openminded, tak mi to mind zase poměrně rychle zavřelo. Hlavně, že bez problému přejedou koně náklaďákem - LAME.

Brutální metafora náboženství a proroctví. Kontakt má za sebou evidentně velmi silnou předlohu, která naťukává postupně všechny kontrovorzní témata, která v rámci příběhu o hledání života mimo Zemi naťuknou může. Většinu z nich ponechá jen k nahlédnutí, rychlému nahrnutí myšlenek a spěchu k dalšímu, aby nakonec ukázal, že celkový význam je úplně jinde. Zemeckis byl dobrou volbou, protože se nebojí dlouhé stopáže a postupného budování, jelikož umí tempo udržet. Ale Zemeckis byl taktéž špatnou volbou, protože je typem člověka, který stejně v posledních momentech cukne, aby došel k zaoblení hran a patetickým odpovědím kruhem. K tomu mu opět pomáhá Silvestri, který hudbou nepodtrhuje sílu jednotlivých scén, ale absolutně nuceně nám říká, co máme v kterých momentech cítit. Vzhledem k tomu, že ve mně Kontakt drtivou většinu filmu poměrně úspěšně vyvolával otázky a vzhledem k tomu, jak ohromně mě to dvě a půl hodiny bavilo, dokážu odhlídnout i od toho, že Silvestri svou práci tentokrát slušně odflákl a Zemeckis se v posledních chvíli lekl toho, co má na stole.