Bachy

A obyčejné to tedy nebylo v čem? Tahá téma Eden Lake do jiného žánru - téma plné nespravedlnosti a násilí s motivy, které chtějí vzbuzovat debatu a hledat odpovědi. Nicméně pocit zoufalé a bezvýchodné situace Caine zdaleka nenavodí tak umně jako zmiňovaný. A vzbudí to vlastně debaty, když je to zabalené tak, že výborně funguje jedna jediná scéna v drogovém doupěti? A počkat...není možné, že se snažím extrémně obyčejnému filmu, který je všem svým kamarádům tolik podobný, přiřknout alespoň něco speciálního. Co když ani na nic poukazovat nechce? Je mi to tak nějak jedno, ale pokud to někoho donutí přemýšlet - budiž.

"Já debil přišel, když měli zavřeno"....já taky. A ani na moment to nevypadalo, že by otevřeli.

Rozklad a rozpad, nicméně bez obsahu a od nikud nikam. A přitom jsem toho úžasného Harrelsona, kterého jsem od Ramparta chtěl, dostal. Ellroy mi evidentně nesedí.

Přátelství, to je někdy víc než pastelka. Tak takhle měl vypadat vydařený Bůh masakru? Neskutečně povedené. Zakladní nástřel s pár charaktery v jedné místnosti je sice stále používanější, nicméně došroubovat matku, až už s ní nejde hnout, nezvládá moc scénáristů. A když to přeci jen upoceně dotáhnou, pomrví jim to herci. A hle....tady to fungovalo.

Nadhazuje poměrně zásadní otázky a zabaluje je do hodně zajímavého a originálního obalu. Nicméně to stejně nefunguje, jak má. Proč? Protože všechny linky jsou přetáhlé a zbytečně zvýrazněné. V podobných dle mého správně visí Pevné pouto. Oba filmy používají přehnanou škálu barev pro pozitivní i negativní podbarvení s tím, že každému sedí jiný malíř. Za mne - Pevné pouto výborně vybalancované, emoce fungují a klišé odpouštím. Dokonce jej možná záměrně využívá. Sny bohužel utápí závažnější otázky v přetažených barvách. A minimálně scény z podsvětí jasně ukazují, jaká je to škoda. Dovedu si představit, jak z téhle předlohy třeba Gilliam vytáhne víc.

Perfektně plyne, rychle ubíhá a drží napětí. Jenže pak skončí a...na co jsem to vlastně koukal? Kdo tam hrál krom Russella? Sakra, kolik takových filmů je?

Mnoho mil za První třídou. Vaughnova parta se snaží seč může vytáhnout film z průměru, ale už to prostě nefunguje. Téměř vším si Days of Future Past říkají o nálepku "naprosto typický blockbuster". Vztah McAvoye a Fassbendera dokázal První třídu vytáhnout k dokonalosti, protože tihle dva měli pod sebou solidní film. Tentokrát je základ nulový a ač je mladý Charles s mladým Erikem pořád to nejlepší z filmu, X-meny to vytáhne maximálně k šedi všech průměrů. Ne, ono to není hrozné...ale ono to není ani trochu dobré. Emočně to se mnou hnulo jen, když jsem si uprostřed vzpomněl, že druhý den musím do práce a přitom trávím volno opičárnou.

Hodně mizerný dokument. Nepřinesl mi v podstatě nic nového a vlastně si ani nedovedu představit tu osobu, které přinese. Všeobjímající název sice dává najevo, že tvůrci chtějí obsáhnout vše, ale výsledkem je patvar, který nepřinese nic jiného než samochválu, další samochávlu a kopec záběrů z her. Mimo hry mám taky hodně rád film a tohle jako dokumentární film nefunguje, tohle se na herním boomu jen svezlo. Znovu raději doporučím Indie Game: The Movie.

Herzog se systémem absolutní honby po výsledku a po dokonalosti, nehledě kolem sebe, snaží natočit film o mužích, kteří zaslepeně jdou za svou chimérou. Tak doufám, že sis Herzogu tu krutost k zvířatům užil, výsledek to nepřineslo. A i kdybych dokázal odléhdnout od bezohlednosti tvůrců, zbyl by mi jen utahaný pokus o věrné zachycení šílenství. Záběr, kdy mizí kůň v křoví je neskutečně silný, ale asi ve mě vyvolal jiný druh přemýšlení, než bylo zamýšleno.

Je neskutečné, jak málo stačí Johnu Hurtovi, aby všechny nastrkal do kapes. Proposition je Caveův hodně povedený pokus o převedení jeho osobité špinavé poetiky na plátno. Na několika místech boduje hudebně i obrazově, ale na většině bohužel ztrácí příběhově. Co Hillcoat s Cavem umí výborně je budování atmosféry. Jedna zarecitovaná věta a už nejde Proposition šoupat mezi obyčejné a průměrné, vždyť tam ani nepatří. Má význam psát, jak úžasný je soundtrack?